Rok 2026 bude rokem, kdy se světový bezpečnostní řád začne přeskupovat kolem čtyř os – Ukrajiny, Blízkého východu, Indo-Pacifiku a Afriky. Rok 2026 se rýsuje jako rok, kdy se rozhodne, jestli Západ udrží strategickou iniciativu, nebo zda se svět posune k éře zamrzlých konfliktů, protektorátů a trvalého bezpečnostního napětí. Válka na Ukrajině, Blízký a střední východ, Sahel i vnitřní bezpečnost Evropy se spojují do jedné společné rovnice: otázky, zda máme dost politické vůle, peněz a průmyslové kapacity na dlouhou konfrontaci.
Ukrajina: fronta se bortí u Pokrovska, rozhoduje se o penězích, nejen o munici
V roce 2026 je celkem dobře možné, že se válka přiblíží ke svému konci – ať už formou vyčerpání, nebo faktického zmrazení konfliktu. Není to jistota, ale trend vývoje k tomu směřuje.
Nasvědčují tomu všechna data a fakt. Rusko má iniciativu nejen na bojišti, ale i rovině ekonomické a politické a což se nedá říci o Ukrajině. Na bojišti rok 2026 nezačne stabilizovanou linií, ale pokračováním ruského tlaku na klíčovém směru Pokrovska. Nejde jen o jedno město. Pokud Pokrovsk padne, otevírá se Rusku cesta k obchvatu pevnostního pásu budovaného od roku 2014 – osy Kramatorsk–Slovjansk – ze dvou stran: z jihu od Huljalopole a ze severu od kupjanské linie. To je pás, který Ukrajina deset let budovala jako hlavní zátaras proti hlubokému ruskému průlomu v Donbasu. Jeho ztráta by znamenala, že Rusko konečně získalo to, oč se marně pokouší od roku 2014 – pevnou nástupní linii pro další operace na Charkov, Dnipro a Záporoží.
Pokrovsko není jen mapový bod, ale symbol střetu dvou způsobů vedení války. Na ukrajinské straně „zeď dronů“ a promyšlená síť senzorů, logistiky a elektronického boje. Na ruské straně postupná adaptace – infiltrační taktika malých skupin, systematické ničení ukrajinské logistiky a útoky na samotná centra řízení dronů. Právě u Pokrovska se ukázalo, že pokud se logistika pod tlakem ruských dronů a klouzavých bomb rozpadne, začne se drolit i „zeď dronů“, mezi opěrnými body se objevují mezery a ty ruské infiltrační týmy využívají – zvlášť při špatném počasí, kdy drony nevidí.
Rusko se stále drží své „teorie vítězství“: nevyhrát brilantním průlomem, ale prostým vyčerpáním. Věří, že zvládne ztrácet lidi a techniku déle než Ukrajina, kterou podpírá unavený Západ. Pomalu se posouvá u Pokrovska, tlačí od Kupjansku, zároveň opevňuje vlastní pozice v hloubce a testuje, kde se ukrajinská obrana začne lámat nejen materiálně, ale psychologicky.