Schopnost financovat válku v krátkodobém horizontu přetrvá, ale za cenu rostoucích strukturálních problémů, které budou v čase stále obtížněji udržitelné, píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
Ruská ekonomika vstoupila do války proti Ukrajině s mimořádně silnými výchozími podmínkami. Kombinace nízkého zadlužení, vysokých devizových rezerv a příjmů z exportu surovin umožnila Kremlu absorbovat první šok sankcí a zároveň financovat rozsáhlou vojenskou mobilizaci. Po čtyřech letech války však začíná být zřejmé, že tato stabilita není výsledkem zdravého růstu, ale systematického vyčerpávání ekonomických rezerv a přesouvání nákladů do budoucnosti.
Výdaje federálního rozpočtu vzrostly z předválečných zhruba 25 bilionů rublů, tedy přibližně 275 miliard dolarů, na současných 44 bilionů rublů, což odpovídá zhruba 490 miliardám dolarů. Jde o nominální nárůst o téměř 80 %, reálně přibližně o pětinu. Tento skok představuje maximální kapacitu současného ruského fiskálního modelu. Stát již mobilizoval prakticky všechny dostupné zdroje.
Současně se zásadně změnila struktura veřejných financí. Národní fond blahobytu byl vyčerpán z přibližně 98 miliard dolarů na zhruba 43 miliard dolarů. Rezerva, která měla sloužit jako pojistka pro krizové období, tak ztratila svou původní funkci.