Alena Schillerová, lídryně hnutí ANO v Jihomoravském kraji, se hodlá vrátit na ministerstvo financí. A jako první věc, kterou chce bezpodmínečně prosadit, zmiňuje návrat elektronické evidence tržeb. EET 2.0 jako bič na ty, kdo porušují zákony. Stejně důsledná ovšem nebyla v případě rodinné firmy. Získávala miliony z veřejných peněz, přesto nezveřejňovala účetní závěrky. Dotace pro společnost vedenou jejím manželem nadto skokově vzrostly poté, co Schillerová přešla z Brna do Prahy a usedla na ministerstvo financí.
V době, kdy byla Alena Schillerová ministryní financí, proslula nekompromisním postojem a zaklekáváním na firmy, které se ocitly byť jen v podezření, že porušily zákon.
A na její rétorice nic nezměnily ani roky v opozičních lavicích. „Já ani nevím, co se teď děje na té finanční správě. Jestli funguje finanční kobra, neslyšeli jsme ji čtyři roky zasyčet… Oni tady místo toho zvyšují daně všem, vytahují tady z každého, kdo má někde políčko nebo něco, peníze, místo aby si šli sáhnout na tu šedou ekonomiku,“ rozpovídala se v půli července v podcastu Chuť moci.
Tam také řekla, že pokud se po volbách dostane ANO do vlády a ona bude znovu ministryní financí, prioritou číslo jedna je pro ni návrat elektronické evidence tržeb.
„Základní podmínka je, že musíme zavést EET. To je bezpodmínečné. Teď mi vyprávěl majitel dvou restaurací v Brně, že na jedné známé brněnské ulici jsou proti sobě dvě restaurace, které obě vaří obědy. Na poledne, že tam chodí lidé na obědy. A jedna má o 20 procent nižší ceny než ta druhá. A jsou takhle proti sobě na té ulici… Ale to je prostě děsný! Protože to nemá jiné vysvětlení než to, že jedna krátí DPH. Protože ony mají vstupy plus minus stejné – energie jsou plus minus stejné, oni nemají moc kde ušetřit,“ řekla. Možnost, že druhá hospoda vaří z levnějších surovin, má méně personálu, nebo třeba funguje „ve vlastním“ a nemusí platit drahý nájem, jí patrně nepřišla na mysl.
Podobně nekompromisní ovšem nebyla v příběhu, který jsme zrekonstruovali před čtyřmi roky v časopise Neovlivní.cz. A ke kterému se Schillerová odmítla jakkoli vyjádřit.
Zjistili jsme tehdy, že firma Bika jejího manžela Jaroslava zákon porušovala hned několik let. A nestalo se nic. Navzdory opakovanému přešlapu stát do firmy posílal desítky milionů korun ve formě dotací či veřejných zakázek.
Jsme opomněli…
Brněnská společnost Bika se zabývá velkoobchodem s papírem. Jednatelem je Jaroslav Schiller, manžel exministryně. Ve firmě působí i jejich syn Jaroslav.
Firma – stejně jako kterákoli jiná – má ze zákona povinnost zveřejňovat své účetní závěrky v obchodním rejstříku. Nedělala to.
Dokonce ještě dva roky poté, co Alena Schillerová usedla do křesla správkyně státní kasy (na konci roku 2017), chyběly doklady o hospodaření firmy Bika za účetní období 2014–2017. Jak je zřejmé z přiložené tabulky, manžel ministryně je hromadně doplnil až v květnu 2019.
Za rok 2019 ji firma opět zveřejnila pozdě, o celý čtvrtrok.
Nejde o formalitu. Zveřejňování účetních závěrek má mimo jiné sloužit těm, kteří s firmami obchodují, aby nenaletěli. Aby měli jistotu, že uzavírají obchod s někým, kdo jim zaplatí.
„Zveřejňování výsledků hospodaření je základním předpokladem transparentního podnikatelského prostředí. Pokud společnost výsledky svého hospodaření nezveřejňuje, poškozuje tím trh i celou společnost,“ citovala před časem ČTK hlavního analytika CRIF Jana Ciklera. „Podle našich dlouhodobých statistik firmy, které své závěrky nezveřejňují, mají častěji než poctivé firmy co skrývat.“
Jaroslav Schiller tehdy na dotazy Neovlivní.cz reagoval slovy, že nic neskrýval. Že šlo o pouhé opomenutí.
„K nápravě stavu společnost přistoupila okamžitě po prvním upozornění v roce 2019. Nejednalo se o záměrný stav. Všechny účetní závěrky jsou od roku 2019 transparentně k dispozici,“ napsal redakci Schiller.
Pro kontext je dobré připomenout, že i za zmiňovaný rok 2019 firma Bika zveřejnila účetní závěrku později. O celý čtvrtrok.
Jaroslav Schiller je daňař a měl i firmu na účetnictví a daňové poradenství, jeví se tak jako vysoce nepravděpodobné, že by o zákonem stanovené povinnosti zveřejňovat údaje o hospodaření nevěděl a musel ho na to někdo upozorňovat. Navíc stejné „opomenutí“ se objevilo i u dvou dalších firem, v nichž v průběhu let působil. Šlo o Aneco Holding a Denax, u kterých v době otištění článku chyběly závěrky za roky 2019 a 2020.
Každopádně by trable s účetními závěrkami měly za standardní situace vést k tomu, že firma nebude dostávat dotace a veřejné zakázky. Tedy ani korunu z veřejných peněz.
„Plnění zákonných povinností by rozhodně mělo být základní podmínkou u rozdělování všech veřejných financí,“ uvedl obecně analytik protikorupční organizace Transparency International Milan Eibl. „Více neodevzdaných zakázek může být důvodem pro vyloučení z veřejné zakázky. Z našeho pohledu by vícenásobné neplnění účetních závěrek mělo znamenat vážné riziko, protože úředník není schopen vyhodnotit ekonomické zdraví subjektu.“
Státu to nevadilo
Ačkoli v případě firmy Bika šlo o zmiňované „vícenásobné neplnění účetních závěrek“, státu ani společnostem, které jsou spravovány městy a hospodaří s veřejnými penězi, to zjevně nijak nevadilo. V době, kdy manželka jednatele firmy Bika seděla na ministerstvu financí – nejprve jako náměstkyně, poté jako ministryně –, proudily do firmy miliony z veřejných peněz.
Jednak ve formě veřejných zakázek. Kupříkladu v roce 2016 firma podle evidence Hlídač státu získala zakázku od jihomoravské záchranky na dodávku hygienických prostředků za jeden milion korun. V dubnu 2017 si město Brno objednalo u firmy xerografický papír za 780 tisíc. Brněnský dopravní podnik zase nakoupil od firmy Bika v únoru 2019 úklidové a čisticí prostředky za 600 tisíc. Hlavním a dlouholetým odběratelem pak byla především Fakultní nemocnice u svaté Anny, kterou řídili lidé spojení právě s vládou ANO.
Jednak ve formě dotací. Jejich nárůst byl spojený přímo s kariérním postupem Aleny Schillerové, jak vyplynulo z veřejně dostupného přehledu na webových stránkách finanční správy.
Do roku 2014, kdy Schillerová odešla z brněnského finančního úřadu k Andreji Babišovi na ministerstvo financí, získávala firma Bika na dotacích desítky tisíc korun. Po jejím nástupu na finance nastal milionový nárůst.
Kupříkladu v roce 2016 firma Bika inkasovala 4,5 milionu, o rok později 4,8 milionu. Celkově od roku 2015 do roku 2019 to dělá 19,4 milionu. Pro srovnání mezi roky 2007–2014 to bylo jen 1,1 milionu. Správnost údajů potvrdilo i ministerstvo práce a sociálních věcí. „Rozhodně to nebylo méně, než je uvedeno v přehledu finanční správy,“ uvedl pro již citovaný článek časopisu Neovlivní.cz Jan Denemark Nováček z ministerstva.
Jaroslav Schiller se bránil, že to s kariérou jeho ženy nemá nic společného. „V souladu se zákony je firmě vyplácen příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce. Jeho celková výše je dána toliko počtem handicapovaných zaměstnanců a stupněm jejich postižení,“ napsal Schiller.
Na doplňující žádost o vysvětlení, zda tedy po vstupu Aleny Schillerové na ministerstvo začal zaměstnávat více postižených, manžel ministryně jen zopakoval formulaci o zákonem stanovených podmínkách výplaty příspěvku.
Firmy mohou získávat dotace jak na mzdy, tak na další aktivity spojené se zaměstnáváním handicapovaných – jde například o dopravu, asistenty a podobně.
Společnosti, které takto zaměstnávají postižené a dostávají na to státní příspěvky, jsou přitom zvýhodněné při veřejných zakázkách. Díky dotovaným mzdám dokážou nabídnout nižší cenu, která je právě u zakázek státních úřadů či firem klíčovým a zpravidla hlavním ukazatelem při vyhodnocování nabídky.
A jak už jsme výše popsali, firma Bika byla častým vítězem soutěží na dodávky papírenského a hygienického zboží pro úřady a společnosti hospodařící s veřejnými penězi. Mezi nimi také město Brno, které ovládá místní teplárny a brněnské veletrhy. Obě firmy se staly obchodním partnerem společnosti Bika. V teplárnách přitom působila v dozorčí radě dcera Jaroslava Schillera, Petra Rusňáková.
A Alena Schillerová?
Nekompromisní správkyně státních peněz tehdy neměla žádný komentář. Tvrdila, že se jí případ nikterak netýká. „Jedná se o dotazy na příslušnou firmu. Jako ministryni financí mi nepřísluší se k nim jakkoliv vyjadřovat,“ vzkázala tehdy ministryně k firmě, kterou vlastní její manžel a v níž v té době pracoval i její syn.
