Supertropy a zimy bez sněhu. Zvykejme si, říká klimatolog

Evropu sužuje tropické počasí. Nejde o ojedinělý výkyv. Co se to děje a na co se máme připravit. Odemykáme rozhovor se světově uznávaným klimatologem Radimem Tolaszem z časopisu Neovlivní.cz.

Klimatická změna je realitou, která se projevuje i v České republice. „Už dnes je globálně teplota vyšší o jeden stupeň Celsia a důsledky vidíme také ve střední Evropě – častější extrémy a jejich vyšší intenzita, než na jakou jsme byli zvyklí ještě před padesáti lety,“ říká mezinárodně uznávaný klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu. A to mají Češi ještě poměrně štěstí, kde žijí. „V jiných částech světa jsou projevy podstatně horší. Už dnes,“ konstatuje Tolasz. Připomíná ale například rok 2015, kdy maximální teploty v republice stoupaly nad 37 stupňů Celsia. Anebo na problémy se suchem v letech 2014 až 2019 či na zimy téměř bez sněhu ve stejném období. „Takové události budeme ve světě teplejším o jeden a půl stupně považovat u nás za běžný standard,“ dodává.

Odemykáme rozhovor z loňského květnového vydání časopisu Neovlivní.cz.

V prvním roce koronavirové pandemie se globálně snížily emise skleníkových plynů o sedm procent, což odpovídá doporučením Mezivládního panelu pro změnu klimatu pro nutný každoroční pokles na cestě k dosažení uhlíkové neutrality. „Jen by bylo vhodnější ten pokles promyšleně řídit, ne se spoléhat na epidemie a ekonomické krize,“ říká renomovaný klimatolog Radim Tolasz. „Epidemie nás všechny překvapila, nebyli jsme na ni připraveni a řešíme ji zpožděnými kroky, které jsou málo účinné a neuvěřitelně drahé. Měli bychom se poučit a změnu klimatu řešit s předstihem, promyšleně, a tedy i účinněji a levněji.“

Neo: Máme za sebou v roce 2021 poměrně tuhou zimu, kdy teploty klesaly až k minus třiceti stupňům. Jak to zapadá do varování vědců o postupujícím oteplování planety?

Vědci nikdy neřekli a neříkají, že ve střední Evropě nebude mrznout. V únoru by u nás měla vrcholit zima, takže pokles teplot pod minus dvacet stupňů Celsia a v mrazových lokalitách klidně až k minus třiceti stupňům je normální, jen jsme si odvykli. Změna klimatu v této souvislosti znamená, že se tyto situace vyskytují méně často na straně jedné, a na straně druhé, že proudění studeného vzduchu dosahuje dále na jih – viz mrazy v Texasu nebo sněžení v Řecku. Tady totiž musíme vidět souvislost s vlněním tryskového proudění (takzvaný jet stream), které zpomaluje, a své vlny tedy vysunuje dále na jih. Proč? Protože se Arktida dlouhodobě otepluje více než mírné šířky, a snižuje se tak teplotní gradient mezi arktickou a polární vzduchovou hmotou. Pokud tyto odborné složitosti hodně zjednoduším, tak teplejší Arktida způsobuje zimu v Řecku. Ale platí to i naopak: teplý vzduch se kolem takové „vlny“ dostává více na sever, což může v zimě přinášet teploty hodně nad patnáct stupňů Celsia až do Skandinávie, nebo nad dvacet stupňů do střední Evropy.

Neo: V létě 2020 se po deštivém červnu objevily na sociálních sítích názory, že prší, protože kvůli koronavirové pandemii nelétají letadla. Co je na tom pravdy?

Kdyby jen na sociálních sítích. Takové nesmysly se šířily i v běžných médiích. Čistější ovzduší přece znamená méně kondenzačních jader v atmosféře, méně letadel znamená méně vodní páry, která je součástí leteckých zplodin. Kdyby existovala souvislost s tvorbou dešťových mraků, jak naznačujete v otázce, tak bych čekal, že bude naopak pršet méně. Tvorba srážkové oblačnosti je složitý fyzikální proces, který není leteckým provozem ovlivněn tak výrazně, že bychom za nižším leteckým provozem mohli vidět změny ve srážkách. Zase to zjednoduším – nejběžnějším dešťovým mrakem u nás je nimbostratus (dešťová sloha), který se vyskytuje ve výškách dva až čtyři kilometry. Většina letadel touto výškou jen krátce proletí při startu a přistání a bouřkové oblačnosti se zdaleka vyhýbá. Tady viníka za červnové povodně v Česku nehledejme.

Neo: Ale propad letecké dopravy je z klimatického pohledu asi pozitivní, ne? Jak se letecký provoz podílí na globálním oteplování?

To ano, letecká doprava se na množství antropogenních skleníkových plynů podílí dvěma procenty a v atmosféře se počítá každá molekula. Ale jde o tak malý podíl, že bychom se měli primárně zaměřit na jiné části dopravy – například na námořní přepravu – a na jiné sektory – například na energetiku a teplárenství. A řeknu vám tajemství: pokud opravdu začneme účinně a rychle snižovat emise skleníkových plynů v energetice, tak podíl letecké dopravy na emisích bude relativně narůstat a budeme je muset řešit. Jen máme delší čas na přípravu.

Neo: Má koronavirová pandemie nějaký – třeba i nepřímý – dopad na klima?

Snížení emisí skleníkových plynů v prvním covidovém roce globálně o sedm procent zhruba odpovídá doporučením Mezivládního panelu pro změnu klimatu pro nutný každoroční pokles na cestě k dosažení uhlíkové neutrality. Jen by bylo vhodnější ten pokles promyšleně řídit, ne se spoléhat na epidemie a ekonomické krize. Ale jeden nepřímý dopad bych přece jen viděl. Epidemie nás všechny překvapila, nebyli jsme na ni připraveni a řešíme ji zpožděnými kroky, které jsou málo účinné a neuvěřitelně drahé. Měli bychom se poučit a změnu klimatu řešit s předstihem, promyšleně, a tedy i účinněji a levněji.

Neo: Pařížská klimatická dohoda z roku 2015 si klade za cíl udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce ho přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s předindustriálním obdobím. Spousta lidí ale zvýšení teploty o 1,5 stupně ani nerozezná, proč je to tak zásadní z klimatického hlediska?

Zkusme se na ta čísla podívat jinak. Už dnes je globálně teplota vyšší o jeden stupeň Celsia a důsledky vidíme také ve střední Evropě – častější extrémy a jejich vyšší intenzita, než na jakou jsme byli zvyklí ještě před padesáti lety. V jiných částech světa jsou projevy podstatně horší. Už dnes. Zvýšení globální teploty o další půlstupeň bude navíc rychlejší než dosud, modely odhadují dosažení této hranice kolem roku 2040. Vzpomínáte na horkou vlnu z roku 2015, kdy jsme více než týden zaznamenávali u nás maximální denní teplotu nad sedmatřicet stupňů? A určitě si vybavíme všichni problémy s vodou v letech 2014 až 2019, nebo zimy téměř bez sněhu ve stejném období. Takové události budeme ve světě teplejším o jeden a půl stupně Celsia považovat u nás za běžný standard.

Neo: Ano, už oteplení o 1,5 stupně může mít podle vědců velmi závažné dopady, oteplení o dva stupně by prý mohlo být katastrofální. Můžete uvést konkrétní příklady takové katastrofy ve světě?

Podrobné porovnání očekávaných změn souvisejících s oteplením o jeden a půl nebo o dva stupně Celsia bylo publikováno ve zprávě „Global warming of 1.5 °C“ už zmiňovaného Mezivládního panelu pro změnu klimatu v roce 2018. U nás to je docela jednoduché a zřejmé, extrémy zaznamenané v posledních letech budou novým normálem. Ve světě je to složitější – pobřežní oblasti budou čelit významně vyšší erozi, úbytek plovoucího ledu v Arktidě a horských ledovců zrychlí, zcela se promění korálové ekosystémy. Nám se to ve střední Evropě může zdát nepodstatné, ale tyto rychlejší a rozsáhlejší změny postihnou násobně více obyvatel, kteří se budou muset stěhovat, anebo hledat nový zdroj obživy nebo pitné vody. A pokud chcete konkrétní příklady, hledejte na ostrovech v Oceánii nebo v blízkosti horských ledovců v Asii a v Jižní Americe, kde tyto katastrofy zažívají už dnes.

Neo: Studie britských vědců uvádí, že za posledních třiadvacet let odtálo až 28 bilionů tun ledu. Tání každým rokem zrychluje, nejhůře jsou na tom ledovce v Grónsku a na Antarktidě. Hlavní autor studie Thomas Slater ze Střediska pro polární pozorování a modelování na Univerzitě v Leedsu varoval, že důsledky extrémního tání pocítí celý svět a že výrazné zvýšení hladin moří bude mít velmi vážné dopady na pobřežní komunity, a to ještě v tomto století. Je vůbec možné odtávání ledovců ještě zastavit, anebo výrazně zbrzdit?

Docela optimistické odhady nám dnes říkají, že na konci století bude hladina oceánu vyšší o osmdesát centimetrů, pouze malá část tohoto zvýšení je však způsobena vyšším přítokem vody z pevninských ledovců. Nesmíme zapomínat na tepelnou roztažnost vody, dnes je vyšší teplota vody v oceánech měřená až do hloubky sedm set metrů a v některých oblastech zaznamenáváme i takzvané mořské horké vlny, krátkodobé zvýšení teploty vody. To s sebou přináší celý komplex problémů nejen pro obyvatele na pobřežích kvůli vyššímu příboji, ale také pro mořské ekosystémy – vyšší teplotu, méně kyslíku a nižší pH. Ledovce reagují na změny v atmosféře se zpožděním. Už šesté desetiletí za sebou se globálně otepluje tak, že každé novější desetiletí má vyšší teplotu než desetiletí předcházející. Pokud se nezačne takto zase ochlazovat, tak ledovce tát nepřestanou.

Neo: OSN varuje, že vzestup mořské hladiny už o půl metru by mohl vést k vysídlení více než milionu obyvatel nízko položených ostrovů v Karibském moři a Indickém a Tichém oceánu. Může mít vzestup hladiny nějaké dopady také v Evropě?

Stejné jako jinde ve světě. I mnozí Evropané jsou závislí na rybolovu nebo mají pozemky na pobřeží. Proč se pobrexitové dohody právě na rybolovu tak zadrhávaly? Proč v Nizozemí nezpochybňují technologie odčerpávání vody nebo stavby hrází?

Neo: Podle Zprávy o stavu životního prostředí v České republice byla v roce 2019 průměrná teplota v zemi už o 1,6 stupně vyšší, než byl průměr v letech 1981 až 2010. Mají už klimatické změny reálné dopady na Česko? Jaké?

Jsme závislí na počasí? Jsme počasím ohrožováni? Kdo odpovídá „ne“, odpoví stejně na některou z dalších otázek? Trápí nás povodně více než v minulém století? Jsou suché roky častější a bývá jich více za sebou? Horké vlny se u nás vyskytují každoročně? Míváme často problémy s vichřicí?

Já na tyto otázky odpovídám jednoznačně „ano“. Extrémy do střední Evropy patří a vždy nás počasí trápilo. U nás zaznamenáváme a měříme počasí už stovky let, průkopníky byli již Kosmas, Dalimil a další. V každém desetiletí bychom našli počasí a jeho projevy, které v dané době překvapily. Dnešní „Kosmové“ najdou takové události několikrát za rok. Sice nás nepřekvapují, protože je umíme předpovídat, ale problémy – a dokonce oběti na životech – nám způsobují.

Neo: Jedním z projevů klimatických změn u nás je sucho. Často se spojuje s kůrovcovou kalamitou, která devastuje české lesy. Bylo tedy chybou, když politici nevyslyšeli dlouholeté volání vědců, že je nutné odstoupit od smrkových „plantáží“ a zaměřit se na větší druhovou pestrost, aby byly porosty odolnější?

Smrk se zdá být ekonomicky výhodnou rostlinou v hospodářských lesích. Za předpokladu, že ho nevyvrátí vichřice, nebo nesežere kůrovec. Klimatické projekce nám dnes s velkou jistotou říkají, které oblasti budou za pár let pro smrk zcela nevhodné. Není tedy ekonomické je tam vysazovat, přesto se tak děje. Zřejmě někdo spoléhá na dotace, náhrady škod, nebo pojištění. Ale chytré to není.

Neo: Když to teď postihuje smrkové lesy, může být dalším v pořadí například obilí nebo jiné zemědělské plodiny?

Zemědělci pracují v kratších cyklech než lesníci. Mají možnost se snáze přizpůsobit situaci, nepotřebují k tomu výhledy na desítky let dopředu, stačí jim dívat se kolem sebe. Ale zase jsou polní plodiny citlivější na jednotlivé extrémy než lesy. Ani zemědělci to dnes nemají jednoduché. Výše jsme popisovali změny způsobené růstem globálních průměrů teploty. Ale v těch průměrech jsou dnes schovány častější a větší extrémy, které přímo ovlivňují naše venkovní aktivity – pěstování plodin samozřejmě, ale i dopravu, výrobu energie, nebo turistiku. Všichni se tomu musíme přizpůsobit.

Neo: Pokud bude globální oteplování pokračovat současným tempem, jak se za desítky let změní podnebí a život v Česku? Bude u nás třeba běžně vedro jako v Řecku nebo ve Španělsku?

Já taková srovnání nemám rád. Nejde jen o změnu teploty, nelze jen tak přenést podmínky z jedné oblasti do druhé a spekulovat, jak se s nimi vyrovnáme. My budeme mít problémy i s nižšími teplotami a kratšími obdobími sucha, než na jaké jsou zvyklí v Řecku nebo Španělsku. I naše krajina vypadá jinak, ekosystémy se budou na změny adaptovat pomaleji, než budou přicházet. Často můžeme číst, že vlastně o nic nejde, aktivity se jen přesunou více na sever a obilnicí Evropy bude Skandinávie. To by bylo skvělé, ale opravdu se tam s vyšší teplotou a vhodnějším režimem srážek přesune i půda? Hned? Za rok, za dva? Nebo za staletí?

Neo: A bude se například výrazněji lišit městské prostředí od venkovského? Nepovede to například k masovému „úprku“ obyvatel velkých aglomerací právě do menších sídel?

Ale to je realita dnešních dní. Zcela nezvyklý a pro střední Evropu podivný každoroční výskyt horkých vln nám ukazuje, že právě ve městech a aglomeracích je adaptace složitější a dražší. Proto se dnes tolik měst věnuje přípravám různých adaptačních strategií, proto podporují různé adaptační projekty. Ministerstvo životního prostředí v posledních letech tyto aktivity hodně podporuje, jsme jednou z mála evropských zemí, kde strategické dokumenty nezůstávají jen na papíře.

Neo: Je tedy podle vás zapotřebí, aby se Česko na klimatickou změnu pořádně připravovalo? Jak například?

Česko se připravuje už docela dlouho. Například pořízení mobilních povodňových zábran využitých poprvé v Praze během povodní v roce 2002 bylo příkladem adaptačního chování. Stejně tak zlepšování předpovědí extrémního počasí nebo příprava klimatických scénářů, kterým se teď věnujeme v projektu PERUN v rámci Technologické agentury ČR. Různá vodohospodářská opatření, která nám pomohou zvládat povodně nebo sucho v dalších letech, zadržování vody v krajině, nebo už zmíněná obnova lesních porostů po kůrovcové kalamitě. To vše musíme dělat tak, abychom byli připravenější na budoucí projevy změny klimatu. A jestli to děláme správně, včas a dostatečně? To uvidíme za deset let, přijďte se mě zeptat.

Neo: Na každého Čecha připadá v průměru 11 tun skleníkového oxidu uhličitého na rok, přitom průměr Evropské unie je necelých 7 tun. Nepochybně se na tom podepisuje průmysl, ale třeba i doprava. Je podle vás zapotřebí, aby i lidé nějakým způsobem více přizpůsobili své chování, aby omezili skleníkové emise?

Lidé vždy upřednostní to, co se jim bude vyplácet. Nejen ekonomicky, ale i s ohledem na spotřebu času, nebo na vlastní pohodlí. Proč vidíme dnes a denně ve městech dopravní problémy, kdy tolik z nás poskakuje dlouhé minuty v kolonách? Důvod hledejme ve veřejné dopravě, která to často prohrává v kombinaci ceny, času a pohodlí. To nevyřešíme budováním zelených zón nebo jinými zákazy, ale podporou a zlepšením veřejné dopravy. Podpoříme spotřebu domácího zboží tím, že zaplavíme trh zbožím z daleké Číny? To přece nemá logiku, a přitom to v covidové době vidíme dnes a denně. Je lepší zvýšit podíl domácích potravin na trhu pomocí kvót v obchodech, nebo podporou kvalitní domácí produkce? To není o omezování se, nebo o cestě do chudoby. V Česku snižujeme emise už dlouhá léta, a přesto bohatneme. Důležité je přijímat logická a o fakta opřená rozhodnutí. A pokud vidíme nelogická rozhodnutí kolem sebe, jako je například těžba uhlí do roku 2038, pak těžko můžeme chtít po jednotlivcích, aby měnili své vlastní chování.

Neo: Globální oteplování má dopady například i na živočišné a rostlinné druhy v Česku, některých už nyní ubývá. Ale nemůže mít klimatická změna i nějaké pozitivní dopady? Skupina českých a zahraničních vědců například v časopise Scientific Reports zveřejnila, že by ve střední Evropě mohly být vhodnější podmínky pro pěstování lanýžů, což by vedle finančního zisku mohlo rovněž pomoci zvýšit rozmanitost krajiny. V tradičních pěstitelských oblastech především na jihu Evropy přitom tato gurmánská lahůdka vynáší desítky milionů eur.

Migrace rostlinných a živočišných druhů na sever, na jižní polokouli na jih, a do vyšších nadmořských výšek neznamená jen příchod nových druhů na naše území, ale také vymizení jiných druhů. Neumím odhadnout, zda ve výsledku bude u nás druhová rozmanitost vyšší, nebo nižší, lanýže však u nás rostou už dlouhou dobu, sbírat se však nesmí. Vždy je něco za něco, a to v důsledcích změny klimatu platí stejně jako kdekoliv jinde. Vyšší teplota znamená méně bezdomovců trpících zimou a mrazem, ale více kardiaků s problémy v horkých vlnách. Teplo a sucho nesvědčí rostlinným plísním, ale rostliny vysiluje vyšší výpar a nedostatek vody. Prodloužená vegetační sezóna znamená vyšší nároky rostlin na vodu a živiny. Vždy je nutné posuzovat vše v celém komplexu a s nadhledem.

Rozhovor vyšel v loňském květnovém vydání časopisu Neovlivní.cz.

---

Radim Tolasz (57)

• Klimatolog a meteorolog.
• Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně a od roku 1986 pracuje v Českém hydrometeorologickém ústavu, kde byl mj. osm let náměstkem ředitele pro meteorologii a klimatologii.
• Je editorem Atlasu podnebí Česka (2007).
• Od roku 2011 zastupuje Česko v GEO – Skupině pro pozorování Země.
• Od roku 2014 je českým zástupcem v Mezivládním panelu pro změnu klimatu (IPCC).
• Je expertem Světové meteorologické organizace pro klimatická data a databáze.
• Externě vyučuje na Ostravské univerzitě.
• Od července 2020 koordinuje řešení projektu Technologické agentury ČR s názvem PERUN, který je zaměřen na výzkum klimatických extrémů, sucha a důsledků jeho prohlubování v České republice. Ukončen má být v roce 2026.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock