Rok 2026 bude rokem, kdy se světový bezpečnostní řád začne přeskupovat kolem čtyř os – Ukrajiny, Blízkého východu, Indo-Pacifiku a Afriky. Rok 2026 se rýsuje jako rok, kdy se rozhodne, jestli Západ udrží strategickou iniciativu, nebo zda se svět posune k éře zamrzlých konfliktů, protektorátů a trvalého bezpečnostního napětí. Válka na Ukrajině, Blízký a střední východ, Sahel i vnitřní bezpečnost Evropy se spojují do jedné společné rovnice: otázky, zda máme dost politické vůle, peněz a průmyslové kapacity na dlouhou konfrontaci. Poslední díl ze seriálu Petra Mlejnka.
Evropa vstoupí do roku 2026 s kombinací vnějšího tlaku a vnitřních slabin. Rusko po vyhoštění stovek diplomatů a rozbití části klasických zpravodajských sítí přešlo na dvoukolejný model operací, který odpovídá jeho dlouhodobé strategii „fáze nula“. Ta spočívá v maximálním oslabení protivníka před zahájením jakékoliv konvenční operace – prostřednictvím dezinformací, propagandy, politické destabilizace, ekonomických tlaků, sabotáží a operací pod prahovou hranicí války.
Moskva bude v roce 2026 nadále investovat do této infrastruktury ovlivňování: OSINT odhady hovoří o 1,5 miliardě dolarů ročně, které plynou na média, trollí farmy, ovlivňovací operace na sociálních sítích, neziskové „nadace“, think-tanky a politické proxy v Evropě i USA. Cílem je rozkládat evropskou jednotu, podrývat ochotu podporovat Ukrajinu, podněcovat sociální konflikty a vytvářet obraz, že Rusko je neporazitelné a Západ v úpadku.
Tento rámec doplňují zpravodajské a sabotážní operace ve dvou vrstvách. Na jedné straně pokračují profesionální, dobře připravené akce s jasným operačním zadáním, které vyžadují znalost infrastruktury, výbušnin a průzkumných metod. Na druhé straně přibývá flexibilních sítí jednorázových agentů, verbovaných přes sociální sítě a šifrované platformy, kterým se zadávají jednoduché úkoly – žhářství, průzkum, drobné sabotáže, fotografování objektů. Moskva tak kombinuje vysoce odborné operace s levnými, obtížně predikovatelnými útoky, které zahlcují evropské bezpečnostní služby a vytvářejí atmosféru nejistoty.
Případ sabotáže na trati Varšava–Rzeszów – hlavním logistickém koridoru pro vojenské dodávky na Ukrajinu – názorně ukázal profesionální větev tohoto modelu. Šlo o technicky sofistikovanou akci s pečlivě umístěnými výbušninami, dálkovou iniciací a předchozím průzkumem terénu. Operace nenesla znaky práce amatérů či „sympatizantů“ – byla to profesionální činnost lidí se znalostí železniční infrastruktury a s výcvikem v nakládání s trhavinami, pravděpodobně řízených na dálku. Cílem nebyla masová katastrofa, ale precizně cílené narušení logistiky a jasný psychologický signál: víme, kde jste zranitelní, a můžeme to kdykoli zopakovat.