© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Kabinet Bohuslava Sobotky prosadil za dva a půl roku své existence množství zákonů, které omezily – anebo v brzku omezí – svobodu. A to v míře neobvyklé po roce 1989. Pod pláštíkem lepšího fungování státu prosadil vznik nejrůznějších registrů, povinných databází, kontrol, které mohou docházet přímo do domácností. Mluví už i do toho, v čem smíme ven. Přinášíme výčet, jak posílila státní moc. A jak se to vlastně celé stalo.
Stručnou a jasnou ilustrací vládní politiky v uplynulých třech letech se stal výrok místopředsedy poslaneckého klubu ANO Bronislava Schwarze. „Radši obětuju trošku svobody, když vím, že budu mít pořádek,“ řekl v souvislosti se zákonem, který omezuje svobodu shromažďování a vrací polici pravomoc rozpustit i oznámené demonstrace.
Je to v rozporu s vládním programem, který v preambuli říkal něco zcela jiného. „Občan a jeho rodina by se měli v zemi cítit svobodně, spokojeně a být na ni hrdí,“ zní první věta. Další zásada slibuje svobodné a bezpečné podnikání. Třetí je slib, že „stát prioritně zlepší vlastní fungování“ a nebude plýtvat.
Schwarz prozradil, že teď už nejsou deklarace o svobodě tak důležité, podstatnější je posílit dohled nad občany.
Bilance plnění vládního programu ukazuje, že nejde jen o jeden zpozdilý výrok středně významného poslance. Vládní politika se opravdu ubírá jiným směrem, než deklarovala při svém nástupu. Slibů, podle kterých se mělo zlepšit fungování státu, kabinet splnil minimum. Někdy udělal pravý opak. Do čeho se však obul s vervou, jsou všechny záměry přidávající státu pravomoci. Plány se prováděly s takovou vynalézavostí, že omezily či v dohledné době omezí svobodu v míře neobvyklé od roku 1989.
Nečasův plán a konec
Zlepšit fungování státu se tradičně snaží všechny vlády. Nejambicióznější program měla vláda Petra Nečase, která ho představila jako protikorupční strategii. Obsahovala ovšem řadu obecných opatření včetně nového zákona o veřejných zakázkách, úřednících, o státním zastupitelství, finanční kontrole a tak dále.
Petr Nečas s chotí Janou u soudu. Repro Čt24
Zároveň umožňovala státu lepší dohled nad soukromím občanů, což na své kůži poznal sám premiér. Jeho plán měl mimo jiné zvětšit pravomoci policie v boji proti korupci, a proto umožnil nasadit odposlechy i u vyšetřování méně vážných trestných činů se sazbou do osmi let. Na základě odposlechů ředitelky Nečasovy kanceláře Jany Nagyové pak protimafiánský útvar Roberta Šlachty vtrhl v červnu 2013 na Úřad vlády a způsobil tím pád Nečasova kabinetu.
Nejvýznamnějším zásahem proti korupci byl v Nečasově době nový zákon o veřejných zakázkách, který zakázal veřejné soutěže, do kterých se přihlásil jediný zájemce, a zároveň zpřísnil pravidla, kdy mohou úřady vyhlásit tzv. jednací řízení bez uveřejnění, tedy rozdávat zakázky bez soutěže. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob umožňoval zrušit korupční firmu.
Byla zřízena Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), zavedena spolupráce policie a finančních úřadů (dnes známá pod názvem Kobra), zpřísnily se tresty za korupci úředních osob. Vláda i samospráva ve městech a krajích musejí od té doby zveřejňovat hlasování svých členů o majetku obce či zakázkách. Byla zavedena daň z hazardu a zrušeny akcie na doručitele.
Další velkolepé plány nevyšly kvůli pádu Nečasova kabinetu v roce 2013. Proto nebyly schváleny plány na rozšíření pravomocí NKÚ, posílení autonomie žalobců v zákonu o státním zastupitelství, nebyl zřízen registr přestupků ani bankovních účtů, nebyla posílena nezávislost úředníků v zákonu o státní službě. V některých bodech se vláda ani nesnažila, především ignorovala plán na reformu státních úřadů. Zákon o finanční kontrole měl zavést odpovědnost státních manažerů za rozhodnutí o výdajích, zakotvit nezávislost auditorů na ministerstvech i v krajích a zároveň omezit zbytečné kontroly výdajů ze strany finančních úřadů. Návrh však skončil v šuplíku na ministerstvu financí.
Nasednout a zařadit zpátečku
Na nedokončených projektech Nečasovy vlády postavil svůj program kabinet Bohuslava Sobotky. Od začátku se ovšem ukazovalo, že přednost mají ty plány, které posilují státní moc.
Byl schválen zákon o státní službě, který vládní strany využily k tomu, že zalidnily ministerstva svými členy a příznivci na pozicích náměstků s vysokými platy.
Parlamentem prošly registry přestupků a bankovních účtů, které umožňují lepší dohled na obyvatelstvem.
Zato se nedařilo již hotovému zákonu o NKÚ, který měl dostat příležitost kontrolovat státní firmy a samosprávy krajů či obcí. Definitivně u ledu je i zákon o státním zastupitelství.
Už dnes je jasné, že opět nedojde ke klíčové změně zavedením zákona o finanční kontrole, o kterém se už dva roky diskutuje mezi ministerstvem financí a Úřadem vlády. Vláda nesplní další zděděné závazky, že veřejný dohled nad rozpočtem zajistí informační systém „Státní pokladna“ a že přijme nový účinný zákon o dohledu nad financováním politických stran.
Některé Nečasovy reformní kroky naopak Sobotkův kabinet zlikvidoval. Fakticky vyloučil trestní odpovědnost firem s výjimkou jediného nového paragrafu, podle kterého mohou být zrušena média urážející politiky. Zpátečku zařadil při snaze odhalovat anonymní vlastníky firem, když z obchodního zákoníku vyškrtl pravidlo, podle kterého podniky musejí v rejstříku zveřejnit majitele, kteří v nich mají více než pětinový podíl.
Zásadní obrat nastal u zákona o veřejných zakázkách. Opět se může soutěžit, i když se přihlásí jen jeden dodavatel, uvolnily se i restrikce pro jednací řízení bez uveřejnění. Zakázek bez soutěže proto byla loni plná třetina a Česko se vrátilo na nejhorší pozici mezi zeměmi OECD.
Symbolické bylo hlasování vlády z 11. července, kdy ministři povolili kolegovi z dopravy Danu Ťokovi zadat bez soutěže zakázku na správu mýtného systému. Má hodnotu šest miliard a s výjimkou armádních nákupů jde zřejmě o historicky nejdražší zakázku toho druhu. Také už zapomněli na Nečasovo pravidlo, podle kterého by při rozhodování o veřejných zakázkách měli zveřejnit, jak hlasovali po jménech.
Neprůhledné poměry znovu zavládly i při rozdělování evropských dotací pro období 2014-2020. Dostatečně nebylo zdůvodněno, proč zdaleka nejvíc dotací z první vlny Programu rozvoje venkova, celkem 600 milionů, získaly loni v říjnu projekty koncernu Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Ministerstvo průmyslu zatím nezveřejnilo, jaký podíl získají firmy Agrofertu v první vlně velkých dotací na podporu podnikání.
Seznam nesvobody
O to víc zbytněla snaha o kontrolu občanů a omezování jejich svobod, kde přicházejí ministři často s úplně originálními návrhy, které prosazují nevinnými novelami zákonů. Tažení proti hazardu pokračuje nejen zvýšením daní, ale také povinnou registrací všech hráčů, u kterých musí provozovatel herny ověřit, jestli neberou sociální dávky.
Mnozí řidiči vítají, že chodci budou muset při snížené viditelnosti nosit mimo obce reflexní prvky oděvu, chodců se ovšem nikdo neptal. Vláda měla snahu zavést vůbec nejpřísnější zákaz kouření v celé Evropě, ovšem právě proto její první pokus ve sněmově selhal. Kvalitu ovzduší má zajistit právo státních úředníků vniknout do soukromých domů a zkontrolovat, čím občané topí. Porušit domovní svobodu mohou i policisté, když budou chtít ověřit, jestli majitel bytu neskrývá nepřihlášenou zbraň. Obdobně dobře je míněno výše popsané omezení svobody shromažďování.
Zásahy politiků do soukromé sféry začala evidovat TOP 09 v „Seznamu nesvobody“, který se průběžně rozšiřuje. Patří mezi ně i povinnost posílat děti do poledního ročníku mateřské školy nebo záměr, podle kterého mohou lékaři absolvovat postgraduální vzdělávání jen tehdy, pokud se zavážou, že po absolutoriu budou pracovat pět let v Česku. Zákon o hazardních hrách umožní ministerstvu financí cenzuru internetu, zvyšují se pokuty za urážku úřední osoby.
Zaplať, abych tě mohl sledovat
Nejradikálnější zásahy do soukromí občanů přinášejí dva originální nápady současných ministrů, které ovšem mohou narazit u Ústavního soudu.
Foto: facebookový profil hnutí ANO
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) dostal ve vládním programu za úkol zlikvidovat personální propojení zdravotnických zařízení a pojišťoven, které vede ke zneužívání peněz z pojistného zdravotnickými řetězci. Tento plán ignoroval, využil však zadání, aby získal kontrolu nad daty pojišťoven. Hodlá je využít k vytvoření registrů, které dají státním úředníkům k dispozici všechny dostupné údaje o zdravotním stavu každého z českých občanů včetně pohlavních chorob a drogových závislostí.
Kromě pacientů budou pod drobnohledem i podnikatelé. Ministr Babiš dostal od vlády za úkol, aby zlepšil výběr daní a „efektivní kontrolu vykazovaných tržeb z maloobchodního prodeje zboží a služeb“. Tohoto úkolu se chopil opravdu s vervou.
Plánuje spustit dávný sen sociálních demokratů o majetkových přiznáních boháčů, který však byl navržen spíše v mírnější podobě. Podnikatelé se dočkali rozšíření byrokracie zavedením kontrolních hlášení o vystavených fakturách, které musí posílat vedle obvyklých dokladů k dani z přidané hodnoty. Ještě víc je zasáhne systém registračních pokladen EET, který vzniká po vzoru Bulharska a Chorvatska. Umožní berním úředníkům on-line sledovat, jak hospodští, obchodníci a trhovci účtují zákazníkům každé pivo nebo párek, podnikatelé ovšem budou platit kromě nových pokladen a poplatků za internet v průměru tisíc korun měsíčně za software pro připojení na finanční úřad.
Stejně jako při omezování shromažďovací svobody se tím vláda dostala do rozporu s vlastním programem, ve kterém slibuje, že změnami v předpisech a při zachování daňového výnosu „sníží náklady poctivých daňových poplatníků na správu daní“. Těžko uvěřit, že ministři Sobotkovy vlády považují všechny živnostníky a malé podnikatele za nepoctivce.
