Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek: „Výsledek další fáze války proto nebude záviset jen na odvaze ukrajinských vojáků. Bude záviset na tom, zda demokratické státy dokážou vyrábět rychleji, levněji a ve větším množství než autoritářský stát, který podřídil podstatnou část své ekonomiky válce.“
Rusko vstoupilo do další fáze války, v níž se stále více snaží kompenzovat omezené úspěchy na frontě masovou výrobou raket, dronů a modernizovaných úderných prostředků. Zatímco ruská armáda jen obtížně dosahuje průlomů na zemi, Kreml zvyšuje tlak ze vzduchu. Cílem není pouze ničit ukrajinskou infrastrukturu, ale také vyčerpat protivzdušnou obranu, zastrašit civilní obyvatelstvo a donutit Západ k nákladnému závodu ve výrobě interceptorů.
Raketová matematika se obrací proti Ukrajině
Nejvážnějším problémem je nepoměr mezi ruskou výrobou útočných raket a západní výrobou střel protivzdušné obrany. Podle dostupných údajů Rusko od jara 2026 vyrábí měsíčně přibližně 40 až 50 střel s plochou dráhou letu Ch-101, 60 až 70 balistických raket Iskander-M a kolem 10 střel Iskander-K.
To znamená, že samotná ruská měsíční výroba balistických raket Iskander-M převyšuje měsíční produkci amerických střel PAC-3 Patriot, která se na začátku roku 2026 pohybuje kolem 50 kusů měsíčně. Je však důležité dodat, že tato produkce není určena pouze pro Ukrajinu. Musí pokrývat potřeby amerických ozbrojených sil i všech spojeneckých států využívajících systém Patriot. Veřejně není známo, kolik interceptorů je z této produkce skutečně vyčleňováno pro Ukrajinu.
Rusko tak nevytváří pouze větší zásobu střel. Vytváří tlak na celý západní obranný průmysl. Každá ruská salva nutí Ukrajinu rozhodovat, které cíle chránit a které už chránit nelze. Válka se stále více mění v průmyslový závod mezi výrobou útočných prostředků a výrobou prostředků protivzdušné obrany.