Sváťa Karásek: Za rok už si zazpívám

Sváti Karáska bylo vždycky všude plno. Už jako dítě byl živel, takže když donesl ze školy z mravů jenom dvojku, pekla maminka na oslavu dort. Výbušný, rozesmátý, hovorný. Duše českého undergroundu. Když mu táhlo na sedmdesát, se smíchem říkal, že už ví, kam půjde: zrenovoval statek v Chlumu u Třeboně, kde plánoval veselý starobinec. Jenže, jak se říká, chcete-li pobavit Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna. Na veselý starobinec nedošlo. Před sedmi lety prodělal cévní mozkovou příhodu, znovu se učil mluvit, stal se z něj „tichý farář“, jak sám říká. Ale celoživotní víra, že lidé jsou dobří a věci se zlepší, ta jej neopustila.

Příběh Svatopluka Karáska by mohl sloužit jako ilustrace novodobých českých dějin. Byl písničkářem, jehož hudba vadila komunistům natolik, že ho spolu se členy hudebních skupin The Plastic People of the Universe a DG 307 poslali na osm měsíců do vězení.

Poznal tehdy ďábla, protože „v hlavě se ti rozsvítí, (když) sejmou ti otisky, sejmou“, jak notoval ve svém asi nejznámějším spirituálu Say No To The Devil. Pro StB byl nepřátelskou osobou, za což mohla nejen hudba, ale především cesta evangelického pastýře, kterou nastoupil, stejně jako pozdější podpis Charty 77. Režim ho šikanoval, vydíral, týral. Mluvíme o estébácké akci Asanace, jíž si StB vynutila emigraci mnoha osobností disentu. Karásek odešel v roce 1980 nejprve do Rakouska, pak do Švýcarska.

Pak přišel rok 1989 a vitální farář byl zpátky s parafrází své písně – tentokrát veršoval, jak Češi na Letné řekli ďáblovi ne. Jenže: „Prej nesednou mu už na lep, nesednou. Ďábel je stará k**va, on se promění a přestrojí, zas sednou mu na lep, zas sednou.“

Sám s ďáblem bojoval mnoha způsoby – jako politik i jako kazatel. Nemoc mu to vzala. Ale nebyl by to Sváťa Karásek, kdyby se s následky mrtvice nesnažil popasovat, co mu síly stačí. Ano, pohybuje se pomalu. Ano, trvá mu dlouho, než se mu podaří vyjádřit myšlenky, které se mu honí hlavou. Už nepoužívá květnaté obraty, na které jsme zvyklí. Ale přes všechny potíže můžete z jeho úsměvu vyčíst, jak je na světě rád.

Neo: Povězte, sedli jsme ďáblovi na lep? Cítíte se už natolik dobře, abyste sledoval českou politiku?

Dění v Česku sleduju. Byl jsem tu poslancem, žil jsem léta ve Švýcarsku, a tohle mi dává možnost dívat se na věci s nadhledem. Zdá se mi, že novináři mnohdy něco vnímají jako problém a ono uplyne půl roku a nikdo po tom neštěkne. Chce to nadhled.

Neo: Mluví se o tom, jak silně je dnes společnost rozdělená, jak moc ji polarizuje třeba Miloš Zeman: má své naprosto loajální stoupence a naprosto nesmiřitelné odpůrce a mezi nimi panuje v podstatě nenávist.

To není nenávist, to je věc názoru. A mít názor, to je přeci v pořádku. Co mi vadí, jsou některé zlovolné zprávy na internetu. Jsou urážlivé, takhle vést debatu je špatně.

Neo: Jak vy vnímáte Miloše Zemana?

Pro mě je Zeman mnohem lepší, než byl Klaus. Ten byl úplně nejhorší, hlavně kvůli jeho pohledu na ekologii a pro jeho nepřátelství k Havlovi. Je to kariérista. A je protievropský. Zeman je sice sprostý, ale aspoň je proevropský. A mimochodem, zná moje písničky. Byl jsem s ním několikrát v diskusních pořadech, tam mi to říkal. Možná bylo lepší, když odešel z politiky a objímal stromy; teď ukazuje proruskou a pročínskou tvář, má své chyby.

Neo: A Andrej Babiš?

Babiš je mazaný a působí sympaticky. Když sleduji televizi a vidím ho tam, tak se mi zdá, že je dobrý. Pak ale novináři, třeba Reportéři ČT, odkryjí různé hrozné kauzy. A já pak vlastně nevím, jestli Babiš mluví pravdu nebo ne.

Osobně mám slabost pro Bohuslava Sobotku. Sleduji lidskoprávní problematiku a on vždycky přijde na akce, které pořádají například Člověk v tísni nebo Post Bellum. On tyto aktivity podporuje a já si myslím, že je dobrý. Jinak tedy volím zelené, jsem ekolog. Ekologie, otevřená politika, víra – to je pro mě důležité.

Neo: V čem je podle vás ekologie důležitá?

Je důležitá svou univerzálností a taky tím, že vede svět do budoucna.

Neo: Podobně jako víra. Proč jste se vlastně stal farářem?

Když mi bylo čtrnáct let, poslala mi máma do internátu v Děčíně Nový zákon. Já jsem si říkal, proč mi máma posílá balík? Že by žvýkačky? Nebo buchty? Ne, Nový zákon! Proč? Tak jsem to otevřel a byl jsem z toho úplně u vytržení. Byl to překlad Františka Žilky. Po večerce jsem to pak spolužákům předčítal, s baterkou, protože to nebylo košer.

A pak jsem v šedesátých letech studoval a na teologické fakultě bylo málo studentů. Říkali, že to je hrozně málo placené. A já jsem říkal, že na to seru. A že půjdu studovat na evangelického faráře.

Neo: Čtete si ještě v tom Novém zákoně?

Ano, čtu, ale jen s námahou. Rád mám evangelium sv. Jana a potom Pavlovy epištoly. A pochopitelně kázání na hoře, to je základ křesťanství.

Neo: Dalo by se říct, že jste se k víře dostal jako slepý k houslím. Co vám víra v životě dala?

Těžiště. Na osobní rovině je víra základ. Všechno ostatní jsou přídavky. Třeba kolegialita. Nebo ta ekologie. Ale těžištěm všeho je víra, i za bolševika mi neustále pomáhala.

Celý rozhovor se Svatoplukem Karáskem přinášíme v letním dvojčísle magazínu Neovlivní.cz. Návod, jak je získat, najdete zde: