Slonková v Press klubu: Psaní o Babišovi není osobní msta

 

Šéfredaktorka Neovlivní.cz Sabina Slonková byla v půli května hostem Press klubu Frekvence 1, kde ji zpovídal Luboš Xaver Veselý (externí link »). Nabízíme vám výseč rozhovoru, ve kterém mimo jiné přišla řeč třeba i na prezidentskou milost pro dvojnásobného nájemného vraha Jiřího Kajínka, pád hradního protokoláře Jindřicha Forejta či na projekt Zvláštní vyšetřování, který Slonková chystá pro Seznam Zprávy spolu se svým dlouholetým kolegou Jiřím Kubíkem.

Luboš Xaver Veselý: Paní Slonková, my sledujeme v přímém přenosu vaši téměř „válku“ s Andrejem Babišem. Na Seznamu běží Zvláštní vyšetřování, kde se postupně snažíte odhalit všechny ty věci okolo Andreje Babiše. Já nepochybuji o tom, že je to správně. Já jenom pochybuji o tom, jestli to už není v osobní rovině.

Úplně vám rozumím. To je prostě pocit, který se Andrej Babiš snaží úplně od začátku vyvolat. Že je to nějaká osobní věc.

Mluví o tom pořád. Mám na to jedinou odpověď, kterou jsme používali už někdy před 17 lety, kdy vládl kabinet Miloše Zemana. Kamkoli jsme tehdy s kolegou Jiřím Kubíkem sáhli, tam na nás vyskočila postava Miroslava Šloufa. On byl tehdy v podstatě jedním z nejvlivnějších lidí tuzemské politiky a byznysu. Dostávali jsme se do situací, kdy ať jsme se začali věnovat jakémukoli problému, oklikou jsme se dostali ke Šloufovi. Až to vypadalo, že je to osobní, že jsme zaujatí. Že proti němu vedeme nějakým způsobem válku. Tak to skutečně není. Lidé, kteří aktuálně mají nejvyšší moc, jsou z logiky věci pod největším drobnohledem. A když se věnujete popisování toho, co se momentálně v politice nebo byznyse spojeném s politikou odehrává, tak nutně musíte na klíčové hráče narazit.

To, že tihle lidé potom tvrdí, že je to nějaká osobní msta? Slyšela jsem to od politiků ze všech stran. Slyšela jsem to od Miroslava Kalouska, slyšela jsem to od Václava Klause. Za těch 25 let, co svou práci dělám, tak v podstatě vždycky, když se politici ocitli v úzkých, měli stejné vysvětlení. To je nějaká msta, kampaň, to není samo o sobě. Nikdy nebyli ochotní připustit, že je to prostě jenom proto, že na čele pelotonu nejvíc fouká.

Co se týče Zvláštního vyšetřování, my jsme první díly věnovali kauzám spojeným se sociální demokracií. A čelili jsme neustálým otázkám, proč prý jdeme proti té sociální demokracii. Vy proti nim něco máte? To už vypadá, že proti nim vedete nějakou válku!

Ve chvíli, kdy jsme se začali věnovat Andreji Babišovi – a věnovali jsme se mu ve třech dílech –, se situace otočila a zase příznivci Andreje Babiše, nebo lidé, kteří zapomněli, že jsme se předtím věnovali jiným politickým stranám, nás začali obviňovat, že jdeme proti Babišovi.

Výběr zpráv o Čapím hnízdě:

» OLAF i česká policie rozhodnou v kauze Čapí hnízdo těsně před volbami

» Zlom v kauze Čapí hnízdo: Od počátku to byl podvod

» “Nic nevím, já to nepodával.” Na dokumentech ale je Babišův podpis

» Zpravodajský speciál: Všechny větvičky Čapího hnízda na jednom místě

Tak to prostě je. S tím nic nenadělám. Můžu pouze říct, že Andrej Babiš tady teď momentálně je, ale jednou tady nebude. A já hodlám tak, jak pracuji, pracovat dál. Takže zaměřit se na jednu konkrétní postavu a na ní založit svoji práci je prostě holý nesmysl.

Neřekl jsem, že je to msta. Ten termín jste použila vy. Já jsem jenom říkal, jestli už to není osobní.

Osobní to prostě není. Ano, pracovala jsem v Mladé frontě DNES v době, kdy ji vlastnil Andrej Babiš. Po půl roce jsem zjistila, že v té firmě nelze pracovat, že naše názory na to, jakým způsobem má fungovat nezávislá redakce, jsou diametrálně odlišné. A tu spolupráci jsem ukončila já.

Když si vzpomenete na vaše působení v Mladé frontě, zažila jste tam někdy jakousi ingerenci do článků nebo do obsahu?

Je to tři a půl roku, co jsem odcházela. A odcházela jsem s tím, že moje představy o tom, jak se dělá nezávislý obsah, byly jiné než představy zbytku vedení. A jiné než představy Andreje Babiše. Za mě ale platí, že co se doma upeče, to se doma taky sní. Pracovala jsem tam půl roku a nebudu mluvit o vnitřních věcech. Nebo takhle: Když jsem nastupovala, jasně jsem řekla, že ve chvíli, kdy ucítím, že nejsem schopná garantovat nezávislost těch novin, tak odcházím. Když ta situace nastala, tak jsem prostě dodržela to, co jsem řekla, a odešla jsem.

Zkusím to ještě jinak. Celá kauza s panem Přibilem, novinářem MF Dnes: věříte tomu, že to je tak, jak to slyšíme v těch nahrávkách?

Myslím, že ano.

Že to není postříhané nějak účelově?

Postříhané to určitě je, to slyší každý. Ale jak znám reálie, odpovídá to skutečnému obrazu.

Co soudíte jako novinářka o tom panu Přibilovi?

Víte co, do svědomí si musí každý sáhnout sám. Motivaci, proč se s Andrejem Babišem scházel a proč mu nabízel věci, které mu nabízel, a co spolu pekli, to ví skutečně jen pan Přibil. Teď už je jasné, že jako novinář skončil. A proč to dělal, jestli mu to stálo za to, to je prostě otázka na něj. A já to nebudu soudit. Nebyla jsem v jeho situaci. A nechci to řešit.

Já jsem o tom hodně přemýšlel. Sám jsem psal knížku o Mostecké uhelné, o politických kauzách. A vím, jak to chodí. Jak je potřeba, když chcete z někoho dostat nějaké důležité věci, se dostat na jeho stranu. Mnohokrát jsem to zažil. Možná je to špatný styl práce, ale já jsem to mnohokrát udělal.

Víte co, každý novinář má jiný styl práce, získává ty informace jiným způsobem. Ale myslím si, že ten základ, přes který nejede vlak a který nemůžete nikdy překročit, je ten, že s politiky prostě neuzavíráte žádné handly. Přeci nemůžete přijít za politikem a říct, hele, tak já vám pomůžu zničit konkurenci a vy mně potom pomůžete udělat tohle. To je nepřípustný způsob práce. Takhle novinář pracovat nemůže.

Nahrávky zveřejňuje anonym na Twitteru. Co můžete udělat vy jako novinářka, abyste se dopracovala k původu toho uveřejnění? Protože když napíšete do centra Twitteru, tak vám řeknou, že vám nic neřeknou, zřejmě. Jak toto chodí? Co můžete dělat?

Je to vlastně stejné jako každý jiný případ. Začnete schůzkou s lidmi, o nichž víte, že o tom vědí víc než vy. A kterým můžete nějak elementárně věřit, že v tom nejsou zapletení, že vám nebudou lhát, nebudou vás odvádět na špatnou stopu. A kousek po kousku se snažíte dopátrat toho, jak to celé bylo. Ne vždycky se vám tu mozaiku podaří složit. A někdy to trvá třeba roky, než se dopracujete k tomu, jak to vlastně tehdy bylo.

Bude ještě něco nového v této kauze publikováno, budou nové nahrávky?

Z informací, které máme, si myslím, že ano.

Ale pořád je to tak, že dokud je neslyšíte, dokud to nevidíte, nemá smysl se o tom bavit. Protože podobných nahrávek bude tím, jak se blíží volby, přibývat. Je to v podstatě stejné jako před všemi klíčovými volbami v minulých letech. Otevírají se policejní trezory, objevuje se spousta zaručených informací o tom, na koho všeho dalšího existují kompro nahrávky. Ale pokud nemáte možnost ji nějakým způsobem prozkoumat, tak se bavíme pořád o abstraktních věcech.