Syřané podle regionálních zdrojů již delší dobu cvičí s tureckými poradci a dostávají od Ankary zbraně, munici i techniku. Ankara tím vytváří podmínky pro to, aby Damašek převzal kontrolu nad severovýchodem – ovšem v souladu s tureckými bezpečnostními zájmy a za marginalizace kurdských velitelů,“ píše dlouholetý zpravodajský důstojník a voják Petr Mlejnek.
Rok a dva ny po pádu režimu Bašára Asada zůstává Sýrie zemí, v níž se staré mocenské struktury pokoušejí přežít v nových podmínkách a zahraniční aktéři zvyšují tlak na přetvoření vnitropolitických poměrů. Nejintenzivnější zápas se odehrává na pobřeží, kde bývalé elity financují skryté milice, a na severovýchodě, kde Turecko hrozí vojenskou operací proti Syrským demokratickým silám (SDF), pokud se plně neintegrují do nové syrské armády.
Alávitské podzemí: staré ambice, omezená síla
Na pobřeží Sýrie se i nadále formují struktury spojené s bývalým režimem, které se snaží využít komunitních stížností a nejistoty po změně režimu. Bývalý šéf vojenské rozvědky generálmajor Kamal Hasan a Asadův bratranec Rámí Machlúf investovali miliony dolarů do budování milicí složených z alávitů v Sýrii a mezi uprchlíky v Libanonu. Oba bojují o kontrolu nad starými velitelskými centry a zbrojními sklady z doby Asadovy vlády, a pokoušejí se vyvolat alespoň lokální povstaleckou aktivitu.
Přestože jejich fragmentované sítě přetrvávají, chybí jim klíčové prvky: organizovanost, loajalita velitelů a širší podpora komunity. Místní velitelé otevřeně přiznávají, že peníze od Machlúfa a Hasana berou spíše jako kompenzaci letitého vykořisťování než jako závazek k budoucímu boji. Útoky prováděné alávitskými skupinami jsou malé, nekoordinované a sotva schopné ohrozit kontrolu přechodné vlády nad pobřežím.