Radovan Vávra: O covidu naposledy

Celý boj s pandemií byl nakonec jednou velkou výstrahou před výzvami, které nás teprve čekají.

Lidstvo prochází největší globální výzvou od konce 2. světové války, psal před dvěma lety na jaře bývalý bankéř a investor Radovan Vávra v rozsáhlé analýze toho, co může tehdy ještě málo známý virus covid-19 způsobit ve světě a světové ekonomice. Se (zatím) poslední vlnou omikronu přibývá optimistických hlasů, podle kterých máme to nejhorší za sebou.

Možná máme, možná ne. „Pokud se ohlédneme, pak jsme boj s covidem nakonec technicky zvládli, ale za neakceptovatelně vysokých společenských nákladů,“ píše nyní Vávra a rozebírá, proč byl celý boj s pandemií nakonec jednou velkou výstrahou před výzvami, které nás teprve čekají. Text vyšel v únorovém časopise Neovlivní.cz.

“Pokud si svoje myšlenky zapisujete, můžete se k nim po čase vracet a konfrontovat své tehdejší představy s dnešní realitou.

V březnu 2020 jsem pro tento magazín napsal tyto řádky: „Někdy koncem loňského roku se na tržnici v čínské provincii Chu-pej, ve městě Wu-chan, přenesl virus z netopýra na dalšího živočišného hostitele. Netopýři jsou dokonalou zásobárnou virů. Jsou v živočišné říši mimořádně silně zastoupeni, každý čtvrtý druh savce je nějaký typ netopýra. Zároveň žijí velmi dlouho. Myš o jejich rozměru žije, řekněme, dva roky, kdežto netopýr klidně dvacet let. Jsou to jediní létající savci a mají unikátní imunitní systém, který umožňuje, aby překonali stres, který létání jejich organismu způsobuje. Pokud jste někdy viděli fotku z jejich kolonií, není to úplně „social distancing“. Jinými slovy, netopýři a jejich kolonie jsou perfektním rodištěm fakt hustých virů. S člověkem se ale zas tak intimně nestýkají. I v případě našeho čínského viru nedošlo k přenosu viru z netopýra na člověka, ale „zesilovačem“ byl další živočišný druh. Možná had, možná nějaká jiná potvora, kterou soudruzi v Číně v hladových sedmdesátých letech nechali farmáře volně na trzích prodávat. Tyto trhy jsou celosvětově proslulé svými všestranně otřesnými podmínkami a ten inkriminovaný, kde došlo k nákaze, byl obratem uzavřen. Bohužel nevíme, kdo byl pacient číslo jedna. Víme, že ze čtyřiceti prvních nakažených jich dvacet bylo na tom trhu, ale nevíme, kdo byl číslo jedna. To je z vědeckého hlediska velký problém a významně to komplikuje práci na léku a vakcíně.“

Takto zní dodnes oficiální doktrína o vzniku pandemie, která si celosvětově vyžádala něco mezi 5 a 15 miliony obětí. Takto zní oficiální doktrína, kterou dodnes podporuje Světová zdravotnická organizace (WHO) a významné světové mocnosti. Bylo to ale tak? Nejen viroložka Soňa Peková, ale mnoho dalších světových vědců se kloní k názoru, opírajíce se o svou hlubokou znalost dílčí části problematiky, že tato historka nesedí. Já to posoudit nedokážu, zkuste to posoudit vy. Jak tedy vypadá alternativa onoho příběhu z tržiště?

Kdysi hluboko v padesátých letech minulého století rozhodla Komunistická strana Číny o zřízení dolu na měděnou rudu; na jihozápadě země, zhruba 2 tisíce kilometrů od Wu-chanu, u hranic s Laosem, v tropickém pralese. Desetitisíce vesničanů začaly motyčkami hloubit sloje a rozsáhlý důl skutečně vznikl. Nicméně před mnoha lety byla činnost ukončena a důl „převzaly“ monstrózní kolonie netopýrů. Přesná geolokace onoho dolu je známá, nicméně místní a centrální úřady zabránily za poslední dva roky přístupu všem západním novinářům, kteří se o to pokusili. A proč se tam oni novináři vlastně poslední dva roky pokoušejí dostat? Díky internetu. Na něm totiž objevili, že v roce 2012, tedy po vypuknutí epidemií SARS a MERS, se dostalo šest dělníků, kteří v onom dole kopali netopýří guáno, do místního špitálu s podivným „respiračním onemocněním“. Šest dělníků bylo v dole, šest se nakazilo, tři zemřeli.

---

ČT´ĚTE TAKÉ Ledecký: žádná ideologie ani náboženství nerozdělili společnost tak jako covid

---

Místní lékař, který je ošetřoval, byl osvícený muž a o podivném onemocnění zpravil vedení Wuchanského institutu virologie (WIV). To je výzkumný ústav v oblasti virologie řízený Čínskou akademií věd. Institut byl založen v roce 1956, v roce 2015 zde byla otevřena laboratoř nejvyššího, tedy čtvrtého stupně biologického zabezpečení, tehdy první v pevninské Číně. Vedení ústavu doporučilo léčbu, která se shoduje s léčbou, kterou jsme zpočátku používali na pacienty s covidem; tři horníky se tak skutečně podařilo zachránit. Asi nikoho nepřekvapí, že zachránit se podařilo ty mladé.

Je prokazatelné, že od roku 2012 vědci z WIV opakovaně ony netopýří jeskyně navštívili, odebírali vzorky z netopýrů a s takto získanými viry v laboratořích ve WIV pracovali. Tyto laboratoře však v onu dobu měly pouze úroveň 2. To je v podstatě vědec v rukavicích a možná v roušce. V těchto podmínkách čínští vědci prováděli na humanizovaných myších pokusy s viry, které získali od netopýrů z měděných dolů. Prováděli výzkum, který byl v tu dobu v US zakázaný a pro který používáme označení „gain of function“ nebo česky „zvýšení funkčnosti“. Pro nás laiky zvýšení nakažlivosti a smrtnosti. Tento typ výzkumu byl skutečně v US v tu dobu zakázaný, protože nebylo úplně jasné, že přínosy jsou větší než rizika, nicméně americké peníze (Bill Gates) a významní američtí vědci (Anthony Fauci) jej podporovali.

A proč se vůbec celý tento výzkum prováděl? Existuje dlouhá řada onemocnění, kde se nemoci skutečně přenesou ze zvířat na lidi. Dnes známe více než 500 patogenů, které se právě prostřednictvím zoonózy mohou šířit. Svět si po epidemiích SARS a MERS řekl, že není otázkou zda, ale kdy k takovému přenosu opět dojde, a že chce být připraven. Připraven ve smyslu sekvenování genomů potenciálně nebezpečných virů, které by mohly způsobit další pandemie.

Zde nechávám na uvážení laskavého čtenáře, nakolik tento postup reálně zafungoval. Ona wuchanská laboratoř úrovně 2 výzkum ukončila s tím, že výsledkem byl pozměněný virus, získaný původně z netopýrů z měděných dolů, který má však násobně vyšší nakažlivost i smrtnost než virus původní a má více než 95% shodu genomu s virem SARS-CoV-2. Jeho vzorky se prokazatelně nacházely ve „starém kampusu“, který má stále úroveň 2 a který žádná z „mezinárodních inspekcí“ vůbec nenavštívila, protože Čína všem ukazovala dvacet kilometrů vzdálený moderní areál z roku 2015.

Jako veselou historku z natáčení uvádím, že ta moderní laboratoř vznikla podle francouzského designu a za Francii o projektu vyjednával pozdější Mr. Brexit pan Michael Barnier. A v čem je ta veselá část? Po předání know-how Číňané Francouzům žádné kontrakty na budování ani provoz nedali s tím, že už si to dodělají sami. Co úroveň 4 znamená? Víme, že dvojka je v podstatě normální laborka. Trojka je normální laborka s podtlakovým akváriem, do kterého jsou zabudované rukavice, kterými vědec manipuluje se vzorkem v akvárku. Proč je podtlakové? Aby v případě porušení struktury akvárka vzduch a cokoliv v něm obsaženého to akvárko nasávalo, a nikoliv uvolnilo do okolí. A konečně čtyřka, to už je fakt vyšší dívčí. Pořád máme podtlakové akvárko, ale vědec sám je v přetlakovém skafandru. Místnosti nemají rohy, ostré hrany. Po ukončení práce vědec prochází důkladnou očistou atd. Byl bych klidnější, kdybych věděl, že kromě návodu to ti Francouzi v té Číně i postavili a dohlíželi na provoz, ale to se nestalo.

Ale zpátky do jihozápadní Číny. Už víme, že se nakazilo šest horníků a tři zemřeli. Zatím jsme ale neřekli, že nikdo z těchto horníků nenakazil dále nikoho dalšího. Žádného rodinného příslušníka ani nikoho z ošetřujícího personálu oné okresní nemocnice. Vypadá to tedy, že virus netopýrů z měděných dolů nakazil pouze horníky, kteří trávili hodiny v prašném prostředí dolu plného netopýrů a jejich trusu, ale nenakazil žádného dalšího člověka. Vypadá to, že tuto vysokou nakažlivost a smrtnost získal až později. Bylo by fajn vědět, jestli ji získal v laboratoři, nebo v mokré tržnici, jak nám tvrdí světová propaganda.

U epidemií SARS a MERS totiž skutečně víme, že k přenosu ze zvířat došlo, víme kde, kdy a jak. Vědci navštívili lokality, kde se podle modelů nákaza začala šířit, a na místě byli schopni tuto teorii prokázat. Jak? Odebrali vzorky zvířat, která se v podezřelých restauracích a na trzích prodávala, a přítomnost viru v nich prokázali. Provedli testy místního personálu a našli u něj vysoké úrovně protilátek, což doložilo, že se ti lidé s oním patogenem skutečně potkali.

V případě covidu se nic takového neprokázalo. V Číně se nepodařilo najít jediné zvíře, které by se na mokrých trzích prodávalo a které by bylo pozitivní. Nákazy koček a dalších zvířat covidem, které dnes známe, vznikají opačně – jako přenos z člověka na zvíře. Zároveň nemáme jediný případ prodavače, kuchaře, číšníka, který by se na podezřelém mokrém trhu ve Wu-chanu nakazil covidem.

Co naopak máme, je dlouhá historie úniků z laboratoří, které měly za následek šíření patogenů. Podle otevřenosti dané společnosti jsme se o těchto problémech dozvěděli hned, nebo s odstupem mnoha dekád, často se změnou režimu. Dnes například víme, že k propuknutí slintavky a kulhavky ve Spojeném království v roce 2007 došlo, když vypouštění infekčních odpadních vod z laboratoře v Surrey vedlo k infekcím slintavky a kulhavky na čtyřech farmách poblíž. Naopak několik dekád trvalo, než se Rusko přiznalo k tomu, že nákaza, jejímž následkem ve Sverdlovsku v roce 1979 zemřelo 63 lidí, nebyla otravou z jídla, jak tehdy tvrdil sovětský režim, ale že nastupující směna výzkumníků si prostě nevšimla ručně psaného vzkazu, že na klimatizaci není filtr, a vyfoukla smrtící antrax před laboratoř. Na této události je pozoruhodné i to, že Sovětský svaz pod nátlakem souhlasil s mezinárodní inspekcí laboratoře ve Sverdlovsku, přičemž členy byli i nositelé Nobelovy ceny, a která „potvrdila“, že nešlo o laboratoř na výrobu biologických zbraní. Tohle přiznání přišlo až po pádu sovětského režimu.

Tady bych mohl udělat shrnutí celého příběhu covid, ale já ho nechám na vás.

Jako… stát se to podle oficiální verze teoreticky mohlo, ne že ne. Ten příběh má určité historické analogie. Bohužel žádnou se nepodařilo ověřit. Co naopak prokazatelné je, je hysterická snaha Číny, WHO a dalších znemožnit byť jen debatu o možnostech vzniku pandemie. Jak to, že se nekoná žádná vědecká konference, která by se tomu věnovala? Jak to, že v mnoha demokratických zemích by tento článek byl odstraněn ze sociálních sítí vlastněných západními společnostmi? Co se to sakra děje? Proč se nesnažíme zjistit, jestli se situace nemůže opakovat znova za rok, za dva, za týden?

Za třicet let své pracovní kariéry jsem vždycky řídil týmy lidí. Často velké týmy motivovaných lidí, kteří se snažili ze všech sil dosáhnout společného legálního a často společensky prospěšného cíle. Měli jsme všechny možnosti otevřené komunikace, veškerou podporu technologií a všechny možnosti lidské motivace. Přesto jsme zdaleka ne vždy uspěli. Proto považuji za naprosto vyloučené, aby vznik, průběh a vyznění covidové pandemie bylo dílem kohokoliv. Covid nikdo nevypustil úmyslně, cestu covidu světem nikdo nebyl schopen naplánovat. To, čeho jsme svědky, není zločinné globální spiknutí. Co naopak vidíme už dva roky v přímém přenosu, je roztříštěnost motivací a neexistence objektivní pravdy. Vědecké pravdy. Všechno je názor. Každý má právo říkat cokoliv.

Lidé jsou zavaleni a zadušeni propagandou a hledají únik kamkoliv. Proto má americký moderátor a tvůrce kontroverzního podcastu Joe Rogan 10 milionů diváků a CNN milion jeden. Proto se nikdy nezlobím na různé chcíplé psy a troubící řidiče kamiónů. Oni jsou jenom zoufalí a opuštění. Já ale nevím, jak nás zase spojit zpátky. Jediné, co vím, je, že pokrok sám o sobě nás dnes už nespasí. Proto jsem tenhle svůj poslední článek o covidu nenapsal jako oslavu triumfu vědy nad virem, který samozřejmě vnímám. Protože kdybych chtěl popisovat i tu vědeckou stopu korektně, nemohl bych se vyhnout například informaci, že čínští vědci data o sekvenovaném viru zadržovali, aby jejich dominantní farmaceutická společnost Sinopharm získala náskok při přípravě diagnostiky na covid. Nemohl bych se vyhnout tomu, jaké podivné nákupy se odehrávaly v přítmí vyšehradské kapituly. Nemohl bych se vyhnout vysvětlení, jak vlastně PCR test funguje a že se zvyšujícím se počtem opakování nachází mrtvé stopy viru, které o infekčnosti jedince nic neříkají. A nemohl bych se vyhnout tomu, že o lidi, jejich životy a zdraví často fakt nešlo.

To je špatná zpráva a výzva na závěr. Boj s covidem jsme technicky nakonec zvládli, ale za neakceptovatelně vysokých společenských nákladů. Zdá se mi, že další výzvy, jakými jsou boj s klimatickou změnou, energetická dostatečnost, umělá inteligence, vymírání globální populace, znečištění oceánů a já nevím co ještě, budou mít jedno společné. Vědci nakonec nějaké řešení najdou, ale otázka, jestli se my dokážeme k jejich doporučením postavit produktivně, mi dělá čím dál větší vrásky.”

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com