Improvizovat už nestačí. Petr Mlejnek ve svém seriálu shrnul bezpečnostní výzvy pro Evropu i svět pro příští rok. Co přesně by ale demokratický svět a jeho politici měli letos udělat? A jaké jsou evropské priority?
Rok 2026 bude rokem, v němž se Evropa ocitne mezi dvěma možnými trajektoriemi války na Ukrajině – pokračováním konfliktu nebo jeho zmrazením. Obě varianty přinášejí zásadně odlišné bezpečnostní výzvy, ale v jádru se shodují v jednom: Evropa musí rychle přejít z režimu improvizovaných reakcí do režimu strategické odolnosti.
Pokud válka na Ukrajině pokračuje, půjde o dlouhý konflikt vyčerpání, v němž bude rozhodovat schopnost Západu kombinovat finance, průmysl a politickou odolnost. Rusko bude nadále postupovat metodou salámové taktiky, Ukrajina bude spoléhat na drony, evropskou munici a vlastní lidské rezervy. Evropu čeká přetrvávající riziko sabotážních a kybernetických útoků, informačních operací a ruské „fáze nula“, tedy systematické destabilizace společnosti a infrastruktury pod prahem války. Tento scénář vyžaduje konsolidaci obranného průmyslu, udržení finanční životaschopnosti Ukrajiny a posílení evropské bezpečnostní architektury.
Pokud však konflikt skončí zmrazením – což je v roce 2026 reálná možnost – Evropa získá nikoliv mír, ale dlouhodobě nestabilní frontu. Zmrazený konflikt otevře prostor pro ruskou regeneraci sil a zároveň vyvolá hluboké vnitřní turbulence na Ukrajině. Může dojít k politickému otřesu či změně režimu, k proliferaci zbraní, nárůstu organizovaného zločinu a neřízenému přesunu demobilizovaných veteránů směrem do Evropy, často za rodinami, které se usadily na Západě. Tento faktor – kombinace bojové zkušenosti, psychických traumat a nedostatečných sociálních programů – se může stát bezpečnostní výzvou, kterou Evropa ještě nezažila.
Současně je nutné zdůraznit, že soustředění Evropy na Ukrajinu nesmí znamenat ztrátu vlivu ve zdrojových zemích nelegální migrace na Blízkém východě a v Africe, tedy v regionech, které mají největší páky na migrační trasy a mohou je kdykoli zpolitizovat. Jakýkoli způsob ukončení války – ať pokračující, či zmrazené – navíc povede k vycestování stovek tisíc, ne-li milionu Ukrajinců směrem na Západ. Přirozenými magnety budou státy s velkými ukrajinskými komunitami: Německo (1,2 milionu), Polsko (1 milion) a Česká republika (400 tisíc). V těchto zemích se tím v následujících letech významně zhorší vnitřní bezpečnost, poroste násilná kriminalita, korupční tlak a vznikne prostředí, v němž bude organizovaný zločin fungovat s úplně jinou tolerancí a kapacitami než dosud.