Rathova krabice od vína? Omyl to byl jen těžko

Soud s bývalým hejtmanem Davidem Rathem, obžalovaným z korupce, spěje do finále; v pondělí začal někdejší prominentní politik ČSSD pronášet závěrečnou řeč. Jak on, tak jeho advokátka Marcela Ondřejová odmítli, že by Rath přijímal výměnou za lukrativní zakázky úplatky.

Ondřejová nadto vyrukovala s novou verzí, jak se tedy u Ratha v noci 14. května 2012, kdy jej zadržela policie, ocitla pověstná krabice od vína se sedmi miliony korun.

Rath odpočátku tvrdí, že si myslel, že si z vily svých přátel – zatím nepravomocně odsouzených Kateřiny Pancové (dnes Kottové) a Petra Kotta – odnáší skutečně víno. A podle Ondřejové neexistuje důkaz, že o penězích v krabici věděl. „Peníze se jí už jednoduše nevešly do trezoru. Mohla si je ukládat do krabic od vína a doktor Rath si jednu omylem odnesl,“ nabídla vysvětlení advokátka.

Pojďme si tedy připomenout osudnou noc trojice Rath-Pancová-Kott, jak ji zachytily policejní odposlechy. Přetiskujeme je bez korektur tak, jak je policie vložila do spisu.

---

V pondělí 14. května se Pancová s Kottem sešli doma v Rudné už po třetí hodině odpoledne. Měli napilno, večer měl dorazit David Rath.

„Dej to do tý vobálky, dej mi ty pásky, a já je spálím, venku v krbu,“ obrátil se Kott na Pancovou.

Skončili ve třičtvrtě na čtyři.

Část z toho, co plánovali původně přepočíta, vzdali, protože by to nestihli. Pancové to vadilo, Kott si s tím tolik hlavu nelámal.

„Hele, já bych mu nic, vůbec nic, neříkal,“ začal Kott. „Podívej, já si myslím, že to opravdu sedí, a když to nebude sedět, tak von se vozve. A ty řekneš, hele promiň jako, dělala jsem to v kalupu, a prostě napáskovaný jsem brala, je možný, že se někde přesunula jedna z druhýho.“

„Třeba sto tisíc nepředpokládám,“ odpověděla Pancová.

„Tak mu to dorovnáš, prostě. Nebo jak chceš.“

„To je tak hrozný, když si to člověk nemůže ani přepočítat,“ povzdechla si Pancová.

„No, to nejde vo to. My bysme to mohli přepočítat, bylo by to lepší, ale jde vo čas, že jo,“ reagoval Kott.

Dvanáct minut před sedmou večer se rozezněl zvonek. U branky stál David Rath. Kott mu šel otevřít, Rath se přezul, Pancová mu nabídla občerstvení, Kott se hlásil s tím, že „má s Davidem nějaké řešení.“

Pak Pancová s Rathem osaměli.

„Davídku…,“ smála se Pancová za zvuku šustění papíru.

„To je dobrý, co?“ zeptal se: „No… Tohle je?“

„Tohle je,“ ujistila ho Pancová. „Ty tvoje jsem všechny přepočítala. Co nebylo vod banky.“

Rath přitakal: „Jasně, jasně.“

„Tohle jsou pětitisícovky. Ale pak si tohlencto znič,“ nabádala ho.

„No, no, no, to já si všechno musím, tó…“ radoval se Rath. „No to je hezký, to je hezký.“

Pak se vrátili k praktickým věcem.

„Já si to vod tebe přelepím nebo něco, nemáš nějakou lepku, nebo… aby se to nevotvíralo?“

Rath se sám zasmál té představě a dodal: „Trošku to prosvítá, to je tíha.“

Pak spolu oba probírali několik rozjetých zakázek – v Buštěhradě i v Boleslavi. Řešili i provozní záležitosti nemocnice v Kladně, kde byla Pancová ředitelkou.

Rath se pak vrátil k tomu důležitému: „Máš tam ty přelepy?“ žádal znovu.

„No samozřejmě. Vemem to dolu, já to tam udělám všechno, pojď,“ řekla Pancová. „Hele, broučku, tady máš ještě tu tašku.“

Sešli do přízemí, Rath odmítl nabízené pivo a pak se Rath rozloučil.

Chviličku na to už odposlechy zachytily asi nejcitovanější výrok Kateřiny Pancové. Reagovala jím na zjištění Petra Kotta, že na Ratha skočila URNA. „Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli.“

Zdroj: Sabina Slonková, Spis Rath, edice Insider, vydalo DeadLineMedia roku 2012

---

A ještě drobné upřesnění: U Davida Ratha doma se našel trezor, ve kterém policisté napočítali devět a půl milionu v korunách a další bezmála milion v eurech. A pak také pár drobných v dolarech a švýcarských francích. David Rath se po zatčení k drtivé většině peněz neznal, policistům řekl, že jemu a jeho ženě patří tak milion.