Rakušan: Na kamiony si posvítím

Rozhovor s ministrem vnitra a lídrem hnutí STAN Vítem Rakušanem o bezohledných řidičích, Čapím hnízdě, policii a tajných službách.

Je to čtvrt roku, co do křesla ministra vnitra usedl Vít Rakušan. Kromě nečekané agendy spojené s ruskou okupací Ukrajiny a následné uprchlické vlny musí řešit i standardní provoz policie, hasičů a také tajných služeb.

Jaké jsou jeho plány s elitními složkami policie? Jak chce zařídit, aby se řidiči kamionů začali na dálnicích chovat slušně a nemá obavu, že ho vnitro sežere? Vít Rakušan odpovídá v rozhovoru pro Neolivní.cz.

Neo: Poslední velkou rybou, kterou se policii a žalobcům podařilo dostat k soudu a uspět, byl David Rath. Myslíte si, že se míra korupce ve veřejném životě snížila, nebo se úřadům přestalo dařit tyto delikty vyšetřovat?

Chtěl bych doufat, že se míra korupce snížila. I když mám trochu obavu, že v těch posledních osmi letech přerostla do trochu jiné formy. Poprvé jsme měli trestně stíhaného premiéra, který asi nemusí vytvářet ten tlak přímo, ale pro všechny, kdo vyšetřují kauzu premiéra – ať je to policie či státní zástupce – je to samozřejmě situace vždycky nekomfortní a nepříjemná. V tom, že to je člověk, který má nějakou exekutivní pravomoc. Ve chvíli, kdy někdo má na krku trestní stíhání, tak by v té chvíli vládnout skutečně neměl, protože ze své pozice nějaké procesy určitě, ať už přímo nebo nepřímo, ovlivňovat může. 

Ale ani z minulosti si kromě paní Parkanové nevzpomínám na nějaké velké kauzy, které by se týkaly nějakých ministrů.

Neo: Třeba ministři Kabát, Lachnit, Mlynář, Svoboda. A patří sem i případ ministerského předsedy Nečase…

Dobrá, ale chci říct, že se chci zasadit o jednu věc: jako politik, a především ministr vnitra nebudu vysílat žádné nadstandardní signály. A to dokonce ani v těch věcech personálních. Máme podle zákona vybraného nového policejního prezidenta, to je člověk zodpovědný za to, aby byla policie personálně stabilizována, musí přinést představu reformy policejních pracovišť. Ministr má být moderátor a má být tím, kdo dává jasný signál: skutečně můžete pracovat padni komu padni, není tady žádné politické zadání a není tady politický tlak.

Neo: Časové období, kdy policie přestala jít proti těm skutečně mocným, se kryje s velkou reformou, kdy se za ministra Chovance sloučila protikorupční službu a Šlachtův organizovaný zločin. A vznikl velký a dle mého soudu tak, jak popisuji policii už skoro třicet let, těžko uřiditelný moloch. Pak hrozí přehmaty ve stylu špatných obvinění, nebo naopak přehlížení některých kauz. Prostě nevíte úplně přesně, co se tam děje. Přikláníte se k současnému modelu nebo rozdělení útvarů?

Odpovím, chci připomenout jednu věc: poslední tři roky jsem jako opoziční člen bezpečnostního výboru vyzýval pana ministra, pana policejního prezidenta, aby nám předložili nějaký návrh reformy specializovaných policejních pracovišť. Oni pořád říkali, že na tom pracují. My jsme nikdy, nikdy na bezpečnostním výboru nedostali ani ideový koncept. My jsme nedostali ani dílčí výstupy. My jsme věděli, že existuje nějaká pracovní skupina reforma, a neměli jsme vůbec informace, s jakým zadáním pracuje, kdo je jejím členem.

A poslední rok před volbami zase začali říkat, že by odborná debata by byla zatížená předvolební politickou atmosférou…

Neo: Chápu, že minulá vláda neměla žádnou motivaci, aby měla tyto složky funkční. Ale jakou představu máte vy, jak by měly vypadat?

Už jsem se konečně dopátral, co ta skupina navrhla a v základním principu se s tím ztotožňuji. A to je specializované pracoviště na kyberkriminalitu. A pracoviště, které se bude věnovat terorismu, tzn. terorismu v jeho nejširší působnosti.

Třeba u té kyberkriminality máme v ČR nějakou sestupnou linku trestných činů. Ale my teď úplně přesně neumíme kvantifikovat, kolik nám jich v kyberprostoru utíká. Aby to policie byla schopná vyšetřit, prokázat a dotáhnout do konce, mělo by mít toto pracoviště nějakou formu samostatnější působnosti, než má teď.

Neo: Co se týče terorismu je váš postoj evidentně jiný než postoj současného vedení centrály proti organizovanému zločinu. Tam mají pocit, že je jednotka personálně i metodicky saturovaná.

Myslím, že sekce terorismu má mít větší míru autonomie než má doposavad. A můžeme se bavit o formě a o tom, jaké možnosti tu jsou. Já jen nechci, aby přišla nějaká reforma, která bude vnitřně rozkládat jednotlivá pracoviště a přestane to fungovat úplně. Chci říct, že žádný můj osobní politický koncept není. Je tu návrh odborné skupiny, já do její práce nezasahoval, ona něco doporučuje a mně to přijde logické.

---

Rozhovor k Ukrajině: Vyhoštění velvyslance nevylučuji

---

Neo: Zkuste mi vysvětlit jednu věc, kterou jsem za ty roky nedokázala pochopit. Máme tady zpravodajskou službu BIS i vojáky, kteří mají boj proti terorismu také v náplni práce. A pak máme policejní odbor, který má na starost to samé. Sbírají informace. Jen policie na rozdíl od zpravodajských služeb musí případy dotáhnout do nějaké formy trestního řízení. Proč za ty roky nikdo nedokázal to, aby zpravodajské služby sbíraly informace a policie měla nějaký subtilní oddíl, který by se nevěnoval primárně sbírání informací v terénu, ale už by prostě táhl ty věci do trestu. Proč se to musí zbytečně dublovat?

Jsou tu zákonné limity toho, do jaké míry může policie se zpravodajskými informacemi pracovat jako s relevantním důkazem nebo v průběhu trestního řízení. A pak je tu také jiný způsob práce. I když ten překryv je obrovský, měla by tam být maximální možná míra spolupráce. Nemám pocit, že by BIS a NCOZ nespolupracovali. Ale myslím si, že úkolem zpravodajských služeb je přece i nějaká jako míra prevence. Odhalování něčeho ještě před tím, než se to skutečně stane.

Neo: Jenže to samé vám tvrdí policajti z protiteroristických odborů, že to by měla být jejich práce. Říkají: Pokud je nám to umožněno, jsme schopni v komunitě sledovat tendence k radikalismu a preventivně včas zasáhnout, že se trestný čin nestane.

Ano, ta linie je mnohdy velmi tenká, proto si myslím, že musí existovat koordinační skupiny. A ta spolupráce musí být definovaná a blízká. Ale poptávka může být mnohokrát jiná. A na tom se demonstruje i ten rozdíl přístupu policie a tajné služby. Pokud má policie něco detekovat, tak logicky z podstaty své práce chce zasáhnout, chce obvinit, chce vést trestní řízení. A tajné služby třeba ještě nějaké procesy by chtěly dál sledovat z důvodů zisku nějaké důležité zpravodajské informace.

I proto je skutečně nutné, aby se jejich práce koordinovala.

Neo: Premiér už mluvil o tom, že chce koordinátora pro tajné služby. Ten bude muset uřídit šéfy všech tajných služeb, mezi kterými nepanuje právě hřejivá atmosféra. Bude to fungovat? Existuje člověk s tak silnou pozicí?

Než se to zkusí, nebudeme to vědět. Tu pozici plánujeme vytvořit, musíme připravit legislativní záměr a zároveň najít člověka, který bude mít dostatečnou sílu a autoritu. Z principu je taková funkce národního poradce pro bezpečnost nesmírně důležitá. Například z pohledu zadávání úkolů tajným službám. Když totiž služby od státu nemají vlastní jasné zadání, mají mnohokrát tendence to zadání definovat samy. A bude prvotním úkolem koordinátora jasně kompetenčně vymezit, co která služba dělá, čím se zabývá a nezabývá. A ten člověk, ať už to bude Tomáš Pojar, nebo kdokoliv jiný,  který je teď poradcem pana premiéra, nebo to bude kdokoliv jiný, tak je potřeba, aby tam šel s touhle ambicí. Služby všude na světě tu a tam mezi sebou nějaký problém mají, ale nesmí to žádným způsobem paralyzovat celek. A myslím, že poradce pro bezpečnost má mít ambici i do tohoto trochu zatáhnout i policii.

Neo: Kdy bude post koordinátora vytvořen?

Do konce tohoto roku, bych to chtěl mít minimálně schválené. A funkční v první polovině příštího roku.

Vondrášek má obrovskou autoritu

Neo: Jak moc jste za tu dobu, co jste ministr vnitra spokojený s úrovní služeb policie a tajných služeb? A zároveň jak moc jste si jistý loajalitou jejich šéfů? Protože to jsou většinou lidé, kteří své kariéry spojili s vládou Andreje Babiše.

Co se týče policie, bude mít od 1. dubna nového policejního prezidenta pana Vondráška. Tam začneme spolupráci s čistým stolem.

Neo: Pan Vondrášek měl na starosti třeba zásahy policie na ty protičínských demonstracích v Praze. Neznepokojilo vás to?

V nabídkovém řízení se přihlásil jen pan generál Vondrášek. Vidím, že to je člověk, který má minimálně obrovskou autoritu ve sboru.

Neo: Takže věříte, že se může stát respektovaným šéfem policie jako byl třeba Oldřich Tomášek nebo Jiří Kolář, který mimochodem seděl ve výběrové komisi, co pana Vondráška doporučila?

Ano, pan Vondrášek působí velmi autenticky. Sebevědomě a srozumitelně. Je to člověk, který ví, co chce. Chce, aby policie dobře fungovala a měla dobrou pověst. A chce, aby byla moderní a nestagnovala. Je mi sympatické i to, že má ambici být viditelným policejním prezidentem. I když se to těžko odhaduje dopředu, věřím, že by to mohl být jeden z těch nejlepších policejních prezidentů, co jsme měli.

Neo: A co se týče těch ostatních bezpečnostních složek? Tam jste také spokojený?

Jako předseda komise pro kontrolu vojenského zpravodajství jsem spolupracoval čtyři roky s panem Berounem, ředitelem vojenského zpravodajství. Opakovaně jsem se pracovně sešel i s panem ředitelem BIS Koudelkou. Paradoxně nejmenší zkušenost jsem měl s panem ředitelem Šimandlem, ředitelem civilní rozvědky, která spadá do gesce ministerstva vnitra.

Neo: Tedy právě té služby, která je z hlediska nejrůznějších afér a skandálů poslední roky nejvíce problematická.

Snažím se tu dopodrobna poznat, snažím se zorientovat ve všech ekonomických a provozních záležitostech té rozvědky a také zmapovat její bývalé kauzy. Teď ještě neumím říct ještě, jestli pan ředitel Šimandl funguje dobře nebo špatně. Myslím si, že přišel do neuvěřitelně těžké situace, kdy rozval té služby byl úplně extrémní. Myslím si, že nějaké procesy se tam nastavovaly dobře, ale služba má ještě opravdu mnoho výzev před sebou. A co se BIS týče – v některých kauzách v minulosti služba předvedla, že hodnotově chápe, kdo je naším globálním nepřítelem. A byť to pro ni občas vůbec nebylo jednoduché, nemám pocit, že by se tomu kdykoli zpronevěřila.

Neo: Tajné služby jako téma obyčejné lidi moc netrápí. Ale vy jako vláda dost často a v poslední době čím dál častěji rozhodujete na základě informací, které od nich dostanete. Na příkladu Vrbětic, který vyústil ve vyhoštění 21 ruských špionů, vidíme, že jejich informace mohou mít dalekosáhlé dopady. Co když se rozhodnou hrát s politiky betla a s falešnými kartami. Takže proto se ptám na to, jak moc důvěřujete lidem, které jste si sami nevybrali?

Pokud se hned na začátku nepustíte do nějakých razantních politicko-personálních čistek, tak minimálně na začátku každé nové vládě nezbývá vlastně nic jiného, než lidem důvěřovat a tu důvěru si ozkoušet spoluprácí. Jestli to bude fungovat, jestli ty informace jsou relevantní, jestli se ty informace budou ukazovat jako pravdivé, jestli budou mít nějakou hodnotu a jestli ty služby skutečně budou schopny plnit to zadání. Já chci samozřejmě naším službám důvěřovat a do té práce jdu s vnitřním optimismem, že tam profesionálové pracují.

Neo: A teď k praktickým věcem, jako jsou třeba šibenice na demonstracích. Proč proti tomu nejde rychle něco udělat? To jsou přeci logické věci, které jsou zároveň symbolem. A je skvělé, že všichni politici řekli, že to jsou věci, které tady tolerovat nebudeme. Ale pokud nepřijde v zápětí trest, tak je to jen jako deklarativní prohlášení.

Měl jsem o tom hrozně zajímavou pracovní debatu s paní doktorkou Bradáčovou ohledně té atmosféry právní úpravy. A fakt to musím vzít obecněji…Jsme v situaci, kdy jsme měli stále ještě hrozně málo času na definici skutečné svobody…

Neo: Třicet let mi nepřijde jako málo.

Jenže my jsme si úplně nedefinovali jednu věc. Existuje mnoho lidských práv a pak práva, která neexistují. Nikdo nemá právo na lež a právo na nenávist. To nejsou žádná základní lidská práva. Takže pokud vám někdo tvrdí, že se může říkat, co chce, tak se nemůže říkat, co chce. A naši přátelé nám s hrdostí říkají, že zrušili facebookové a twitterové účty a je jim dobře, protože je nikdo nenapadá a nenadává jim. Jenže to je celé špatně. Tito naši přátelé by si měli uvědomit, že prohráli. Že si necháváme brát od té lži a nenávisti náš životní prostor.

Takže celé je to postavené na premise, že my omezujeme těmto lidem práva ve chvíli, kdy řekneme: Ale lhát se nesmí. Ale oni ta práva svojí lží a nenávistí berou nám.

Neo: No, proto bych očekávala, že jim to nedovolíme.

Ano, to je ale pohled, o kterém musíme vést diskusi. A vedeme jí i na vládě, bavíme se o tom, zda se k řešení toho problému připojit na evropské úrovni a říct, že hatespeech je něco nebezpečného. Protože slovem šířím nenávist a nenávist může společnost sežrat. A když tuto debatu otevřete, a tím se vracím k těm šibenicím, rozbíhá se vám to následujícím směrem: když někdo vyzývá k smrti, tak jo, to trestejme, ale abychom to zase nepřehnali. Budeme trestat i vtipy o homosexuálech? Je to už vyjádření nenávisti?

Šibenice na ulicích jsou v zemi, která prožila dvě totality s politickými vraždami, nepřijatelné. Ale už zase někdo říká:  Ale na té šibenici není napsané žádné konkrétní jméno. Je tam jenom pytel, na kterém visí napsáno: Pandemický zákon apod. Ale není tam přeci žádný poslanec, skupina poslanců, skupina obyvatel. Tak to není trestní čin.

Neo: Tak proč s tím něco rychle neuděláte?

Už to řešíme s nejvyšším státním zástupcem Střížem i doktorkou Bradáčovou a ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. S ním jsme se shodli, že musíme ukázat, že se společnost umí bránit. Je naplánované setkání zástupců justice, vnitra, policie a spravedlnosti. První, k čemu bychom chtěli ještě před nějakou legislativní změnou dojít, je to, že chceme udělat jasný a přehledný manuál pro policisty, kteří zasahují na shromážděních, kde se dají očekávat nenávistné projevy. Manuál bude sestavený přesně na základě toho, co už se kdy v minulosti soudilo a nesoudilo. Bude jasně říkat, co si policisté v dané chvíli mohou dovolit a kdy mohou zasáhnout. Troufám si tvrdit, že tento manuál povede k větší odvaze policistů. No, a potom je samozřejmě bolestnější diskuse, a to stanovit si právní kvalifikaci toho kterého vyjádření.

Neo: Pořád nechápu, proč se něco nemůže stát rychleji. Přece už tím, že něco rychle uděláte, dáváte signál, že některé činy nebudou tolerovány. Máme tu institut zrychleného trestního řízení, třeba. Ale když začnete říkat, že vznikají analýzy…

Toto není analýza ani audit, toto je manuál. Skutečně cítíme, že atmosféra je vyhrocená. To setkání vrcholných zástupců exkutivy s policí je jasný krok k tomu, že chceme nějakou definici, nějaký manuál, který umožní policistům nějaký odvážnější zákrok.

Ale na druhou stranu, já, co mě jako politikovi zbývá? Můžu se snažit docílit nějaké změny, aby to bylo legislativně postižitelné. Můžu se pokusit o nějaké operativní opatření typu toho, ať policisté vědí, jak reagovat. Ale nemůžu říct tomu policistovi na ulici a dokonce ani policejnímu prezidentovi nebo jeho náměstkovi: zasáhněte, zatkněte. Prostě za to posouzení té situace je odpovědný ten policista.

Neo: Tím myslíte, že pokud nemají jasně dané mantinely, tak si nebudou pálit ruce.

Tak to přesně je. A to je naší úlohou. Nastavit ten mantinel v současné právní úpravě, případně ji změnit, ale hlavně dát těm zasahujícím policistům nějakou míru právní jistoty.

Na kamiony si posvítím

Neo: Případů nenávisti na demonstracích jsme svědky zejména poslední měsíce. Ale pak tu máme agresivitu třeba i na silnicích. Všichni, kdo jezdíme autem, víme, jak se na dálnicích chovají řidiči kamionů. A tam už nepotřebujete žádný manuál. Tam stačí policisty na tu dálnici poslat a nechat je rozdat pár pokut kamionům. Proč tam nejsou?

Policisté vám samozřejmě řeknou, že chybí tabulková místa. A ona opravdu chybí. Donedávna jsem ale taky každý den jezdil sám a nebyl jsem spokojený. V rámci předvolební kampaně jsem najezdil dvacet tisíc kilometrů sám za volantem a nepotkal jsem jedinou dopravní hlídku, která by mě za tu dobu zastavila. Takže z mého pohledu je to skutečně záležitost priorit. A myslím si, že dopravní policie bude muset mít jasnější zadání. Bude muset být víc na dopravně bezpečnostních akcích a policisté budou muset být víc vidět.

Kromě toho to samozřejmě budu řešit s policejním prezidentem i šéfem dopravní policie. Protože si myslím, že situace na českých silnicích je horší než v sousedních zemích. Ta latentní agrese, kdy slušní prohrávají a bojí se, a někdo tady beztrestně porušuje elementární předpisy, musí skončit. Protože pořád někomu uhýbáte, bojíte se o své děti, které máte na sedačkách vzadu…

Neo: Kamionovou dopravu už žádná vláda na koleje nevyžene, ale aspoň bych očekávala od vlády, že se zasadí o to, aby se ti řidiči kamionů, kteří nesou odpovědnost za podstatnou část nehod, začali chovat slušně.

Hodnoťte nás po roce, po dvou. Já vím, že toto se zlepšit musí. Vnímám to i ze strany veřejnosti. V hospodě mi kamarádi jako jednu z hlavních věcí říkají: s tou dopravou se snad už něco musí stát, ne?

Neo: Opakovaně mluvíte o tom, že policisté musí jít sami i do těch komplikovaných věcí. Víte ale, že takoví policajti musí cítíti zároveň podporu svého vedení. Na případech politických kauz vidíme, že ne vždycky to tak úplně bylo. Komisař Nevtípil z kauzy Čapí hnízdo nakonec odešel do civilu, protože ho to fakt už otrávilo. Jak chcete ty mladé policajty nebo i ty, co tam jsou dlouho, přesvědčit, že opravdu mají volné ruce, když zároveň nad nimi pořád visí potencionální hromobití od nadřízených?

Oba víme, že to nikdy nebude fungovat na sto procent. Protože policista je jen člověk a rozhoduje se v nějakém momentu, kdy vyhodnocujeme situaci a každý v sobě máme nějaké obavy. Je to rozhodování individuálního člověka. Na druhou stranu se nedá ty policisty přesvědčit jinak než tak, že politická reprezentace ten tlak vyvíjet nebude. A nebude ho vyvíjet ani ve chvíli, kdy se to bude týkat jejich partaje. Nebude ho vyvíjet ani ve chvíli, kdy se to bude týkat jejich politické budoucnosti jako takové. Prostě do toho vstupovat nebude…

Neo: To máte štěstí, že už je Miroslav Kalousek mimo vládu. Ten tehdy volal vyšetřovateli kauzy CASA.

Já jsem tohle nikdy nedělal a dělat nebudu. Příklad: řeší se skartace na Hradě. Já jako ministr vnitra vím, z veřejně dostupných  zdrojů, že to policie nějakým způsobem řeší. Ale pro svůj komfort, i pro komfort policejního náměstka jsem se ho na to nezeptal, a nebudu se ptát na detaily. Stačí mi informace, že tady nějaká kauza existuje. To je míra toho, co ministr vnitra asi vědět může. Jako ministr by měl mít povědomí o tom, co se mu v resortu děje. Jestli existují nějaké velké kauzy, které mohou mít dopad třeba na bezpečnost České republiky. Ale rozhodně jeho role není v tom, že bude lidem volat a ptát se, kdo v tom jede.

Neo: To jsem ráda, že to říkáte, protože ministři vnitra poslední roky veřejně dost často pokrytecky tvrdili, že vůbec neví, na čem policie dělá. Což je prostě lež. Třeba bývalí ministři Jan Ruml či Stanislav Gross normálně přiznali, že o těch kauzách ví, protože jsou ministři vnitra a nesou určitou politickou zodpovědnost. Ale zároveň říkají: My ty detaily nevíme a nechceme je vědět.

Samozřejmě, že se k ministrovi vnitra mohou dostat různé informace. A provozně si umím představit situaci, kdy vás vedení policie logicky musí upozornit na to, že se budou dít nějaké zásadní věci. Zatím jsem takovou situaci nezažil. Ale úkolem ministra je nepřekročit nikdy tu linku. To znamená nedávat policii úkoly v jednotlivých kauzách.

Uvedu to na příkladu, kdy někdo zveřejnil adresy poslanců, kteří hlasovali pro pandemický zákon. Samozřejmě, že v tu chvíli zvednu telefon a zavolám na policejní prezidium a řeknu: nevím, jestli víte, že se stalo to a to, a byl bych moc rád, kdyby byla zajištěná bezpečnost lidí, kteří na těch adresách bydlí. Protože tam jsou mámy s dětmi nebo rodiče, kteří se to dozvěděli z televize. A stejně bych postupoval, kdyby šlo o lidi, kteří zrovna nesedí v parlamentu. Toto totiž není úkolování policie.

Neo: Vaše vláda nastupovala s tím, že očistí státní správu a společnosti od vlivu Andreje Babiše. Zavřete Andreje Babiše?

To je nadsázka, že? To nikdy neudělám. Neviděl jsem žádný Babišův spis a nemám ani tu ambici. Už jenom proto, abych tím Babišovi neudělal radost. Já jen chci, aby všechny kauzy včetně té Babišovy, byly řádně vyšetřené. A pokud se trestný čin stal, tak ať jsou odsouzení. Ale já s tím nemám nic společného.

Neo: Jak si vysvětlujete, že právě jeho kauzy trvají tak dlouho? Musíte přece vnímat devastující dopad víru lidí ve spravedlnost. Logicky si musí říct, že někdo má oproti nim výhodu.

Ať je to jakkoliv, tak to má devastující dopad nejen na důvěru lidí, ale na jejich rodiny, na všechny lidi okolo. Určení viny/neviny člověka, který pokud žijeme v právním státě, tak má být společensky závazný. Žijeme v právním státě a ty verdikty musí být rychlejší. I kvůli tomu, že na ně veřejnost nahlíží s nedůvěrou právě proto, že jde o člověka s mocí. Nikde na světě ty politické kauzy nejsou jednoduché. Ale u nás si myslím, že je to extrémně složité. Ale nemůžou za to policajti policisti, nemůžou za to státní zástupci, dokonce za to nemůžou ani soudci, ale můžou za to ti politici. Protože oni tady nemístně vyvíjeli tlak na místa, kde se ty kauzy řeší.

Tu situaci jsme si sami deformovali od devadesátek. A tady prostě není jiná cesta než se chovat jinak. Já vím, že to zní banálně, ale nic jiného neexistuje. Můžeme se bavit o nějakém zrychleném řízení, můžeme se bavit o elektronizaci spisů a lepších prostředcích policie, aby se to všechno odbavovalo rychleji a nepatlali se v milionech papírů. Ale to je všechno provoz a není to to zásadní.

Neo: Neříkáte si někdy: Že já jsem tu funkci bral?

To si člověk řekne vždycky. Ale já mám naštěstí povahu, která mi pomáhá nesnáze to ustát. Když spadnu, docela rychle se zvedám.

Neo: Nebojíte se, že vás to vnitro sežere?

Kdo se bojí, nesmí na vnitro.

Zdroj náhledové foto: Policie ČR