Rok 2026 bude rokem, kdy se světový bezpečnostní řád začne přeskupovat kolem čtyř os – Ukrajiny, Blízkého východu, Indo-Pacifiku a Afriky. Rok 2026 se rýsuje jako rok, kdy se rozhodne, jestli Západ udrží strategickou iniciativu, nebo zda se svět posune k éře zamrzlých konfliktů, protektorátů a trvalého bezpečnostního napětí. Válka na Ukrajině, Blízký a střední východ, Sahel i vnitřní bezpečnost Evropy se spojují do jedné společné rovnice: otázky, zda máme dost politické vůle, peněz a průmyslové kapacity na dlouhou konfrontaci.
Čína a Tchaj-wan: tlak, ne invaze
Na ose Peking–Tchaj-pej se v roce 2026 dá čekat pokračování trendu posledních let: nikoli přímá invaze, ale kombinace vojenského nátlaku, ekonomického škrcení a informační války. Čínská armáda navyšuje počet cvičení kolem ostrova, testuje blokádní scénáře a zároveň buduje civilně-vojenské kapacity – trajekty, ropné tankery, nákladní lodě – které lze v případě potřeby využít pro přepravu vojsk.
Současně Čína studuje válku na Ukrajině jako manuál. Zájem se soustředí na kombinaci dronů, elektronického boje, saturovaných úderů a dlouhodobé degradace logistiky. Cílem je vytvořit tlak, při němž by Tchaj-wan musel vynakládat obrovské prostředky na obranu a zároveň by se stal pro zahraniční investory rizikovým prostředím. Energetika, vzácné zeminy a čipy jsou přitom dvě páky, které může Peking využít nepřímo: Tchaj-wan je extrémně závislý na dovozu energií a současně zásadním uzlem světové výroby polovodičů.
Pro Evropu to znamená méně přímé vojenské riziko a více riziko ekonomické a technologické. Za předpokladu, že Spojené státy v roce 2026 do případného konfliktu o Tchaj-wan nevstoupí – což je v daném politickém kontextu více než pravděpodobné – by se EU ocitla v situaci, kdy je její bezpečnost sice formálně neohrožena, ale její ekonomická stabilita velmi ano. Jakýkoli vážný incident kolem Tchaj-wanu by se okamžitě promítl do dodávek čipů, automobilového průmyslu, IT, optoelektroniky i zbrojní výroby. V praxi by šlo o otřes větší než pandemie covid-19. Rok 2026 tak bude z pohledu EU obdobím, kdy se buď podaří urychlit diverzifikaci dodávek kritických komponent, nebo se Evropa probudí do reality, v níž je její průmysl dvojitě závislý – na americké bezpečnostní ochotě, která není samozřejmá, a na asijských dodavatelských řetězcích, které nemá pod kontrolou.
ČTĚTE TAKÉ: EU nad propastí. Proč se plácá v Ukrajině. A v čem mají pravdu Trump, Fico a Babiš