Svět podle Harrisové, svět podle Trumpa

Spojené státy sledují další těsný souboj o Bílý dům. Analytici, stratégové, novináři a kdekdo další odhaduje, jaký svět nás čeká, pokud z klání vyjde vítězně republikán Donald Trump, anebo pokud v čele světové mocnosti poprvé stane žena, demokratka Kamala Harrisová. Pojďme se na to podívat.

Tak tady zase máme další „nejdůležitější volby v americké historii“, jak se každé čtyři roky říká. Nelamte si zbytečně hlavu, jaký bude svět podle prezidentky Kamaly Harrisové, nebo prezidenta Donalda Trumpa, protože to je jako dělat zodpovědnou předpověď počasí na přespříští Vánoce.

Proč? Protože Harrisová o své zahraniční politice v podstatě nic neřekla. Trumpa známe z jeho čtyř let v Bílém domě, leccos řekl i teď, ale jeho zahraničněpolitické kroky byly soustavně překrucovány, takže vypadal jako šílenec.

Dámy mají přednost, ale bude to krátké. Harrisová je v zahraniční politice amatérka. Pokud vyhraje, vstoupí do Oválné pracovny hlava USA, která bude mít v aktovce jednu z nejméně formulovaných vizí světa v moderní americké historii.

Samoobsluha u Kamaly

Ne že by to byl problém. Tabulou rasa byli třeba Harry Truman a Ronald Reagan, kteří o světě nevěděli nic, a jejich mezinárodní odkaz je skvělý. O světě nevěděl na rozdíl od svého otce nic třeba ani George Bush mladší, po pár měsících si pro něj svět přišel až k němu domů, pak si Bush vedl chvíli výborně a později všechno zbodal, čímž hodně přispěl k dnešním problémům Ameriky ve světě.

Problémem Harrisové je její nečitelnost. Z hlediska mezinárodní politiky je jako sfinga. Nedávno přinesl list The Financial Times nekonečný článek Svět podle Harrisové, kde se píše, že pokud vyhraje, většina amerických spojenců to přivítá s radostí. Z textu ovšem vyplývá, že nikdo neumí říct proč. V tom to je. Mluví se obecně o „svěžím a moderním myšlení“, ale není nic, co by to dokazovalo.

Měla smůlu, že byla viceprezidentkou Joea Bidena, který se považuje za Messiho zahraniční politiky. K ničemu ji nepustil. Přehodil na ni jen odjištěný granát migrace Latinoameričanů na Rio Grande, ona se ho vydala řešit „ke kořenům“ do Střední Ameriky a nevyřešila vůbec nic. Má ale omluvenku, kterou lze podepsat: vyřešit to nešlo.

Jaký je svět podle Harrrisové, je tím pádem čtením v kávové sedlině. Ve zmíněném článku ho vlastně nepopisují její citáty a postoje, ale teorie jejích poradců a různých expertů, kteří „si myslí, že Harrisová by…“

A tak se kouzlem nechtěného můžete dozvědět, že „Harrisová věří, že rychlé urovnání na Ukrajině by odměnilo ruskou agresi a vyslalo by do světa zprávu, že lze napadnout zemi, aniž byste za to zaplatili“, ale hned pod tím taky stojí, že ve Washingtonu „nyní panuje rozšířený pocit, že by Harrisová byla nakonec pro jednání a ukončení války, jakkoli by bylo obtížné poskytnout záruky k bezpečnosti a přežití Ukrajiny“.

Tak si z téhle samoobsluhy vyberte. Bůček, nebo tofu?

Co mluví pro Harrisovou? A co USA a svět čeká v případě vítězství Donalda Trumpa? Analýzu Milana Vodičky přináší aktuální vydání časopisu Neovlivní.cz.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com