Stát jako vrchnost končí, říká internetový byznysmen Blaha

„Vztah mezi občanem a státem není zdravý. Také neprosíte e-shop, ať vám něco pošle. Zaplatíte a oni dělají všechno, aby vám to poslali co nejrychleji a aby nákup byl pro vás co nejpohodlnější. Stát musí služby nastavit stejně, dnes jsou co nejpohodlnější pro úředníka.“ Michal Blaha, internetový podnikatel a investor, má vcelku jasno v tom, jak by se měl stát chovat ke svým občanům, kteří si za jeho služby platí. Jak ale přesvědčit úřady, aby to pochopily? A politiky, aby to změnili?

Elektronické komunikace mění svět dost rychle, aby obyčejný člověk změnám nestačil. Rozšiřuje elektronizace prostor svobody, anebo po orwellovsku posiluje kontrolu nad lidmi? K těm povolaným, kteří se mohou pokusit o odpověď, patří Michal Blaha, tvůrce internetové služby Hlídač státu. Elektronizaci musíme podle něho přijmout jako fakt. „Negativní důsledky jsou, že jsme mnohem lépe kontrolovatelní státem. Když si stát vezme data od mobilních operátorů, tak ví, kde se pohybujeme, kam jezdíme, s kým se bavíme. Na druhou stranu je elektronizace skvělý nástroj na zvýšení efektivity každého oboru. Stát ať chce, nebo nechce, tak ho to čeká taky, jenom se tomu teď urputně brání. Do určité míry se brání kvůli tomu, že to je docela principiální změna. Je to podobné, jak když se z koní přešlo na auta,“ soudí Michal Blaha v rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Neo: V čem může elektronizace stát zlepšit?

Všechno se bude dělat elektronicky, nemusí v tom být úředník. To znamená mnohem rychleji, bez jakýchkoli lhůt, protože počítač dokáže problém okamžitě vyhodnotit a odsouhlasit nebo zamítnout. Současně bude stát mnohem lépe kontrolovatelný ze strany občana. Pro mě je elektronizace do značné míry demokratizací státu.

Neo: Počítač přece nemůže nahradit úředníky při něčem tak složitém, jako je územní nebo stavební řízení?

Samozřejmě jsou typy řízení, kde rozhodování dělá úředník, ale stejně si dokážu představit stavební řízení, kde proces probíhá v počítači. Zákon stanovuje pravidla, po jejichž splnění musíte dostat stavební povolení. Pokud dokážete ta pravidla dostatečně popsat, tak se dá žádost z 99 procent automaticky zpracovat strojem. Typicky to mohou být limity na zastavěnou plochu, na zastavěný objem, na výšku, počet pater a podobně. V žádosti tyto údaje vypíšete a počítač je srovná, číslo proti číslu. To je mechanická kontrola, kterou dnes dělá člověk, jen tam přidává nějakou subjektivitu. Jak to u nás nefunguje, je vidět v tom, že podle Světové banky jsme v rychlosti schvalování staveb na 165. místě na světě. U nás trvá běžné stavební řízení rok a půl, v Dánsku 60 dnů. To je úplně směšné.

Neo: Dnes jsou na úřadech jednotlivé kanceláře s konkrétními úředníky, kteří vyřizují konkrétní agendu. Vím, na koho se mám obrátit. Nebyl by to gigantický převrat, kdybych musel hledat všechno doma v počítači? Nevznikne tím spíše chaos?

Půjde to postupně. Na začátku musí být principiální změna, že se občan stane zákazníkem státu. Platíme daně a tím si od něho předplácíme nějakou službu. Jenže realita je taková, že občan je nevolníkem a stát je vrchnost.

Neo: Občanský průkaz mi může vystavit pouze jeden konkrétní úředník, kterého musím poslouchat. To znamená, že stát je vrchnost?

Přesně tak. Když si platíte pobyt na hotelu, tak nechodíte za recepčním nebo číšníkem s prosíkem, aby vám přinesl jídlo na pokoj nebo něco zařídil. Prostě řeknete, že to chcete. To znamená, že vztah mezi občanem a státem není zdravý. Také neprosíte e-shop, ať vám něco pošle. Zaplatíte a oni dělají všechno, aby vám to poslali co nejrychleji a aby nákup byl pro vás co nejpohodlnější. Stát musí služby nastavit stejně, dnes jsou ale nastaveny, že to je co nejpohodlnější pro úředníka.

Neo: Kde se s tím dnes můžeme setkat?

Když jdete pro novou občanku, tak vás na úřadě vyfotí, když jdete pro řidičák, tak u toho samého okénka vás nevyfotí a trvají na tom, abyste si přinesl fotku. Teď se to mění, ale trvalo deset let, než stát pochopil, že to je absurdní. Nebo když žádáte o přídavky na děti, tak ani vysokoškolsky vzdělaný člověk není schopen formulář vyplnit. To jsou všechno případy, kdy stát selhává. Udělá to jednoduché pro úředníky, kteří tomu rozumí, protože nedělají nic jiného, ale občan je v tom ztracen. Kdybychom formulář udělali srozumitelný pro občana, tak ho drtivá většina občanů dokáže snadno vyplnit přes internet. Počtem úředníků nahrazujeme počítače.

Neo: Nezměnilo se to v posledních pár letech?

Od roku 2000  v České republice neustále roste počet státních zaměstnanců a s krátkou mezerou i počet úředníků. V posledních 4 letech se rychlost růstu úředníků stále zvyšuje. ( V původní tištěné verzi rozhovoru Michal Blaha uvedl nepřesnou informaci, kterou později upravil. Zněla: V roce 2000 bylo v České republice 175 tisíc úředníků, po osmnácti letech jich je 445 tisíc. A přitom je lidí v České republice plus minus stejně. Proč se o ten samý počet obyvatel musí najednou starat dvaapůlkrát víc úředníků? Pozn. Neo)

Od roku 2000  v České republice neustále roste počet státních zaměstnanců a s krátkou mezerou i počet úředníků. V posledních 4 letech se rychlost růstu úředníků stále zvyšuje.

Neo: Úředníci mají sklony vyrábět si práci. Jenže není známo, jak tento model změnit, protože by ho museli změnit sami úředníci a ti nemají zájem. Vy víte, jak na to?

Ke změně nevyhnutelně dojde. My teď pořizujeme víc a víc koní, abychom se vyrovnali nástupu automobilů, ale už to nejde dál. Už není efektivní přidávat další úředníky. Co dnes dělají, to mohou dělat počítače a oni mohou dělat něco jiného. Vezměte si, jak je každá komunikace s úřadem byrokratická a složitá. Konkrétně přihlášení automobilu je věc, která probíhá prakticky výhradně papírově, a přitom veškeré informace o vás i tom automobilu existují v počítačích. Z počítače vám vyjedou velký technický průkaz, který musíte jako papír přinést na úřad. Pak stojíte čtyři hodiny ve frontě, než na vás přijde řada. Dáte jim ten papír a oni do počítače opíšou nějaká čísla, která tam už mají. A když máte kliku, tak dostanete značku. Strávíte tím celý den, a přitom to je typická věc, kterou můžete dělat online.  Při celém tom procesu ani nikoho nezajímá, jestli automobil fyzicky existuje, nebo neexistuje, protože už ho viděli při technické prohlídce.

Neo: O změně musíte politicky rozhodnout a pak ji exekutivně prosadit. To jde?

Co se elektronizace státu týká, tak hodně lidí používá jako příklad Estonsko. Estonci měli obrovskou výhodu, že svůj stát a celý právní rámec vybudovali na zelené louce, zatímco my s sebou táhneme sto let existence republiky v různých režimech. Nemohli jsme v roce 89 všechno smazat a začít znovu. Proto dávám jako příklad Velkou Británii, která měla stejnou historii, dokonce ještě delší, a také je větší. V roce 2010 řekl ve Velké Británii premiér Cameron jednoduše: Chci efektivní stát, který bude prozákaznický. Co pro to můžeme udělat? Velká Británie se pak během pěti let dostala na špičku elektronizace státní správy.

Neo: Jak chcete vysvětlit úředníkům, že musí být nahrazeni počítačem?

Politické rozhodnutí o elektronizaci má do státní správy dopady ve dvou rovinách. Do určité míry to znamená snížení počtu úředníků. Neříkám: vyhoďme přes noc padesát procent úředníků. O dvacet procent by se veřejná správa mohla snížit hodně rychle a dalších pětadvacet procent by mělo začít dělat jiný styl práce. Místo schvalování, papírování a reportování a podobných věcí, což mohou udělat počítače, by se měli soustředit na analytiku dat a na podporu občanů při zavádění elektronických systémů. Podkoní se přeorientovali a stali se z nich opraváři automobilů, teď čeká podobná změna pracovníky ve státní správě. V soukromé sféře už to proběhlo.

Neo: Tady bych byl skeptický. Česká republika se už snažila elektronizovat. Vznikl systém datových schránek, elektronický podpis, ale nic se tím nezjednodušilo. Dokonce by se dalo říci, že datové schránky takřka nikdo nepoužívá, maximálně z povinnosti. Proč by měl být příští pokus lepší?

Také u datových schránek se ďábel skrývá v detailu. Datové schránky byly poslední velká inovace, kterou stát předvedl. V roce 2008 byly vymyšleny, v roce 2009 se nasadily. V roce 2008 byla Česká republika na pětadvacátém místě na světě, co se elektronizace státní správy týká. Po devíti letech jsme na padesátém místě a neustále se propadáme. Devět let udržujeme stejný systém a všichni kolem nás letí dopředu.

Neo: Datové schránky byly krok správným směrem, jenže žádný další krok nepřišel?

Byly dva důvody, proč se nerozšířily. Datové schránky nebyly uživatelsky přívětivé a dodnes se nezměnily. Druhý důvod byl politický. Datové schránky přímo kanibalizují služby České pošty, a proto byly technické a finanční parametry stanoveny tak, aby kanibalizace byla co nejmenší. To je na stejné úrovni, jako když řeknete provozovateli automobilu, že si stejně musí koupit stejné množství sena, jako kdyby měl koně, aby nekonkuroval těm, co využívají koně.

Neo: Za používání datových schránek jsou stále vysoké poplatky?

Za poslání zprávy úřadům občan neplatí nic, platí za něho stát. Když ale pošlete někomu, kdo není úřad, státní nebo jiné firmě, tak platíte osmnáct korun, srovnatelnou částku jako za doporučený dopis. Český stát platí za jednotlivé zprávy výrazně méně než před devíti lety, ale i tak je to čtyři, pět korun. Přitom víme, že náklady na samotnou zprávu jsou v halířích.

Neo: Tvrdíte, že elektronická komunikace bude demokratizovat veřejnou správu. Dá se ale věřit příkladům, jako jsou Velká Británie, Estonsko nebo Nový Zéland? Není to jen marketing?

Není, to je realita. Ve Velké Británii mají spočítáno, že ušetřili jednotky miliard ročně jenom na provozu státní správy. A současně vygenerovali příjmy do státní pokladny. Demokratizací státní správy se spousta informací, které stát měl, dala k dispozici veřejnosti a kolem toho vznikla ekonomika v řádech desítek miliard liber, ze které britský stát dostává daně.

Neo: Co to je za služby?

U nás proběhla obrovská diskuse s jízdními řády. Patnáct let měla data o jízdních řádech k dispozici monopolně jedna jediná firma. Po pěti letech soudních tahanic, které šly až k Ústavnímu soudu, vzniklo nařízení vlády, které říká, že data musí být veřejná a k dispozici komukoliv. Když je měla k dispozici jediná firma, tak je jediná mohla nějakým způsobem využívat a měla tak desítky milionů příjem. V okamžiku, kdy data mají k dispozici všichni, tak můžete najít jízdní řády i na Googlu, na Seznamu a na dalších stránkách. Může kolem toho vznikat ekonomika, kdy si datoví analytici data vezmou a dokážou najít lepší způsoby navazování spojů.

Neo: Jak stát přesvědčíte, aby netrval na tom, že je vrchnost?

Je třeba vysvětlit úředníkům, že takhle se to nedá dělat. EET říká, že každý podnikatel musí do dvou sekund nahlásit státu, že má nějakou tržbu. Teď si představte, že úředníkům řeknete, ať každý do čtyřiadvaceti hodin nahlásí a uloží na internetu každé své rozhodnutí. To je velmi srovnatelná věc, ale ve vnímání státní správy je to něco naprosto nepředstavitelně absurdního.

Neo: Jak konkrétně vrchnostenský přístup změnily země jako Estonsko nebo Velká Británie?

Velká Británie má digitální standardy. Je to soupis osmnácti pravidel, která musí splňovat každá služba, kterou stát provozuje, ať už je, nebo není na internetu. Vzniklo tam i oddělení, které se jmenuje Government Digital Services, které má pravomoc tyto parametry definovat a vyžadovat. Jedno z těch pravidel zní, že všechny služby státu vypadají stejně a ovládají se stejně. Vy se naučíte jednu jedinou službu a všechny ostatní už jsou pro vás srozumitelné, protože chápete základní princip.

Neo: Britský ministr obchodu Francis Maude před dvěma lety prohlásil, že do konce volebního období proběhne 97 procent kontaktů občanů se státem elektronicky. Kdy je ještě nutné chodit na britské úřady osobně?

Existuje několik málo situací, kdy je třeba, aby vás stát skutečně fyzicky viděl. Typicky, že si řeknete o pas nebo občanku. Dnes musíte na úřad dvakrát, nejdříve požádat, pak vyzvednout. Umím si velmi dobře představit, že byste musel jenom jednou, abyste prokázal, že jste to vy. To je základní doklad. Ale vezměte si řidičský průkaz. My ho vlastně vůbec nepotřebujeme. Když vás zastaví policie, tak identitu prokážete občanským průkazem. Jaký máte řidičák, na jaké vozidlo, kolik máte bodů, to všechno si policisté sami zjistí, protože mají přístup do centrálního registru. Vy tedy řidičský průkaz nepotřebujete a bohatě by stačilo, kdyby český stát vydával mezinárodní řidičský průkaz tomu, kdo jede do zahraničí. To je jedno z takových mentálních cvičení, která si stát musí udělat.

Neo: Očekáváte, že navážeme na změny z let 2008 a 2009 a znovu rozjedeme elektronizaci. Uvědomují si ale politici, že je to důležité?

Myslím, že si to uvědomují. Tlak toho, jak zaostáváme, je v každém roce cítit víc.

Neo: Dokážete si představit, jak se schází nová vláda a ministři hned na první schůzi naplánují, jaké další kroky podniknou v elektronizaci?

Elektronizace státní správy není velké téma, ale rozhodně cítím od menších stran, typicky STAN nebo TOP 09, jednoznačně od Pirátů, také ANO chápe potřebu něco udělat. Nevím, do jaké míry si uvědomují, že nejde o to, elektronizovat současný stav. Nedává smysl, když naprogramujete elektronický systém na žádost o občanku, který bude kopírovat tu papírovou cestu. Musíte naprogramovat nové postupy a to znamená redesign státu, jak funguje uvnitř. To je docela těžký úkol ve firmách i ve státě. Je mi jasné, že stát bude chvíli hledat cestu, jak nejlépe to udělat. Záleží i na nás, na občanech, abychom si ohlídali, jak moc se to dělá efektivně.

Neo: V minulých letech stát postupoval opačně. Zavedl definitivu úředníkům a přidal jim peníze. Co na tom teď měnit, když jsou všichni spokojeni?

To je těžká věc, se kterou se politici musí vypořádat. Oni s tím přišli, oni to schválili. Ale od roku 2008 stojí IT na centrální úrovni každý rok 24 miliard korun. Za devět let to je 225 miliard korun, které způsobily, že Česká republika spadla z pětadvacátého místa na světě na padesáté. Nic nového nevzniklo. Je zřejmé, že už je třeba nějaký třesk, který to opravdu změní.