Roční otisk Ruské stopy v České republice

Jsou Češi pod vlivem ruské propagandy? Je potřeba se jí bránit, máme z ní mít strach? Jak konkrétně vypadá ruská stopa v Česku: Jde o něco víc než mlhavá podezření a náznaky? Redakce Neovlivní.cz se celý rok důsledně věnovala mapování, jak silný je v Česku ruský vliv. Publikovali jsme přes 150 článků, ve kterých jsme hledali odpovědi na to, kdo stojí za proruskými weby, které otevřeně i v skrytu přinášejí putinovské vidění světa, a kteří z politiků – byť i nevědomky – soustavně posilují pozice Kremlu. Seznamte se s hlavními závěry ročního pátrání.

1. Jak jsou Rusové v Česku aktivní?

Z informací, které deník Neovlivní.cz nashromáždil při pátrání po aktivitách ruských špionů, vyplývá, že tuzemské úřady za poslední čtyři roky vypověděly ze země 11 pracovníků ruské ambasády v Praze a brněnského konzulátu. Šlo o diplomaty, administrativně-technické pracovníky a zástupce vojenského úseku. V drtivé většině podle tajných služeb pracovali pro zpravodajské služby Ruské federace.

K tématu

špion, sledování
» Nový terč ruských špionů v Praze: Mozky Galilea
» Úřady vyhostily za špionáž 11 ruských diplomatů. ZDE je jejich seznam
 » Zpravodaj ČT obětí ve vyhošťování ruských agentů

Kromě nich pak byli kvůli špionáži vyhoštěni v minulých letech i další Rusové, ovšem z privátní sféry. Vyhoštění vždy probíhala v tichosti, veřejnost se o nich nedozvěděla, protože úřady zvolily cestu neprodloužení pracovních víz či nevpuštění do země.

Detailní pohled na údaje o vyhoštěných Rusech (data narození, kariérní životopis), které redakce získala, potvrzují poněkud překvapivý obraz o kremelských špionech v Česku. Tajné služby sice rok po roce ve svých oficiálních zprávách varují, že aktivity ruských agentů na českém území zesilují, zdroje z diplomacie i tajných služeb se však shodují, že Moskva do Prahy na výzvědné mise rozhodně nevysílá zástupy špionských es.

To se děje jen ve chvílích, kdy jde z ruského pohledu o zásadní rozhodnutí. Byl jím boj o umístění amerického radaru v Brdech, nebo strategický tendr na dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně.

“Většinou sem ale posílají buď zasloužilé postavy za odměnu či před důchodem. Nebo to jsou potomci či osoby spřízněné s lidmi, kteří jsou s Kremlem zadobře, zkrátka protekční osoby. Až na radar či Temelín nejsme v oblasti špionáže pro Rusy strategickou zemí,” uvedl jeden z českých diplomatů, který má o aktivitách ruských agentů detailní informace.

Obecně tuto tezi potvrzuje i poslanec Jeroným Tejc, který sedí v parlamentní komisi pro kontrolu BIS a s informacemi o aktivitách agentů přichází do styku. “Je to teze, která v posledních měsících blízko tomu, kde může být pravda. Nedělal bych z ruské ambasády v Praze centrum ruské špionáže pro Evropu, nejsme centrem světového dění,” konstatoval Tejc.

2. Jak silná je ruská propaganda?

Oslovení diplomaté a pracovníci bezpečnostních složek, s nimiž deník Neovlivní.cz problematiku opakovaně konzultoval, se shodují, že Rusové směrem do Česka velmi důkladně pokrývají oblast propagandy. “Na tom si dávají skutečně záležet, investují do toho velké peníze,” řekl zdroj z bezpečnostních složek.

K tématu

Ilustrační foto: Shutterstock
» Databáze proruského obsahu od A do Z
» Jak funguje ruská propaganda v Česku? Zapleveluje zprávami a vytváří chaos
» Video: Propaganda si na sebe vydělá sama. Reklamou

Souzní s tím i zatím poslední publikovaná výroční zpráva Bezpečnostní informační služby z podzimu 2015. Mimo jiné v ní popisuje i to, jak se Moskva snaží pomocí česky psaných zpravodajských serverů manipulovat s občany v České republice.

“Webové projekty ruské argumenty a názory českému publiku přetlumočí či podsunou. A následně potvrzují kruhem takovým způsobem, že se běžný občan může domnívat, že nepřijímá ruské ideje, nýbrž názory a přesvědčení českých spoluobčanů,” stojí ve zprávě BIS.

Deník Neovlivní.cz díky grantu od nadace Open Society Fund sestavil v Česku vůbec první databázi serverů a médií, které přinášejí putinovské vidění světa. Jde v ní nejen o čistou a neskrývanou propagandu, ale i o média, která nekomentované ruské postoje nabízejí mezi standardními zpravodajskými texty. Databáze je průběžně aktualizovaná, v posledních měsících svými tipy významně přispívají i čtenáři Neovlivní.cz.

Mimochodem – oficiální databáze propagandy v Česku neexistuje, žádný z tuzemských úřadů nic podobného nevytváří, byť má stát zpravodajské složky, které mohou dosledovat finanční toky a zjistit, z čeho jsou jednotlivá média financována.

Redakce Neovlivní.cz doložila ruské financování u několika projektů. Například u serveru Eurodenik.cz, který sice má prozápadně znějící název a do svého servisu zahrnuje překlady třeba z britského Guardianu, do nich však vmíchává „cinklé“ články – a stojí za ním ruské peníze.

Ukázal to detailní pohled na vlastnickou strukturu vydavatele serveru, firmy EKO Velari. Společnost je ze 100 % vlastněna ruskými občany. Tři čtvrtě společnosti vlastní podnikatel Valeriy Khegay s trvalým bydlištěm v Moskvě. Zbylých 25% patří Varvaře Bantser, která má podle volně dostupných informací bydliště v ruském Vladivostoku. Valeriy Khegay je kromě toho také jedním z jednatelů ve vydavatelství Financial Media Group (v roce 2014 prošla insolvenčním řízením), která je zas vlastněna firmou Global Financial Media Group Inc. se sídlem na Britských Panenských ostrovech.

Druhým jednatelem ve zmiňované Financial Media Group je další v Čechách žijící Rus Oleg Chalkin, majitel Consulting Company s.r.o vlastnící vydavatelství ruMEDIA. To se “zabývá mediálními projekty v ruštině na území České republiky”. Tyto informace se však běžný návštěvník na stránkách serveru Eurodenik.cz nedozví.

Propaganda v České republice funguje prakticky jen na webech, aktivistické akce jsou spíš výjimkou. Právě proto ruská propaganda podle pátrání Neovlivní.cz necílí na jednotlivé regiony. Snaží se v nich nicméně budovat povědomí o prokremelských webech.

Redakce zachytila letákovou akci v jedné z vesnic na Zlínsku, kde obyvatelům do schránek přistály propagační materiály se soupisem těchto webů se sloganem, že právě na nich lidé najdou ty správné informace.

3. Jaké jsou metody ruské propagandy?

S ruskou propagandou bylo v Česku vždy nutné počítat, množství přiohnutých webů se ale znásobilo po ruské anexi Krymu.

K tématu

propaganda_internet
» Propagandistický Eurodenik.cz vlastní ruští byznysmeni
» Nahrávka ze světa médií ukazuje, jak se žádá o podporu ruské propagandy
» Do nitra ruské propagandy: Jsou rychlí, Ukrajinu nahradila Sýrie

V tuto chvíli se čtenáři mohou setkat v zásadě se dvěma typy sdělovacích prostředků.

Jednak jde o stránky, které jsou snadno čitelné a uživatel na první pohled pozná, kde se “ocitl”. Typické jsou špatné překlady, zkomolená čeština, nízkonákladový desing. A články ve stylu “jediné zlo je Západ a Spojené státy, jediné dobro Vladimir Putin a Kreml.

Druhak jde o weby, které zdánlivě vypadají v pořádku. Přinášejí ovšem k jediné konkrétní události přehršel pohledů a teorií. Smyslem této propagandy je vyvolávat v lidech pocit, že nemohou důvěřovat svým úřadům; že oficiální místa a zodpovědné orgány nejsou schopny reagovat na hrozby z vnějšku.

Příkladem může být známá kauza nad Ukrajinou sestřeleného malajsijského boeingu. Propagandistické servery přinesly nejméně deset různých teorií, co se stalo, zahlušily veřejný prostor spoustu informací, v důsledku čehož musí čtenář nutně dojít k závěru: ‘Bůhví, jak to celé bylo’ – a jednoznačnou vinu Kremlu nepřičítá.

Propagandistickým serverům se už v minulosti podařilo několikrát proniknout na stránky seriozních médií. Asi nejviditelněji v roce 2014 během oslav výročí 17. listopadu, které byly ve znamení protestů proti výrokům prezidenta Miloše Zemana. Tehdy vypustily informaci, že protesty proti Zemanovi financovala a organizovala americká ambasáda.

Tuto teorii pak opakovali mnozí politici, mezi nimi například sociální demokrat Michal Hašek, a skloňovala se i na stránkách seriozního tisku.

4. Politici a propaganda

Čeští politici obvykle “přisluhují” nevědomky a nechtěně. Něco zveřejní – komentář, blog, stanovisko, tiskovou zprá vu – a proruské servery ve snaze posílit vlastní punc serióznosti příspěvek bez svolení publikují, jako by šlo o autorský komentář pro daný web. Tiskové aparáty stran připouštějí, že není cesta, jak se tomu bránit.

K tématu

Zdroj: Z facebookového profilu hejtmana Michala Haška.
» Zeman a Klaus. Putinovi lidé, to se na západě ví
» Žebříček Čechů, kteří slouží Putinovi: První pětice
» Žebříček Čechů, kteří slouží Putinovi: Druhá pětice
» Analýza: Mediální obraz Miloše Zemana v ruských médiích

Kdo se už bránit začal, jsou zadavatelé reklamy. Právě příjmy ze zobrazených inzerátů tvoří páteř příjmů propagandistických webů.

“Kdysi jsme v monitoringu sociálních sítí našli video s jedním z Putinových projevů, které mělo stovky, tisíce sdílení na Facebooku. A když jsme šli podrobněji po tom, jak k tomu došlo, ukázalo se, že ho publikoval jeden ze serverů, který funguje tak, sbírá návštěvnost z Facebooku, aby u sebe prodával reklamu,” popsal pro Neovlivní jeden ze zdokumentovaných případů Josef Šlerka, vedoucí Studia nových médií na FF UK. “Ten server rozpoznal, že Putinovské video bude dobré, a potom na stovkách facebookových pages, které mu patřily – to je byznys v šedé zóně, ale v sociálním prostředí normálně funguje, umísťoval tyto odkazy, aby získal příjem.”

Některým firmám se ale nelíbí, aby si na nich vydělávaly právě takové stránky. Před pár dny oznámila společnost James Cook Languages, která poskytuje firemní jazykové kurzy, že nechá zablokovat bannerovou reklamu na 39 webech považovaných za pochybné a konspirační.

“Chceme chránit svou značku před spojením s tímto sporným obsahem,” uvedl v tiskové zprávě spolumajitel firmy Jakub Štefeček. “Našeho správce PPC kampaní jsme požádali, abychom na podobných stránkách nefigurovali, nejsou totiž vhodnou platformou pro zobrazování našich reklam. Jak jsme zjistili, objevili jsme se na nich díky tzv. remarketingu (kdo naši reklamu proklikl, objevuje se mu poté na všech serverech, kam sám jde, ale namátkově). Nicméně to, že se na dané stránce zobrazí reklama, neznamená, že jakýmkoliv způsobem stránku podporujeme.”

Zpátky k politice: Pokud má ruská propaganda v Česku své hvězdy, jsou jimi bezesporu dva čeští prezidenti, bývalý a současný. A zejména Miloš Zeman má nálepku “jejich člověka”; výroky, které souzní s Putinovou politikou – a že jich hlava státu neříká málo – okamžitě okupují hlavní ruské zpravodajské kanály.

“Velké sdělovací prostředky v Rusku nefungují samostatně, fungují podle toho, co jim řeknou na pravidelné poradě v Kremlu,” připomíná komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov, který dění v Rusku sleduje dlouhodobě a patří k pravidelným čtenářům ruského tisku. “Umím si představit, že jedním z bodů, koho sledovat prioritně a o jehož výrocích dávat okamžité – když ne bleskovky, tak zprávy do hodiny, je Miloš Zeman. To lze doložit. Jakmile Miloš Zeman řekne něco, co se zcela shoduje s ruským pohledem, a on skoro nic jiného v poslední době ani neříká, tak se to velmi rychle objevuje na všech hlavních ruských serverech,” podotkl.

Prezident na oslavách na ruské ambasádě. Zdroj fotografie: Twitter účet mluvčího Hradu.

Prezident na oslavách na ruské ambasádě. Zdroj fotografie: Twitter účet mluvčího Hradu.

Připomněl také nepříliš známou historku, která provázela setkání Miloše Zemana s Vladimírem Putinem. “Bylo to tuším v New Yorku, když se potkali. Tehdy napsal Dmitrij Smirnov, zpravodaj listu Komsomolskaja pravda, který patří do Putinova novinářského chumlu, nadšený tweet. Zněl ‘Miloš Zeman je náš člověk’. Víme tedy naprosto přesně, jak ruské mocenské prostředí vnímá Miloše Zemana.”

Jeho předchůdce ve funkci Václav Klaus je za své proruské názory v Kremlu také ceněn. “Sice jsem o něm v ruském tisku nečetl, že by to byl ‘náš člověk’, ale ruské vedení je velmi pragmatické a Klaus dnes není ve funkci… Zároveň ale Kreml své lidi nikdy neopouští, takže i Klaus se dostává na přední stránky,” doplnil Mitrofanov.

Deník Neovlivní.cz zmapoval, že je v republice zhruba deset jmen prominentů z řad politiky a byznysu, která – v rozporu s českou zahraniční politiků – vždy souzní s oficiálními hlasy Kremlu. Není až tak důležité, zda tak činí z přesvědčení, ze zištnosti nebo kvůli byznysu – rozhodující je, že jsou slyšet a ve společnosti mají zpravidla pozice, které jejich hlasu automaticky dodávají váhu z přesvědčení, ze zištnosti nebo kvůli byznysu.

Vedle obou prezidentů do této kategorie spadá ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, vydavatel Parlamentních listů Michal Voráček, ekonom, exministr průmyslu Vladimír Dlouhý, poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna, novinář a bývalý vicekancléř prezidenta Petr Hájek a exposlanec ČSSD Jiří Vyvadil.

Pokud však v Česku existuje pocit, že si Rusové přímo platí některé politiky, z ročního pátrání Neovlivní.cz nic podobného nevyplynulo.

5. Ruský byznys

Síla propagandy tomu neodpovídá, ale faktem je, že pro Rusko není Česko natolik zajímavé, aby sem investovalo větší objem peněz.

Přibývá ale jednotlivých menších podnikatelů, kteří se tu usazují a rozjíždějí vlastní byznys. Dnes jsou Rusové hned po Češích nejčastějšími vlastníky českých firem; ruský původ se dá vystopovat u více než šestnácti tisíc tuzemských společností. V peněžním vyjádření jde podle dat agentury Bisnode o kapitál v hodnotě vyšší než 9,5 miliardy korun.

K tématu

rusky_byznys_rusko_podnikani
» Velká anketa v krajích: Místní politici řekli, zda sílí vliv Ruska
» Projekt: Co víme o ruském podnikání v Česku
» Infografika: Jak je ruský byznys v Česku rozprostřen?
» TOP 7: Ruští podnikatelé s největším vlivem v Česku
» Příběhy ruských byznysmenů – zprávy, reportáže, grafiky

A zatímco podíl firem vlastněných Němci od roku 2007 v Česku mírně poklesl, počet těch ruských ve stejném období narostl o 110 procent (ještě rychleji rostly ty slovenské, a to o 130 procent).

Deník Neovlivní.cz přímo v regionech mapoval, v čem vlastně Rusové v ČR podnikají a zda a jak ovlivňují jejich peníze dění v krajích. Nezajímaly nás “šedé eminence” s politickým zázemím, jejichž vazby na nejvyšší vedení státu jsou již dobře doložené z minulosti. Naopak, snažili jsme se hledat nové, neviditelné příklady o několik pater níž – přímo v okresech.

Naše mapa ruských firem v regionech ve výsledku potvrdila názor, že byznys, který by bezprostředně ovlivňoval ekonomiku či politiku, tu Rusové nedělají. Stali se důležitými zaměstnavateli, což lze vykreslit třeba na postavě Vladimira Ilina, klíčového muže zmrtvýchvstání novoborských skláren. Bývalý funkcionář státní ruské železnice udržel svou investici do bankrotujícího Crystalexu Nový Bor podnik při životě. Loni už tržby skláren překročily miliardu korun, firma dnes dává práci 850 lidem.

Vybudovat si kontakty do vyšších pater politiky dokázalo jen pár klíčových hráčů. Jde přitom o jména dobře známá z titulků novin – například o Vladimira Ermakova, který sedí v čele plynárenské společnosti Vemex, dceřiné společnosti ruského gigantu Gazprom. V Česku se usadil už v 90. letech, mezi jeho kontakty patří několik bývalých premiérů i lidé ze současné prezidentské kanceláře, spolupracuje i s českými plynaři jako je Karel Komárek.

Z dat o ruských firmách, které redakce získala od společnosti CRIF – Czech Credit Bureau – je zřejmé, že Rusové se v Česku soustředí do dvou “enkláv”. Jejich kapitál je nejčastěji přítomný v Praze, kde mají své sídlo velké korporace, a dále v Karlovarském kraji, kde se zaměřují zejména na lázeňskou turistiku.

V samotných Varech je zřejmé, že se ruští vlastníci věnují svému byznysu, a do “společenských” aktivit se nehrnou. Pokud se podíváte, kdo patří mezi sponzory krajských či městských akcí, Rusy mezi nimi nenajdete. Aktivní nejsou ani v podnikatelské branži. “Firmy s německými majiteli, nebo odnože německých firem s námi spolupracují na základě toho, že z Německa zvyklí být členem hospodářské komory, tam je to povinnost. Proto mají zájem o náš informační servis. Tam je spolupráce mnohonásobně větší ve srovnání se zastupiteli jiných národností,” uvedla pro Neovlivní.cz Jana Hadašová z Krajské hospodářské komory Karlovarského kraje.

Ani v dalších regionech redakce nezaznamenala větší aktivitu ruských vlastníků. Což ostatně potvrdila i dotazníkové šetření mezi krajskými politiky, které deník Neovlivní.cz provedl v průběhu měsíce dubna. Radní všech krajů měli odpovídat na otázky, které souvisejí s ruskými investicemi a ruským vlivem. Z desítek odpovědí vyplynulo, že pokud už ruské firmy v daném regionu působí, nejsou “vidět”, nejsou aktivní.