„Je celkem zřejmé, že vláda je naprosto neschopná. Je celkem zřejmé, že nás zavedla do ekonomické a epidemiologické katastrofy. Proto teď musí přijmout odpovědnost každý z nás a skutečně se rozhodovat sám o tom, jak chránit sebe a svoji rodinu,“ píše bývalý bankéř a investor Radovan Vávra.
Česká republika je smutným premiantem v aktuální fázi kovidové pandemie. Stejně, jako jsme na jaře situaci zvládli díky rozhodným opatřením vlády, tak ji nyní naprosto nezvládáme díky nepochopitelné neochotě vlády konat. Nepotřebovali jsme nic vymýšlet. Nepotřebovali jsme nic vyvíjet. Úplně stačilo sledovat křivku a vracet včas jednoduchá opatření, kterými jsou nošení roušek a omezování kontaktů. Každý, kdo umí s tabulkovým procesorem, si může teď hrát a modelovat si, jak efektivní by bylo zavést jaké opatření k jakému datu.
Jenže my jsme to neudělali. Takže teď vládě nezbylo než udělat nelokdaun, což je tedy lockdown, kterému se tak neříká. Ten pochopitelně fungovat bude. Když omezíme kontakt, lidé se nenakazí. Je mi fyzicky zle z toho, jak vláda poslala na smrt tisíce nevinných občanů. Je mi fyzicky zle z toho, co udělala našemu zdravotnictví a všem nám společně bude dlouho zle z toho, co udělala naší ekonomice. A je mi úplně jedno, že v tom nejsme sami. Naprosto odmítám, že „jsme nemohli vědět“. Detailně jsem na těchto stránkách vládě popsal, jak otevřít školy. Tak pojďme vládě zase poradit, co funguje i v dalších oblastech.
Předem je potřeba říci, že k úspěšnému řešení kovidí krize je potřeba akceptovat princip zkušenosti a nedokonalosti. Zkušenost znamená aktivně hledat fungující vědecké postupy a obratem je akceptovat a implementovat. Nedokonalost znamená akceptovat fakt, že žádnou stříbrnou kulku nemáme a možná ji nikdy mít nebudeme. Ale máme dostatek těch bronzových a olověných, které nějak fungují. Takže místo nekonečné debaty že to či ono není dokonalé, pojďme vždy zavádět alespoň opatření nedokonalá. Neumíme snížit riziko o 100 procent? No to přece není argument pro jeho nesnížení o procent 80! Jenže to my přesně děláme. Nekonečné debaty o přesnosti testů znamenají, že netestujeme dostatečně. Nekonečné zlehčování respirátorů vede k tomu, že lidé nosí hadry pod nosem. Trvalá debata na téma, zda testovat na přítomnost protilátek nebo genetického materiálu viru znamenají, že populaci neotestujeme nikdy. Dělící linka, mezi úspěšnými a neúspěšnými kovid zeměmi vede přesně po této hranici. Naprosto není pravda, že situace je stejně zoufalá jako u nás všude ve světě. My máme zatím nějakých 250 mrtvých na milion obyvatel a víme, že to číslo poletí nahoru. Kdo jsou ti úspěšní, ti s 50 a méně úmrtími na milion obyvatel? Jsou to Indonésie (40), Austrálie (35), Japonsko (13), Korea (8) a Vietnam a Taiwan, oba pod 0.5 úmrtí na milion obyvatel.
Co je vědecky přesnou příčinou jejich lepších výsledků budeme vědět někdy v budoucnu. Možná jim pomáhá vyšší hladina vitaminu D (prosimvás, 20 kapek Vigantolu týdně berte každý, jo). Možná jim pomáhá věková struktura populace nebo imunita, způsobená předchozími setkáními s koronaviry. Jedno ale víme jistě. Reagovali na virus správně. Reagovali správně, protože porozuměli primitivně jednoduchému „narativu“ viru, který zní: SARS-CoV-2 se šíří vzduchem a často bez příznaků. Šíří se většinou malými kapičkami, které běžně vytvářejí lidé, kteří po dlouhá období hlasitě mluví v přeplněných, nevětraných prostorech, což vede k vytváření klastrů superinfekce, kde jeden nemocný infikuje mnoho zdravých lidí, což představuje velký podíl z celkového počtu přenosu infekce. Infikovaní lidé bez příznaků mohou být také super přenašeči.“ Punto, tečka, víc toho není potřeba vědět! Není potřeba teď řešit, jaký je podíl jakého přenosu na tři desetinná místa. Není potřeba teď analyzovat jakými všemi okrajovými metodami se teoreticky může někdo nakazit. Je pouze potřeba prostředky které máme šíření viru zastavit.