Roman Holý: Tiše doufám, že lidé prokouknou

Jeden muzikantský magazín ho před lety označil za strůjce i strojvedoucího nejlepších českých porevolučních kapel. Úspěšný byl tehdy, stejně jako dnes, kdy má Roman Holý v kalendáři termíny na příštích sto dvacet koncertů. Přesto říká, že to, co teď prožíváme, je nejtemnější období novodobé historie. A že ho současná politika, abychom citovali doslova, pěkně sere. Kazí večírky. „Naše nová deska ponese název Bad Time For Gentlemen a je plná politiky, i když ve skrytých verších. Creatures on the castle…“ Odemykáme rozhovor z letního speciálu Neovlivní.cz

Jeotcem českého funku, i když vlastně říká, že nic jako český funk neexistuje. Je úspěšným hudebním skladatelem, zpěvákem a producentem. Jeho kapely J.A.R. či Monkey Business jsou rok od roku lepší, a to byly skvělé už před mnoha lety, kdy vznikly. A svou práci miluje.

„Je to úžasné povolání, které bych přál každé dobré duši. Musíte mít samozřejmě kliku na lidi a tu já měl náramnou. Po každém koncertě spolu dřepíme v šatně a smějeme se pořád těm samým zhovadilostem. Dívky lačné podpisu na pupík klepou na dveře a místností se nese božský zvuk vrnícího kompresoru našeho privátního výčepního zařízení,” pochvaluje si Roman Holý.

Hudebník Roman Holý. Foto: Angelika Špicarová/Wikimedia

Neo: Když jsme se domlouvali na rozhovor, zapochyboval jste s tím, že Neovlivní.cz neznáte. A pak jste se jen zeptal: „Na jaké straně stojíte?” Vážně to tak moc prožíváte a jsou média, kterým byste rozhovor nedal?

Rozhovory dávám nerad kamkoli, ale je to součást mého povolání, tak občas musím. Dneska se všichni furt k něčemu vyjadřujou, na každým kroku nějakej mudrlant. Jsem raději zavřenej ve svým mikro světě a tam jsem po šesti pivech teda taky moudrej jak rádio a všechno velmi prožívám, ale mí nejbližší to snad snáší dobře. Ale jsou média, kam bych rozhovor určitě nedal.

Neo: Ve které z vašich kapel nejvíc řešíte politiku?

Nejvíc v Monkey Business, skoro pořád. Až nás to někdy pěkně sere a některé naše večírky tím trochu trpí. Naše nová deska ponese název Bad Time For Gentlemen a je plná politiky, i když ve skrytých verších. Creatures on the castle…

Neo: Společnost je posledních několik let – řekněme od prezidentského volebního střetu mezi Karlem Schwarzenbergem a Milošem Zemanem – rozdělená. Ať už je to Zeman-Antizeman, nebo Babiš-Antibabiš. Teď ji dál dělí různé sociální bubliny. Vy trávíte hodně času mimo Prahu, v Sušici. Vnímáte to rozdělení společnosti i ve svém okolí? Mezi kamarády v hospodě v Sušici, třeba… Baví se s vámi vůbec? Mohl byste být klidně prototyp pražské kavárny…

Já tuhle dementní hru nehraju. Prožil jsem celý dětství v socialismu a komunistů a vlivu Ruska jsme si, myslím, všichni užili až nad hlavu.

Na to, aby člověk poznal, že mít trestně stíhanýho premiéra s minulostí v StB není v pořádku, nemusíte ani chlastat kafe.

Neo: Jak je podle vás možné, že právě on, tedy Andrej Babiš, vyhrál volby?

To mě velmi frustruje. Ne Babiš, ani Zeman. Ale jejich voliči mě velmi frustrují. Ale krom té frustrace a rozčarování se s tím nedá nic moc dělat. Jen pořád doufám v lepší zítřky.

Neo: A když se ptáte lidí v Sušici, proč ho volili – co vám říkají?

Roman Holý (52)

• Skladatel, zpěvák, producent. Frontman skupin J.A.R., Monkey Business, Sexy Dancers, patří k němu projekt G-Point Hunters nebo kapela Neruda, kterou založil s Matějem Ruppertem. Kromě toho hraje na klávesové nástroje v pražské skupině Dr. Max.
• Je skladatelem filmové hudby a třeba s Ondřejem Brouskem nahrál a produkoval soundtrack k fiktivnímu neexistujícímu filmu Crushing Bliss.
• Je považován za vrchního šiřitele funkové hudby v Česku.
• Našlápnuto měl na hereckou dráhu, rodák ze Sušice studoval na pražské herecké konzervatoři. Z televize si ho ovšem budete pamatovat nejspíš jako průvodce magazínem Kinobox. V 90. letech byly populární také „kameňáky dne Romana Holého” na rádiu Evropa 2.

Neznám opravdu nikoho, kdo ho volil. Ale to je tím, že se pohybuju mezi podobně naladěnou partou lidí. Vlastně jednoho znám. Na podzim jsme spolu jeli na koncert našeho oblíbence Garyho Numana a já se neprozřetelně v takové polo legraci zeptal: Tak kluci, komu jste to hodili? A on mi takovým lehce přidušeným hlasem řekl, že Babišovi. Řeknu vám, že z koncertu jsem neměl vůbec nic. Tenhle můj starší kamarád byl vždycky můj tak trochu vzor, no a… Asi jsem moc velká hysterka.

Neo: A co ten sentiment, který se dnes objevuje, že před rokem 1989 to vlastně všechno zase tak špatné nebylo… Jak na to vzpomínáte vy?

I lidi za okupace si s trochou štěstí urvali nějaký pěkný zážitky.

Víte, jak to myslím. Nechci nic zlehčovat, ale i my jsme si užili, co se dalo. Tatík byl námořník a já s ním dost cestoval po světě, takže to nebylo tak tristní.

Myslím, že naši rodiče a hlavně prarodiče měli tu cestu o dost trnitější.

Neo: Nakoupil byste si třeba během Retrotýdnů v Lidlu? Máte tenhle sentiment? Mně to třeba vůbec nic neříká.

Jsem maximálně sentimentální. Za Vitacit v kelímku nebo sýrové tyčinky v celofánu s obrázkem Hradčan bych dal cokoli. Sbírám všechno z doby, kdy jsem ještě neměl ochmýřeného pindíka. Nevím proč, je mi to jedno. Dělá mi to dobře.

Neo: Narazili jsme tady už na rozdělenou společnost, na Zemany a Antizemany. Přemýšlíte někdy o tom, jaká je cesta k tomu, všechny zase aspoň trochu spojit?

Není cesta, to se musí odžít. Myslím si, že někoho přesvědčovat je zcela slepá ulice. Je to velmi citlivé téma, každý má svaté právo na to, zvolit si, co uzná za vhodné, to já naprosto respektuju. Ani mě by fakt nebavilo, kdyby se mně kdokoli s jiným smýšlením pokoušel sdělit, že jsem vedle jak ta jedle. Já jen tiše doufám, že lidi určitý věci prokouknou a pochopí… Budou další volby a já si jen moc přeju, aby dopadly trochu jinak.

Neo: Mimochodem, poslouchala jsem teď nedávno rozhovor s Matějem Ruppertem na Českém rozhlase Plus a mluvil tam o tom, že pomoc umělců v kampani je dnes spíš na škodu, že už to není jako dřív. Měl jste v poslední době chuť nebo nutkání se do nějaké politické kampaně zapojit? Naposledy to tuším bylo při kandidatuře Karla Schwarzenberga na prezidenta…

Není to opravdu k ničemu. Nic podobného dělat nehodlám. Půjdu normálně k volbám. Kdo jsem já, abych někomu radil v tak důležitejch věcech…

Neo: V listopadu 2016 jste se připojil k výzvě umělců Týdny občanského neklidu, podepsal jste petiční výzvu na obranu demokracie. Jaké jste na to měl reakce?

Neužívám Facebook, tak žádné. To byla myslím dosti nedotažená akce, i to je jeden z důvodů, proč se již podobných věcí nebudu účastnit.

Neo: A proč to tak utichlo?

To ví jen baba Vanga.

Neo: Vy vždy 17. listopadu slavíte koncertem narozeniny kapely J.A.R. Mění se ty listopady? Mimochodem, za rok budete mít třicetiny…

Další rozhovory na Neovlivní:

» S Mikulášem Kroupou o ztrátě paměti a zlu, které napáchali komunisté
» S Italem Carminem Rodi Falangou o tom, jak poznal Čechy
» S finančníkem Gabrielem Eichlerem: Dá se stát řídit jako firma?
» S Ivanem Kralem o posedlosti hudbou
» S hokejovým trenérem Jandačem: Proč už nejsme špička
» S mecenášem Janem Školníkem o obnově Broumovska

V zásadě se nemění, vždy mě přepadne velmi silný pocit výjimečného dne. Vím, že ne každý to tak prožívá, ale naivní havloid mého typu je vždy naměkko.

A těch třicet let? Co je třicet let? Rolling Stones hrají daleko hůř než my a straší tu podstatně déle.

Neo: Ať vás netrápím jen politikou: Jak těžké je, aby spolu kapela tak dlouho vydržela? J.A.R. funguje 30 let, Monkey Business 18 let…

Těžké je překonat Himálaje bez bot. Celý život se skvěle bavíme a ještě dostáváme zaplaceno, to je obrovský štěstí a dar. Neznám lepší povolání, takovou kombinaci práce se zábavou. Každý den si připomínám, jak jsem za to vděčný.

Neo: Měl jste radost z vašeho posledního, vážně skvělého alba Eskalace dobra?

Měl jsem velikou radost, to je pochopitelné. Neměli jsme všechna období zalitá chorvatským sluncem, o to víc si toho vážím.

Neo: A čím to je, že se vám tak povedlo? Třeba tím, že už máte všichni děti a jste víc v klidu?

Víte, není úplně běžné, když kapela zaujme i po desáté desce. Umělecký fadeout je neúprosný a povede se to opravdu málokdy. Každá moje milovaná kapela mě jednoho nepříjemného dne zklamala. Snad kromě The Police, ty podle mě nikdy nenatočili ani jeden špatný takt. A já si řekl, že udělám vše, co bude v mých silách, aby tenhle pocit neměl jediný náš fanoušek. Trochu to bolelo, odpadu bylo dost, ale stálo to snad za to.

Neo: Dostali jste za ni tři Anděly, což byly mimochodem v podstatě první velké Anděly pro J.A.R., ten jeden, co už máte, byl tuším za videoklip… Znamenaly pro vás ty ceny něco?

Ano. S nikým se od té doby nebavíme, dokonce ani se členy daleko slavnějších kapel.

Neo: Jak jdou přípravy na Metronom festival, kde se po dvaceti letech od vzniku a zániku dá dohromady zase Sexy Dancers?

Moc se těším, jde nám to mnohem líp než kdysi. Nikdy jsme ten repertoár pořádně nezahráli, tak snad se to nyní podaří. A pak kapela nenávratně zhyne.

Neo: Proč Sexy Dancers nevydrželi? Vždyť se kapele skvěle podařil start, zůstal za ní mega hit Slim Jim…

Byli jsme jelita na drogách.

Neo: Mimochodem, není to taky docela slušný retro?

Dnes už trochu ano.

Neo: A to mě přivádí k odbočce: Jaká pro vás vlastně byla 90. léta? Vzpomínáte na ně rád? Někteří politici – třeba Piráti – je považují za jedno z nejtemnějších období novodobé historie.

Piráti jsou často mimořádní vtipálci. Nejtemnější období novodobé české historie já vnímám nyní. Co vy? Na devadesátý léta vzpomínám velmi rád. Točil jsem Kinobox, vysílal na Evropě 2, rozjížděly se mi kapely. A chodil jsem s Aňou Geislerovou, tak jak bych na ně vzpomínal jinak než rád?

Neo: Proč máte vlastně tolik kapel?

Mám tři nenažraný, náročný děti. To by jedna kapela neutáhla. Nemluvím o manželce, sbírce vysokoobsahových sportovních vozů, zálibě v originálních obrazech a obrovské spotřebě kaviáru z jesetera.

Neo: A kterou máte nejradši?

Nejraději mám tu, se kterou zrovna hraju.

Neo: Jak se u nás dá muzikou živit?

Jak kdo, jak kde. Myslím, že je obecně dosti těžké se prosadit.

Muzikantů je mnoho, všichni chtěj hrát a těch pěknejch míst a volnejch termínů je o dost míň. My se muzikou živíme, ale každej má těch kapel a aktivit víc. Divadlo, filmová a scénická hudba, reklamy. S jednou kapelou by to asi nešlo, taky záleží na tom, jak je člověk náročnej.

Neo: Vy máte taky spoustu vášní kromě hudby, sbíráte třeba filmy. Co jste naposledy přidal do sbírky? Co si mám pustit přes léto?

Zkuste Zabití posvátného jelena řeckého režiséra Yorgose Lanthimose. Je to film značně divný, znepokojivý, zajímavý. Máte děti? A stabilní psychiku?

Neo: A co seriály, sledujete?

Ano, samozřejmě. Jsem velký obdivovatel seriálu Hra o trůny. To fakt miluju. Ale jedu i mraky jinejch. Westworld, True Detective, Most, Walking dead, Taboo, Ash vs. Evil dead, Stranger Things, Narcos, Zázračná planeta, Vinyl, Babylon Berlin a tak.

Neo: Jste otec českého funku…Jak jste spokojený s tím, kam jste ho za 30 let vypiplal?

Neexistuje ani český, ani skotský funk. Existuje jen hudba, která je vám po srsti nebo proti srsti. Jsem nadšený, že už tolik let hrajeme a pořád máme pro koho. A dokonce fanoušci neubývají, ale naopak. Asi jsme i pár muzikantů inspirovali – a to je fajn.

Neo: Kolik máte letos koncertů?

Asi 120.

Neo: Jak to po těch letech pořád dáváte? Ještě vás baví celé léto objíždět festivaly, trávit spoustu hodin v autě a pařit na koncertech?

Vše krom spousty hodin v autě mě stále velmi baví. Je to úžasné povolání, které bych přál každé dobré duši. Musíte mít samozřejmě kliku na lidi a tu já měl náramnou. Po každém koncertě spolu dřepíme v šatně a smějeme se pořád těm samým zhovadilostem. Dívky lačné podpisu na pupík klepou na dveře a místností se nese božský zvuk vrnícího kompresoru našeho privátního výčepního zařízení.

Neo: A na jaký koncert se letos těšíte nejvíc?

Víte, že ani nevím… Asi do Rožmberka, to místo naprosto miluju.

 

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Štítky: , ,


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít