Říjnový časopis Neovlivní.cz mapuje, čeho se bojí lékaři

Milí čtenáři, po dramatickém jaru nás zjevně čeká ještě napínavější podzim. Ne kvůli nákaze covid-19 jako takové. Stále se držím postoje, že není třeba panikařit, jen se chovat s respektem k okolí i ke svému vlastnímu zdraví.

Perné chvíle nám všem připravila svou neschopností současná vláda. A co hůř – znovu v tom nechala i ty, u nichž hledáme pomoc, když se ocitneme v tísni. Lékaře, sestry, zdravotníky. Zjara je vláda nedokázala vybavit respirátory a rouškami, nyní se nepostarala včas o to, aby měli jistotu, že dokážou dát potřebnou péči všem, kteří ji mohou v příštích týdnech potřebovat.

Jak se s takovým vědomím chodí doktorům do služby? Z čeho mají největší strach? Překvapivě mi všichni řekli to samé bez ohledu na to, zda pracovali v terénu zapadlé nemocnice, nebo na špičkovém pracovišti. Odpověď najdete v sondě do duší lékařů s názvem Strach ze Sofiiny volby.

Časopis si můžete objednat ZDE

Pro samé „koronavirové“ zprávy bychom ale neměli zapomínat na politické kauzy, v nichž se politici ocitají v podezření, že si vzali něco, co jim nepatří. Jako v případě dnes již legendární dotace na premiérův toastový chleba. Získali jsme nečekané svědectví od klíčové postavy celého příběhu, v němž premiérův holding získal sto milionů. Jsem sama zvědavá, jak s tím policie naloží.

Nahlédli jsme také do politického zákulisí a zjišťovali, jestli má Roman Prymula vůbec co slavit, když se stal ministrem zdravotnictví. A zda jej čeká zářná politická kariéra. Vyšlo nám, že nikoli. Je to tak, jak napovídá titulek, který zní: Plukovníkův začátek konce.

Ke koronaviru se vážou ještě dva texty, v nichž jsme se podívali, jak k nákaze přistupují v zahraničí. Pavel Vrabec vyjel do Rakouska a přivezl obrázek, který je tak odlišný od každodenních výjevů v České republice, až to zaráží. A Filip Černý se s odstupem pokusil shromáždit všechna dostupná fakta, abyste si mohli udělat představu o švédské cestě. Nikdo neříká, že byla bez chyb. Ani tamní autority. Jen tvrdí, že mohou dosáhnout stejných výsledků jako okolní státy bez zákazů, a zatím také bez roušek. Povedlo se jim to?

Radovan Vávra se podíval do státní „peněženky“, aby co nejsrozumitelněji vysvětlil tak abstraktní věc, kterou pro většinu z nás představuje půlbilionový schodek státního rozpočtu. A jak z něj ven. Lehké to nebude, jak ostatně píše: „Nikde nevyvinuli onen ekonomický remdesivir. Látku, která bezbolestně řeší všechny neduhy naší moderní civilizace. Pilulku na štěstí. Pilulku na finanční zdraví. Je evidentní, že Vláda Kopýtek je pro takový úkol stejně vhodná, jako je Islámský stát vhodný k rekonstrukci památek v syrské Palmýře nebo iráckém Mosulu.“

Zázračnou pilulku ale opět hledají lidé, kteří se cítí zklamaní a frustrovaní ze současné politiky. Kdysi takové pocity vynesly do vlády Andreje Babiše a ještě před ním Víta Bártu a jeho Věci veřejné. Nyní se část z jejich voličů obrací na Roberta Šlachtu, muže, který otevřel Babišovi dveře k moci. Zajeli jsme na jeho turné a zjišťovali, proč v něm lidé vidí dalšího mesiáše.

Pravidelný rozhovor je dnes mimo politiku i veřejný život. O to zajímavější možná je. Je o obyčejné mladé ženě z Brna, která se v létě stala na českém Twitteru malou senzací. Díky neobvyklé anketě, v níž vyzvala lidi, aby se jí ptali na všechno, na co se kdy ostýchali zeptat nevidomých. Ona sama také nevidí a díky hodně drsnému humoru a otevřenosti poodkrývá svět, který si drtivá většina z nás neumí představit. „Nebojte se, nebojte se ptát. Nevidomý člověk je stejně obyčejný jako vy, akorát některé věci dělá jinak.“ Tak jednoduše to „vidí“ Pavlína Konečná.

Přeji vám pevné nervy. A buďte zdraví!

Vaše Sabina Slonková

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com/Neovlivni.cz