Stíhačky F-35: Cesta, která nemusí být bez rizik

Bývalý šéf špionáže a dlouholetý voják Petr Mlejnek o tom, nakolik je rozumné po nástupu Donalda Trumpa dál trvat na nákupu F-35, o kterém rozhodla vláda Petra Fialy.

Jde o největší armádní zakázku v historii. O nákupu 24 letounů páté generace F-35 Lightning II rozhodla vláda Petra Fialy v roce 2023. Česká republika za ně zaplatí USA necelých pět miliard dolarů. První stroje by měly být dodány v roce 2029 a kompletní flotila by měla být k dispozici do roku 2034.

Americké bojové letouny se chystá koupit řada dalších evropských zemí. Po nástupu Donalda Trumpa nicméně experti začali upozorňovat na rizika spojená se závislostí na strojích od ne zcela spolehlivého partnera, kterým se USA stávají. Debata o kontraktu se vede v Portugalsku, Švýcarsku a nejnověji i v Německu. Pořízení F-35 přehodnocuje i Kanada.

Podle vlády Petra Fialy je ale pro Českou republiku rozhodnutí nevratné a jeho přehodnocení není na stole. Ministryně obrany Jana Černochová označila nákup za „strategickou investici do bezpečnosti České republiky“ a dodala, že „letouny F-35 představují špičku současného leteckého průmyslu a posunou naše letectvo na zcela novou úroveň.“

Pochybnosti o nákupu stíhaček z USA se rozhořely zejména poté, co USA dočasně pozastavily aktualizace softwaru rušiček ukrajinských F-16, čímž omezily jejich schopnost čelit ruským protiletadlovým systémům. Tento krok vyvolal otázky o tom, zda mohou USA v budoucnu podobným způsobem omezit i provoz jiných letounů, včetně F-35.

Nejmodernější letoun na světě

F-35 je považován za technologicky nejpokročilejší bojový letoun současnosti. Jeho hlavními výhodami jsou:
• Stealth technologie, která minimalizuje radarovou stopu a umožňuje operovat nejen hluboko v nepřátelském území, ale především nad územím vlastním. V situaci, kdy je překryto nepřátelskými protiletadlovými systémy dlouhého dosahu. Což je přesně scénář, který hrozí v případě napadení Aliance Ruskem.
• Pokročilá senzorová fúze, která umožňuje letounu nejen detekovat a sledovat cíle, ale také fungovat jako létající velitelské centrum, které sdílí informace s ostatními jednotkami.
• Síťová centricita, která propojuje F-35 s velitelskými uzly a dalšími bojovými systémy NATO, což zlepšuje koordinaci a efektivitu nasazení.
• Schopnost elektronického boje, která umožňuje rušit nepřátelské radarové systémy.

Podle generála Petra Hromka, který je v Česku odpovědný za zavedení F-35, představují tyto letouny zásadní posun v možnostech českého letectva. „Nejde jen o letoun, ale o celý ekosystém schopností. F-35 je nejen stíhačka, ale i senzor, komunikační uzel a velitelské centrum v jednom. To znamená, že letoun nejen bojuje, ale také pomáhá koordinovat boj celé jednotky,“ vysvětlil Hromek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

F-35 je také klíčovým letounem většiny spojenců NATO. Mezi jeho současné či budoucí uživatele patří Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Polsko nebo Finsko, ale také Belgie, Dánsko, Německo, Rumunsko a Řecko. Výhodou je tedy vysoká interoperabilita mezi aliančními armádami, což usnadní společný výcvik, logistiku i sdílení informací. Výraznĕ to zjednoduší i nasazení z jiných aliančních základen, včetně provádění údržby letounů.

Závislost na USA: Realita, nebo přehnané obavy?

Největší obavy kolem F-35 se týkají závislosti na Spojených státech. Tento letoun je nejen sofistikovaným strojem, ale také systémem, který je z části řízen a spravován na dálku. Klíčovou roli hraje software a datová infrastruktura, která podporuje jeho provoz.

Systém ALIS (Autonomic Logistics Information System) a jeho nástupce ODIN (Operational Data Integrated Network) sledují stav letounu, plánují údržbu, předávají data pilotům a sbírají informace o misích. Bez pravidelných aktualizací z USA by se F-35 postupně stávala méně efektivní a mohla by být i zranitelnější v boji.

Obavy z této závislosti zesílily po rozhodnutí Spojených států dočasně zastavit aktualizace rušiček na ukrajinských F-16. Tento krok, který podle amerických médií souvisel s politickými tlaky na Ukrajinu, ukázal, že USA mají prostředky k tomu, aby ovlivnily bojové schopnosti svých spojenců.

Podle generála Hromka se ale podobné riziko přeceňuje. „Každé moderní bojové letadlo je nějakým způsobem závislé na podpoře výrobce. Gripen, Rafale nebo Eurofighter mají podobné mechanismy. F-35 není výjimkou, ale přináší schopnosti, které žádný jiný letoun nenabízí,“ uvedl Hromek.

V této souvislosti lze uvést, že např. letoun Gripen je poháněn licenčně vyráběnou verzí amerického motoru, kterými jsou vybaveny stíhačky F/A-18 amerického námořnictva.

Problém vysokých nákladů

Dalším často zmiňovaným problémem je údajná vysoká cena F-35, a to nejen při nákupu, ale zejména při provozu. Ve skutečnosti jsou ale pořizovací náklady F-35 stejné či dokonce nižší než u evropských letounů předchozí generace. Je to dáno obrovským počtem strojů F-35, které nakupuje zhruba dvacítka zemí po celém světě. Zatímco výroba F-35 se plánuje v tisících kusů, u evropských letounů jsou to spíše stovky. To umožňuje náklady na vývoj rozprostřít do většího balíku letadel a nabídnout tak lepší cenu.

Provozní náklady se odhadují, že budou asi o čtvrtinu vyšší než u letounů předchozí generace. F-35 za to však nabídne výrazně vyšší bojovou hodnotu. Samotná cena letových hodin přitom tvoří jen část celkových nákladů. Ty se daří snížit i díky masivnímu nasazení moderních simulačních technologií, které zabezpečí značnou část výcviku pilotů F-35 a v mnoha ohledech i zvýší jeho kvalitu.

Náklady na provoz F-35 mají v následujících deseti letech tvořit asi 7 % rozpočtu ministerstva obrany. Pokud dojde k avizovanému navýšení výdajů na obranu ze 2 na 3 % HDP, pak F-35 „spolknou“ pouze okolo 5 % rozpočtu rezortu. V období po roce 2034 pak roční výdaje na F-35 navíc výrazně klesnou, neboť už bude splacena jejich pořizovací cena.

Existují alternativy?

Některé evropské země začaly zkoumat možnosti, jak snížit svou závislost na americké vojenské technice. Francie, Německo a Španělsko pracují na vývoji evropského bojového letounu nové generace v rámci programu FCAS (Future Combat Air System). Velká Británie a Itálie zase vyvíjejí svůj vlastní letoun Tempest.

Mezi reálné alternativy F-35 by mohly patřit:
• Francouzský Rafale – méně pokročilý než F-35, ale s vyšší suverenitou nad provozem a nižšími provozními náklady. Využívá však téměř výlučně jen francouzskou výzbroj i bojové systémy.
• Švédský Gripen E – modernizovaná verze Gripenu s lepšími schopnostmi než stávající modely, nižšími náklady na provoz a větší nezávislostí. Jeho schopnost operovat nad územím, na které sahají nepřátelské protiletadlové systémy je ale omezená.
• Eurofighter Typhoon – společný projekt Německa, Británie, Španělska a Itálie, který stále prochází modernizací.

Co by mělo Česko zvážit?

Vláda tvrdí, že rozhodnutí o nákupu F-35 je pevné. Přesto by bylo vhodné, aby Česko hledalo způsoby, jak minimalizovat rizika. Možné kroky zahrnují:
• Vyjednání smluvních záruk, že letouny nebudou závislé na vzdálené kontrole z USA.
• Udržení části Gripenů ve službě jako záložní letouny pro případ, že by F-35 čelily omezením.
• Zapojení českého průmyslu do údržby a modernizace, aby co nejvíce klíčových komponent mohlo být spravováno lokálně.

Závěr: Výhoda, nebo riziko?

F-35 je bezpochyby nejmodernějším letounem současnosti a jeho schopnosti jsou nesrovnatelné s jinými stroji. Přináší ale také rizika – o něco vyšší náklady na provoz a silnou závislost na USA. Česká vláda touto investicí nepochybně posiluje obranyschopnost, ale měla by si být vědoma toho, že se vydává na cestu, která nemusí být v budoucnu zcela bez rizik.

Zdroj náhledové foto: Brian G. Rhodes / Shutterstock.com