Šachová partie o českou ekonomiku: Lidé, řvěte!

Vláda rozehrála první kolo šachové partie o českou ekonomiku – pacienta s covid-19, kterému lékaři zavčasu nenasadili zázračný lék, teď ho udržují na přístrojích a doufají, že se zázračně zlepší. Partie to není šťastně rozehraná. Zejména kvůli lžím, kterých se ministerský tým dopouští. Lžím, díky kterým máme uvěřit, že všechno bude a všechno se zachrání, protože rozdáme bambilion miliard pomoci. Nevěřte tomu, je to masakr ekonomiky v přímém přenosu. Proč to vláda nehraje dobře, proč se takhle nedá uhrát ani pat a co můžeme čekat, analyzuje ve svém textu bývalý ředitel Komerční banky, investor Radovan Vávra.

Banky mají pár zlatých pravidel, která jsou ověřena dlouhými léty praxe. Často nejsou nikde formálně sepsaná, ale každý bankéř je zná a každý bankéř ví, že jsou správná. Takové bankovní desatero. Odráží se v něm staletí zkušeností boje o peníze. Co funguje vždycky, a co naopak nefunguje nikdy. Jedním z těchto pravidel je, že ten, kdo špatný úvěr poskytl, ho nemůže jít vymáhat. Nevypadá to úplně logicky, protože můžete namítnout, že ten, kdo úvěr schválil, přece věděl, co dělá, klienta znal a zná ho z celé banky asi i teď nejlépe. Než se to naučí někdo nový, uteče čas a klient se zbytečně zhorší a stejně nic zázračného nevymyslíme. To je dokonce asi i pravda, ale není podstatná. Podstatné je naopak to, aby situaci řešil člověk, kterému jde o správné řešení pro banku, byť by mohlo být opticky nevýhodné. Podstatné je, aby se stopy nalézaly, ne zametaly. Podstatné je, aby nepříjemná rozhodnutí padala rychle na základě faktů, a ne dlouhodobě budovaných osobních vztahů. Čili slovy klasika, „aby přišel novej, mladej a nezakecal se.“

Bystrý čtenář už správně tuší problém. Shora popsaný ideální stav je na hony vzdálen realitě našeho světa. Vlády jednotlivých zemí řešící kovidí ekonomickou depresi jsou všechno jiné než chladní nezávislí experti. Je to, jako by odměna exekutora závisela na tom, jak bude s jeho prací spokojený povinný, tedy ten, proti němuž je exekuce vedena. Politický geograf by tady teď rozehrál mistrnou partii, ve které by popsal národní charaktery jednotlivých regionů a zemí, jejich politické struktury, a celkem přesně by dokázal dopředu odhadnout úspěch, jakého jednotlivé vlády v ekonomické obnově dosáhnou. My to pochopitelně umíme také, takže víme, že v USA všechno přetlačí síla kapitálu a inovací, v Německu síla průmyslu opřená o pragmatický přístup politiků – tyto dvě země to zvládnou rychle a dobře. Na druhé straně bude Španělsko a Itálie, které se budou deset let potácet, ale EU je umřít nenechá. Rusko napůl zbankrotuje a Číně skončí pět dekád neomezeného růstu na úkor zbytku světa. Fajn, ale co my? Co se stane s námi?

Co s námi bude

Všechny shora popsané geopolitické jevy se u nás, jako vždy, potkají a protnou. Co je napojeno na Německo, poradí si velmi rychle a bude ze situace profitovat. To je hlavně Škoda Auto a její dodavatelé, ale třeba také maloobchod s potravinami. Co je napojeno na Rusko, bude mít obrovské problémy a přežít nemusí. To je bohužel třeba příklad Letu Kunovice.

První šachová partie o naši ekonomiku se tedy už dávno hraje, vláda mátožně přihlíží a místo horečné diplomatické aktivity se předhání v tom, kdo vystoupí v televizi v zábavnější roušce. I náš pes ví, že ten kus hadru z galanterie je úplně k ničemu, ale marketérům ANO to vyšlo v průzkumech, tak členové vlády poslušně blbnou. Chjo… Marketingové vládnutí má ale i svoje výhody. Pan premiér a jeho suita nemají žádný problém se „kreativním způsobem zmocnit cizí myšlenky“, ať už pochází z jakéhokoliv myšlenkového či politického tábora. Pojďme se tedy netrápit s tím, co bude, ale zkusme si říci, co bychom udělali my, chladní nezávislí experti.

Celá analýza Radovana Vávry vyšla v červnovém časopise Neovlivní.cz. Teď chystáme letní dvojčíslo. Magazín předplácejte ZDE.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com