Soud v kauze Bečva: totální selhání státu v Babišově éře

Důkazy, které policie a žalobce předložili soudu, zatím nebyly přesvědčivé.

Ekologická katastrofa, při níž v řece Bečvě v roce 2020 otrávil kyanid tuny ryb včetně chráněných druhů, se stala symbolem selhání státního aparátu. Tři roky po nehodě začal případ rozplétat soud.

Před soudem stojí jako obžalovaná společnost Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm a její ředitel Oldřich Havelka, který včera hodiny předkládal důkazy o své nevině.

Soudkyně přitom původně chtěla případ vrátit policii, protože nebyl dostatečně zmapovaný a důkazně podložený. Nadřízený soud jí ale nařídil zahájit líčení, které začalo v pondělí.

Bez ohledu na rozsudek už dnes havárie ukázala, v jakém rozvalu se tehdy úřady za Babišovy vlády nacházely. Nebyly proto schopny včas reagovat.

Odemykáme text z tištěného časopisu Neovlivní.cz z roku 2020.

Tolik ostroretek a parem jako v Bečvě pod Valašským Meziříčím byste v jiných řekách jen tak nenašli. „Je to skutečně mimořádné místo, jedno z největších bohatství těchto druhů ryb, jinde jich je jako šafránu,“ říká Rostislav Trybuček, jednatel územní organizace Českého rybářského svazu pro severní Moravu a Slezsko. To ovšem platilo jen do neděle 20. září 2020, kdy tuto část řeky postihla obrovská ekologická havárie.

Trybučkovi ten den odpoledne zazvonil telefon, volal mu kolega z rybářské organizace v Hustopečích nad Bečvou a dramaticky mu líčil, jak v řece umírá nebývale mnoho ryb. V tu chvíli to Trybuček bral ještě s mírným nadhledem. Bylo mu jasné, že se něco stalo, ale jelikož se mezi rybáři pohybuje dlouhé roky, zná, jak mají někteří sklon k hysterii. Když ale v pondělí brzy ráno dorazil na místo činu, rychle změnil názor. S ničím takovým se nikdy nesetkal.

„Ty ryby doslova lezly z vody ven. Muselo to pro ně být brutální utrpení. Kdyby mohly, křičely by tak, že by to bylo slyšet až v Praze,“ vzpomíná Trybuček. Ještě několik týdnů po události, které byl svědkem, je očividně otřesený. Tehdy u Bečvy ale nebyl na rozebírání pocitů čas. Rychle pomáhal organizovat, co bylo třeba. Mrtvých ryb jako by ani neubývalo, desítky dobrovolníků plnily jeden kontejner za druhým. „Bylo to jako nekonečný příběh,“ vykládá Trybuček.

Po několika dnech z ryb zbývala už jen kaše, kterou nedokázaly zachytit ani rybářské sítě. Nad hladinu stoupal zápach z rozkládajících se těl. V kafilérii skončilo více než čtyřicet tun ryb.

Co je to za jed?

V tu chvíli dobrovolníci vůbec nevěděli, co ryby na bezmála čtyřicetikilometrovém úseku Bečvy otrávilo. Trvalo několik dní, než úřady oficiálně oznámily, že to byl vysoce toxický kyanid.

Spoustu lidí to pořádně naštvalo. Vadí jim, že je nikdo nevaroval. „Dobrovolníci tam několik dní s vyhrnutými rukávy a bez rukavic vytahovali z vody mrtvé ryby,“ rozčiluje se například starosta Hranic Jiří Kudláček (Naše krásné Hranice), podle něhož tam mohli umírat lidé. Jeho rozhořčení má i velmi osobní rozměr: mezi dobrovolníky ve vodách Bečvy se totiž nacházel rovněž jeho čtrnáctiletý syn.

Ostatně mnozí rybáři si posléze stěžovali, že je po výlovu mrtvých rybích těl pálí a svědí ruce. „Ještě štěstí, že si nikdo nelokl, kdyby třeba do té vody spadl,“ říká s odstupem času jeden z dobrovolníků. I on viděl, jak k Bečvě krátce po neštěstí chodili amatérští rybáři s pruty – nikdo z nich ale nakonec nenahodil. Nemohl ale třeba někdo nabírat z Bečvy vodu na zalévání své zahrádky? Nenapili se z řeky třeba psi? O tom nikdo z oslovených místních obyvatel nic neví, protože nikoho neviděli, ale ani to nemohou vyloučit.

Vždyť například Valašské Meziříčí varovalo před otrávenou Bečvou na svém Facebooku až ve čtvrtek 24. září, tedy čtyři dny po ekologické havárii. „Na stránkách jsme informaci vydali s jistým zpožděním, a to z jediného důvodu. Neměli jsme oficiální zprávu od žádné instituce, kterou bychom mohli legitimně převzít,“ vysvětlil to o den později tamní starosta Robert Stržínek (ANO) v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Také on byl pár dní po ekologické katastrofě pořádně nazlobený. „Že by mi zavolal někdo z ekologické inspekce a řekl ‚pane starosto, situace je taková, prosíme vás o součinnost‘, to jsem nezaznamenal. Samozřejmě lidé z odboru životního prostředí se účastní různých schůzek, ale oficiální stanoviska aktérů nemáme a chybí nám. Otevřeně: očekával bych třeba armádu, že se toho zúčastní třeba chemici a specialisté na tento druh havárií. Na co je máme? Taky bych očekával, že už v pondělí budou žhavit telefony ke starostovi a ke člověku, který řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností,“ uvedl Stržínek.

S měsíčním odstupem už ale ve svém vyjádření nebyl zdaleka tak radikální. „Tehdy nám samozřejmě každý den připadal hodně dlouhý, ale všechno potřebovalo svůj čas včetně výsledků rozborů. Myslím, že se žádná zásadní chyba nestala,“ řekl časopisu Neovlivní.

To už citovaný hranický starosta Kudláček na razanci svých vyjádření vůči České inspekci životního prostředí a dalším úřadům nic neubral. Dokonce podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu obecného ohrožení.

Inspekce ovšem jakékoli pochybení či zanedbání odmítla. „Inspektoři nepochybili při práci s ochrannými pomůckami, ani v postupu zvládání havárie na řece Bečvě. Ten je jasně dán zákonem. Inspekce není podle vodního zákona ta, která je kompetentní k řízení prací při zneškodňování havárií,“ uvedla mluvčí inspekce Radka Nastoupilová.

Státní zastupitelství Kudláčkovo trestní oznámení obratem zamítlo, ale ten se ještě vzdát nehodlá. „Dal jsem to k prostudování právníkům, co by se s tím ještě dalo dělat,“ říká starosta.

Rybářům vadí, že bezprostředně po havárii nebylo nastartované krizové řízení. Aby jim nějaký odpovědný úřad sdělil, jestli je voda v Bečvě bezpečná, nebo ať do ní do určité doby raději nikdo neleze. „Jenže nic takového se nestalo, několik dní jsme nevěděli, že řeku otrávil kyanid. Nevěděli jsme vůbec nic,“ stěžuje si jeden z rybářů.

Starosta Hranic Jiří Kudláček je přitom přesvědčený o tom, že rychlý rozbor je otázkou minut, maximálně hodin.

„Z mého pohledu je trochu s podivem, že první informace, že nemáme do Bečvy chodit, nemáme brát vodu, máme tam chodit kdyžtak jen v ochranných prostředcích, mi přišla takovou formou, že to vyvěsil na svých webových stránkách moravskoslezský rybář. Ale oficiální cestou nepřišlo vůbec nic,“ postěžovala si v České televizi starostka Milotic nad Bečvou Hana Bezděková (nestr.).

Podle vodního zákona by řešení havárie měl převzít vodoprávní úřad, na jehož území se neštěstí odehrálo. V tomto případě to tedy mělo být nejspíš Valašské Meziříčí. Jenže vedení města podle už citovaného starosty Stržínka nedostalo několik dní žádnou oficiální informaci, co se vlastně stalo a jaká látka Bečvu otrávila. Podle zákona je rovněž možné, aby nižší vodoprávní úřad v případě nutnosti požádal o převzetí řízení nadřízenou instituci – což je v tomto případě kraj, nebo ministerstvo životního prostředí. Vodoprávní orgány na vyšší úrovni mohou události většího rozsahu řešit dokonce z vlastní iniciativy a nečekat na žádost například od města.

Olomoucký kraj, na jehož území se ekologická katastrofa projevila, se ve svém vyjádření zachoval jako Česká inspekce životního prostředí: jakékoli pochybení odmítl. „Řízení havárie, včetně informování všech dotčených obcí, probíhalo v souladu s vodním zákonem a prováděcí vyhláškou,“ omezilo se hejtmanství na krátké vyjádření.

Přerovská senátorka Jitka Seitlová (KDU-ČSL) je ovšem přesvědčená o tom, že zejména na počátku nebyla akce „kyanidová Bečva“ bez chyb. Upozornila například, že lidé z České inspekce životního prostředí dorazili k toku až zhruba po čtyřech hodinách od nahlášení havárie. Seitlová tvrdí, že také organizace záchranných prací byla chaotická. Nejspíš i proto, že se havárie dotkla dvou krajů – Zlínského a Olomouckého. „Nebyl nikdo, kdo by veškerou činnost koordinoval,“ říká Seitlová. Dodala, že například Česká inspekce životního prostředí ani není součástí Integrovaného záchranného systému. „Určitě bude také potřeba zjednat nápravu v legislativě,“ soudí senátorka. Už kvůli tomu mluvila s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem (ANO) nebo ředitelem inspekce Erikem Geussem.

Upravit legislativu by na základě událostí na řece Bečvě chtělo rovněž ekologické sdružení Arnika. Obrátilo se na veřejnost, aby svým podpisem podpořilo výzvu „Řeky bez jedů“, v níž mimo jiné požaduje, aby se podnikům významně snížila hranice pro povinné ohlašování kyanidů v odpadních vodách do veřejně přístupného Integrovaného registru znečišťování ze současných 50 kilogramů za rok na aspoň 10 kilo. „Tím by firmy aspoň měly pocit, že jsou více pod kontrolou,“ říká Jindřich Petrlík z Arniky, podle něhož by to napříště mohlo pomoci i při zjišťování viníků ekologických havárií. Pod výzvu, která požaduje zpřísnění rovněž u dalších nebezpečných látek, se zatím podepsalo více než čtyři tisíce lidí.

Ministerstvo životního prostředí se změnám v příslušných zákonech nebrání, byť jsou podle něj momentálně všechny tuzemské předpisy v souladu s evropskou legislativou. Mluvčí resortu Petra Roubíčková thdy připomněla, že v rámci pracovní skupiny k Integrovanému registru znečišťování zatím žádná z nevládních organizací včetně Arniky toto téma kyanidu v odpadních vodách neotevřela. „Nicméně lze také v tuto chvíli říct, že zpřísnění očekáváme, možná už v příštím roce, a to na celoevropské úrovni,“ řekla Roubíčková, podle níž se Evropská komise tímto tématem zabývá už tři roky.

Kdo je viník?

Bezprostředně poté, co se informace o otrávené Bečvě dostaly na veřejnost, měla půlka Valašského Meziříčí o viníkovi jasno: nemohl to podle ní být nikdo jiný než tamní chemička DEZA, která je součástí Agrofertu ze svěřenského fondu Andreje Babiše (ANO). K tomuto obvinění se na sociálních sítích připojili i někteří politici, například poslanec a tehdejší místopředseda hnutí STAN Petr Gazdík. Sdílel na svém facebookovém profilu fotomontáž z plakátu hnutí ANO. Na něm jsou tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec a premiér Andrej Babiš. K tomu je dopsáno: Zbavit Bečvu ryb! Hotovo. ANO, Agrofert, DEZA, kyanid. Gazdík k tomu následně přidal svůj komentář: „Hotovo! V Bečvě už je líp.“

Agrofert už den po masivním úhynu ryb s odvoláním na testy vzorků vody odmítl, že by měl s ekologickou havárií cokoli společného. Všechno bylo podle firmy v normě. „Provedené analýzy prokázaly, že nedošlo k žádnému úniku nebezpečných látek do toku,“ uvedl podnik. „Všechny rozbory, které jsme v úterý 22. září poskytli Odboru životního prostředí města Valašské Meziříčí, potvrdily dodržení emisních limitů podle podmínek integrovaného povolení.“

Mluvčí koncernu dokonce oznámil, že „společnost DEZA i mateřský Agrofert podají několik trestních oznámení za pomluvu a šíření poplašné zprávy na politiky, kteří nás na sociálních sítích lživě obviňují“.

Poslanec Gazdík se následně za svá obvinění vůči chemičce veřejně omluvil. To ale odmítl udělat europoslanec Alexandr Vondra (ODS), podle něhož Agrofert lhal o tom, že DEZA nemá s kyanidem nic společného. „Je navýsost zřejmé (a sama DEZA to přiznává), že je nucena odbourávat kyanid při zpracovávání dehtu a benzenu,“ napsal Vondra na svém Facebooku.

Že by DEZA řeku otrávila, vyloučila rovněž Česká inspekce životního prostředí. Udělala to ovšem ještě o několik dní dříve, než oficiálně oznámila, že ryby v Bečvě zabil kyanid. Za společnost DEZA se postavil rovněž tehdejší ministr životního prostředí Brabec, který před vstupem do vrcholné politiky pracoval jako vysoce postavený manažer v Agrofertu. Podle Brabce vytekl jedovatý kyanid z jiného potrubí, o několik kilometrů nad výpustí společnosti DEZA. „Smyčka se utahuje kolem areálu Tesla Rožnov, tedy toho kanálu, který z areálu Tesly Rožnov teče do Bečvy. Je asi 13 nebo 14 kilometrů dlouhý. Je tam několik subjektů, které podle našich informací nakládají s kyanidy,“ řekl Brabec. Odvolal se při tom na vyjádření policie, podle níž „vyústění kanálu, ze kterého se kyanid do Bečvy dostal, je v katastru obce Juřinka na Valašskomeziříčsku“. „DEZA tam výpusť nemá,“ zdůraznil ministr.

Ono potrubí vede do klasického průmyslového areálu na okraji Rožnova, kde sídlí desítky firem. Haly, nákladní auta, nadzemní potrubí. Je právě tady viník jedné z největších ekologických havárií posledních let? „Na kanál je napojeno mnoho společností. Kriminalisté teď zjišťují, ze které mohla nebezpečná látka do řeky uniknout,“ sdělila policie na konci září na svém Twitteru.

Firmy jsou napojeny na kanalizační síť a čistírnu odpadních vod, kterou spravuje společnost Energoaqua. Její ředitel Oldřich Havelka pro iRozhlas.cz potvrdil, že policisté v areálu skutečně zasahovali. „Policie hledá technologie a pátrá po tom, jestli kyanid unikl, nebo ne. Jde o to, že technologie zpracování odpadních vod je docela hodně složitá. Nezpracovávají se tam jenom kyanidové odpadní vody. Ty se ale v poslední době nezpracovávaly. Vysvětlují si a probírají celkovou technologii,“ sdělil Havelka. A také on odmítl, že by jeho podnik mohl za únik. „Zatím jsme se nedostali k jakékoli indicii, která by směřovala k tomu, že by to šlo z naší firmy,“ prohlásil. Obdobně mluví i zástupci jiných společností: „Nemáme s tím nic společného!“

Pak je tu ovšem ještě jedna záhada, kterou si místní rybáři nedokážou vysvětlit. Ústí kanálu z Tesly je totiž bezmála čtyři kilometry od místa, kde začaly ryby ve velkém hynout. Jako by kyanid „přeskočil“ pořádně dlouhý kus řeky a začal zabíjet až daleko po proudu.

Zkušený rybář Vladimír Foltýn má kousek za Valašským Meziříčím nevelkou chatu, je pár kilometrů po proudu od mostu v Juřince, kde podle policie smrtící kyanid do Bečvy vytekl. V neděli 20. září odpoledne k němu přiběhli rybáři z dolního toku, že u nich hynou ryby. Jenže řeka u pana Foltýna byla čistá, byť to měl k podezřelému kanálu blíže než jeho kolegové dál po řece. „Normálně jsem tu chytil živé ryby. U břehu jsem zahlédl dokonce štiku a nikde okolo nebyla jediná mrtvá ryba,“ citoval Foltýna iRozhlas.cz. „Když pustím kyanid do řeky, tak ty ryby hynou hned. Cestou jsou navíc dva jezy, kde se ta voda musí promíchat. Není možné, aby to tudy jen tak proteklo,“ dodal rybář.

O tom, že by kyanidy vytekly právě z areálu Tesly Rožnov, pochybuje rovněž Marek Petřivalský z katedry biochemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Je to velmi málo pravděpodobné,“ tvrdí Petřivalský. Mimo jiné právě proto, že by velké koncentrace vysoce toxických kyanidů musely zabíjet ryby právě už v této části řeky, a nikoli až několik kilometrů po proudu.

Petřivalský se domnívá, že ekologická havárie nevznikla úmyslným vylitím jedovatých látek do Bečvy, ale byla to spíše nedbalost, nehoda, či havárie. „Existuje celá řada daleko méně nápadných způsobů, jak se zbavit kyanidů, než je vylít do řeky,“ uvádí biochemik.

Že šlo o nehodu, dokládá rovněž to, že svědci cítili nad Bečvou zápach chlóru. „Úplně vás to praštilo do nosu, jako když vejdete do bazénu,“ vypráví jeden z místních rybářů.

Oxidace kyanidů chlórem patří totiž mezi osvědčené chemické metody takzvané detoxifikace kyanidů – podle Petřivalského je tedy možné, že viník nehody moc dobře věděl, co se stalo, a snažil se následky katastrofy zmírnit „protijedem“.

Petřivalský se rovněž podivuje nad tím, že Česká inspekce životního prostředí zveřejnila výsledky testů až po několika dnech, i když první výsledky testů od Státního veterinárního ústavu v Olomouci s potvrzenými příznaky otravy kyanidem u vzorků uhynulých ryb dostala prý už den po havárii – v pondělí 21. září večer.

Byl to úmysl? Vedení inspekce i její nejvyšší šéf – tehdejší ministr Brabec – ovšem něco takového odmítají. „Co mě nejvíc štve, že útoky mířily i na inspekci životního prostředí, že snad má zadání, jak mají věci dopadnout. Je to směšné, hnusné, drzé, neuvěřitelné. Vyzývám všechny, kteří sdíleli různá obvinění absolutně bez důkazů, aby se styděli, pokud to dokážou,“ konstatoval Brabec.

Biochemik Petřivalský soudí, že kyanidy se s vysokou pravděpodobností dostaly do Bečvy níže po řece, někde v úseku mezi Juřinkou, což je okrajová městská část Valašského Meziříčí, a mostem v obci Choryně. A znovu vrátil do hry chemičku DEZA z koncernu Agrofert, byť i ona je od začátku úhynu ryb také poměrně vzdálená. Podle jeho teorie se ale do Bečvy nemusely dostat vysoce toxické jednoduché kyanidy, ale komplexy kyanidů železa, případně jiných kovů. Tyto vázané kyanidy jsou mnohem méně toxické. Jenže v neděli 20. září protékalo Bečvou velmi málo vody a působením UV záření se v mělčinách mohly začít uvolňovat právě vysoce toxické jednoduché kyanidy. Chemickou reakcí tak mohlo vzniknout až šestinásobné množství volných kyanidů. Podle Petřivalského je jediným známým místem, kde se potenciálně mohou nacházet velká množství jednoduchých i komplexních kyanidů v této oblasti, právě areál firmy DEZA. „Tím ale samozřejmě netvrdím, že to muselo vytéct právě od ní,“ říká Petřivalský. „Jen si myslím, že se nemůže vyjmout z podrobného vyšetřování.“

Společnost Agrofert se proti expertním názorům biochemika Petřivalského ostře ohradila. „Bohužel se nelze ubránit dojmu, že pan docent chce natolik vidět společnost DEZA jako viníka otravy ryb v Bečvě, že si dal hodně práce, aby vymyslel spoustu teoretických argumentů. Z našeho pohledu bohužel často účelových. S jeho závěry zásadně nesouhlasíme a trváme na tom, že DEZA není viníkem otravy ryb v Bečvě,“ uvedl koncern. „Je s údivem, že jako vědecký pracovník ani na moment nepřipouští jakoukoli jinou možnost. Zcela ignoruje závěry dosavadního šetření policie, která označila jako zdroj znečištění jinou výusť v okolí, a nikoli výusť společnosti DEZA. Předpokládáme, že policie své závěry opírá o své šetření a o nějaké důkazy, kterými disponuje. Na rozdíl od teoretických spekulací pana docenta. DEZA nebyla policií v této záležitosti kontaktována. Z toho lze usuzovat, že nepatří mezi podezřelé. Pokud má pan docent nějaké jiné poznatky nebo důkazy, nechť se obrátí na příslušné státní orgány, které kauzu vyšetřují.“

Podaří se ještě vůbec usvědčit viníka? Ministr životního prostředí Richard Brabec pár dní po havárii tvrdil, že je otázkou hodin najít zdroj znečištění. „To se policii také zhruba do 24 hodin podařilo. Druhý den potvrdila, že našla kanál, kterým kyanid do řeky vtekl (zmiňované potrubí z Tesly Rožnov – pozn. aut.),“ sdělila Brabcova mluvčí Petra Roubíčková. „Co se týká původce znečištění, aktuálně to vnímáme tak, že může být složité prokázat konkrétního viníka, pokud do kanálu odchází odpadní vody z více firem.“

Experti upozorňují, že důkazy přímo v řece už nyní není možné najít, protože je zředily upuštěné přehrady a posléze spláchly říjnové deště a povodně. Místní doufají, že se třeba ještě objeví „neznámý“ svědek, který ví, co se vlastně osudnou neděli 20. září přihodilo.

Kdo to zaplatí?

Kyanid za sebou zanechal doslova spoušť a nejspíš se ještě bude dodatečně zjišťovat, co všechno na více než pětatřiceti kilometrech řeky napáchal. Kontaminace začala pod Valašským Meziříčím a postupovala dál řekou přes Hustopeče nad Bečvou, Teplicemi nad Bečvou, Hranicemi, Lipníkem nad Bečvou až do Přerova. Havárie s tak masivním úhynem ryb se podle evidence České inspekce životního prostředí stane zhruba jednou za deset let.

Pokud se přece jen podaří usvědčit viník, co mu hrozí? „Případ šetříme jako podezření ze spáchání trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti. Případnému pachateli hrozí až šestiměsíční trest odnětí svobody nebo zákaz činnosti,“ uvedla policie.

Podle ochránců přírody nebo rybářů je ale takový trest žalostně malý. Kyanid způsobil škody za desítky milionů korun, i když podle některých odborníků jsou škody na životním prostředí nevyčíslitelné.

Předseda Územního svazu rybářů pro severní Moravu a Slezsko Pavel Kocián upozornil na nelogičnost platného rybářského zákona, podle něhož jsou ryby v řece „věc ničí“. „Nakoupíme násadu od našich dodavatelů. Ročně to je za asi 40 milionů korun. V okamžiku, kdy ryby vysadíme do revírů, nejsou podle zákona ničí. I když se zjistí viník havárie, nemůžeme po něm náhradu nárokovat,“ vysvětluje Kocián. „Zákon nám ale současně dává povinnost mrtvé ryby uklidit,“ dodává. Uhynulé ryby se odvážely do kafilérie v Mankovicích. Náklady na jejich likvidaci překročily půl milionu korun.

Podporu rybářům přislíbila ministerstva zemědělství a životního prostředí a také kraje. Územní svaz rybářů rovněž založil transparentní účet 35036038/5500, z něhož chce platit náhradu škod v Bečvě. Na začátku října už se na něm nashromáždilo asi 150 tisíc korun, peníze posílají lidé z celé republiky.

Podle zastupitele Vsetína a spolupředsedy Strany zelených Michala Berga bude po případném pachateli velmi obtížné vymáhat náhradu za ekologickou újmu. Berg upozornil, že v Česku chybí prováděcí předpis, který by ekologickou kompenzaci vypočítat. „Metodika přitom existuje, naposledy ji experti aktualizovali v roce 2016, ale na ministerstvu životního prostředí asi chybí vůle ji uvést do praxe,“ kritizuje Berg. „Velkým znečišťovatelům samozřejmě aktuální stav vyhovuje.“

Bývalý ministr Brabec tvrdil, že mnohdy není úplně jednoduché danou újmu prokázat, zákon má i spoustu výjimek. Připomněl, že v případě Bečvy hrozí viníkovi postih v trestněprávní rovině. Nevyloučil ani, že se událost posoudí podle zákona o ekologické újmě. Jeho úředníci prý rovněž pracují na tom, aby zákon o ochraně přírody i krajiny umožňoval vyšší tresty. Podle Berga sice mají pokuty odrazující účinek, ale ekologická újma bývá násobně vyšší. Otázkou ovšem je, jestli bude po kom nějakou sankci vůbec vymáhat. Když v lednu 2006 otrávily kyanidy asi osmdesát kilometrů Labe, trvalo to asi týden, než se prokázalo, že jedy unikly ze společnosti Lučební závody Draslovka Kolín. Česká inspekce životního prostředí jí tehdy udělila pokutu dva miliony korun.

Text vyšel v tištěném časopisu Neovlivní.cz z roku 2020.

Zdroj náhledové foto: Michal Přikryl