Radovan Vávra: Kde soudruzi chybu neudělali

“Je celkem zřejmé, že vláda je naprosto neschopná. Je celkem zřejmé, že nás zavedla do ekonomické a epidemiologické katastrofy. Proto teď musí přijmout odpovědnost každý z nás a skutečně se rozhodovat sám o tom, jak chránit sebe a svoji rodinu,” píše bývalý bankéř a investor Radovan Vávra.

Česká republika je smutným premiantem v aktuální fázi kovidové pandemie. Stejně, jako jsme na jaře situaci zvládli díky rozhodným opatřením vlády, tak ji nyní naprosto nezvládáme díky nepochopitelné neochotě vlády konat. Nepotřebovali jsme nic vymýšlet. Nepotřebovali jsme nic vyvíjet. Úplně stačilo sledovat křivku a vracet včas jednoduchá opatření, kterými jsou nošení roušek a omezování kontaktů. Každý, kdo umí s tabulkovým procesorem, si může teď hrát a modelovat si, jak efektivní by bylo zavést jaké opatření k jakému datu.

Jenže my jsme to neudělali. Takže teď vládě nezbylo než udělat nelokdaun, což je tedy lockdown, kterému se tak neříká. Ten pochopitelně fungovat bude. Když omezíme kontakt, lidé se nenakazí. Je mi fyzicky zle z toho, jak vláda poslala na smrt tisíce nevinných občanů. Je mi fyzicky zle z toho, co udělala našemu zdravotnictví a všem nám společně bude dlouho zle z toho, co udělala naší ekonomice. A je mi úplně jedno, že v tom nejsme sami. Naprosto odmítám, že „jsme nemohli vědět“. Detailně jsem na těchto stránkách vládě popsal, jak otevřít školy. Tak pojďme vládě zase poradit, co funguje i v dalších oblastech.

Předem je potřeba říci, že k úspěšnému řešení kovidí krize je potřeba akceptovat princip zkušenosti a nedokonalosti. Zkušenost znamená aktivně hledat fungující vědecké postupy a obratem je akceptovat a implementovat. Nedokonalost znamená akceptovat fakt, že žádnou stříbrnou kulku nemáme a možná ji nikdy mít nebudeme. Ale máme dostatek těch bronzových a olověných, které nějak fungují. Takže místo nekonečné debaty že to či ono není dokonalé, pojďme vždy zavádět alespoň opatření nedokonalá. Neumíme snížit riziko o 100 procent? No to přece není argument pro jeho nesnížení o procent 80! Jenže to my přesně děláme. Nekonečné debaty o přesnosti testů znamenají, že netestujeme dostatečně. Nekonečné zlehčování respirátorů vede k tomu, že lidé nosí hadry pod nosem. Trvalá debata na téma, zda testovat na přítomnost protilátek nebo genetického materiálu viru znamenají, že populaci neotestujeme nikdy. Dělící linka, mezi úspěšnými a neúspěšnými kovid zeměmi vede přesně po této hranici. Naprosto není pravda, že situace je stejně zoufalá jako u nás všude ve světě. My máme zatím nějakých 250 mrtvých na milion obyvatel a víme, že to číslo poletí nahoru. Kdo jsou ti úspěšní, ti s 50 a méně úmrtími na milion obyvatel? Jsou to Indonésie (40), Austrálie (35), Japonsko (13), Korea (8) a Vietnam a Taiwan, oba pod 0.5 úmrtí na milion obyvatel.

Co je vědecky přesnou příčinou jejich lepších výsledků budeme vědět někdy v budoucnu. Možná jim pomáhá vyšší hladina vitaminu D (prosimvás, 20 kapek Vigantolu týdně berte každý, jo). Možná jim pomáhá věková struktura populace nebo imunita, způsobená předchozími setkáními s koronaviry. Jedno ale víme jistě. Reagovali na virus správně. Reagovali správně, protože porozuměli primitivně jednoduchému „narativu“ viru, který zní: SARS-CoV-2 se šíří vzduchem a často bez příznaků. Šíří se většinou malými kapičkami, které běžně vytvářejí lidé, kteří po dlouhá období hlasitě mluví v přeplněných, nevětraných prostorech, což vede k vytváření klastrů superinfekce, kde jeden nemocný infikuje mnoho zdravých lidí, což představuje velký podíl z celkového počtu přenosu infekce. Infikovaní lidé bez příznaků mohou být také super přenašeči.“ Punto, tečka, víc toho není potřeba vědět! Není potřeba teď řešit, jaký je podíl jakého přenosu na tři desetinná místa. Není potřeba teď analyzovat jakými všemi okrajovými metodami se teoreticky může někdo nakazit. Je pouze potřeba prostředky které máme šíření viru zastavit.

Jako to udělala Korea. Nikdy neměli lockdown. Používali kombinaci masivního nošení roušek (ne hadrů z trenýrek), omezení počtu lidí v místech hromadných setkávání plus trasování a izolování pozitivních. Zaměřili uzavírání na noční kluby a bary, kde je rizikové chování evidentní, ale zbytek nechali běžet. Nošení roušek sice pouze doporučovali, ale pokud byste ji na veřejnosti neměli, setkali byste se s negativními reakcemi okolí. A jsme zase u toho. Místo aby Korejci nekonečně polemizovali o tom, jestli roušky takové nebo makové, jestli je to známka punku nebo tyranie, prostě je nosili. Ano, nic není perfektní. Ano, ani roušky nejsou stoprocentní, jenže dnes už najisto víme, že když při setkání infikovaného se zdravým oba nosí roušku, snižuje se pravděpodobnost přenosu o 80%. Stejně tak víme, že pokud se někdo nakazí přes roušku, jeho virová zátěž je desetinová ve srovnání s člověkem bez roušky. To snižuje pravděpodobnost těžkého průběhu onemocnění. Existuje obrovské množství studií, které jednoznačně dokazují, že roušky skutečně snižují šíření kapénkových nákaz.

Jako to udělal Vietnam. Je to asi nejlepší příklad otevřené komunikace státu s občany a jejího pozitivního dopadu na průběh epidemie. Jejich Ministerstvo zdravotnictví varovalo před epidemií už v druhém týdnu ledna. V únoru stát přišel s písní (nekecám) „Ghen Co Vy“, což znamená v překladu „Žárlivý Koronavirus“, která propaguje sociální distancing, mytí rukou a další protivirové postupy. Škoda, že se toho tenkrát nechytil Adík, to by mi totiž u Krause smysl dávalo. K zhlédnutí prosím ZDE.

V dubnu pak vláda zavedla pokuty pro lidi, kteří publikovali „nepravdivé, nebo významově posunuté“ informace na sociálních sítích. Tento přístup vlády vytvořil atmosféru, ve které si boj s kovidem vzal za svůj každý. Každý chtěl přispět ať už nošením roušek, nebo podrobením se karatnéně. Díky tomu má země s populací 95 milionů ke dnešku stejně mrtvých jako my za jedno dopoledne. A je mi fakt jedno, jestli s kovidem nebo na kovid!

Jako to udělali Japonci. My jsme se stali pokusnou laboratoří živelného otevření škol. Zase musím připomenout, jak důrazně jsem před tím varoval a jaká opatření jsem doporučoval. Japonci si to významně zjednodušili, ale v podstatě šli stejným směrem. K tomu, aby mohli nechat školy otevřené, jim stačilo plné nošení roušek ve všech školách. Doporučení sociálního distancingu mezi žáky a studenty. A pak dvě komicky jednoduchá opatření. Zaprvé, instalovali mezi žáky jednoduché, laciné plastové přepážky, které zabránily cirkulaci aerosolu mezi žáky. Za druhé, udržovali proti sobě otevřené dveře a okna ve školních třídách. To větrání pak verifikovali super sofistikovaným modelem, který jim potvrdil, že tímto způsobem je skutečně možné správně ventilovat třídu plnou studentů. A jsme zase u toho. Jsou to primitivní metody a pochopitelně nefungují na 100 procent. Jenže my jsme neudělali nic.

A budeme do nekonečna mudrovat, že takové řešení nemá cenu, protože je nedokonalé. Je celkem zřejmé, že vláda je naprosto neschopná. Je celkem zřejmé, že nás zavedla do ekonomické a epidemiologické katastrofy. Proto teď musí přijmout odpovědnost každý z nás a skutečně se rozhodovat sám o tom, jak chránit sebe a svoji rodinu. Při tom všem vás všechny moc prosím. Pokud máte ještě sílu, myslete na ty slabší. Především seniory a děti. Bude to ještě dlouhé a smutné, ale fakt to není neřešitelné. Jiné národy to dokázaly a víme, jak toho dosáhly. Opisujme od moudrých a neposlouchejme hloupé. Jo a díky, na kapkejk teď fakt nemám chuť.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com