© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Únorové vzestupy a pády Říká se, že únor je nejsmutnější měsíc v roce. Proto je asi tak krátký, abychom se s ním dlouho netrápili. Po sněhu ani památka a pole zesláblá invazí řepky nesílí. Už staří Římané věděli, že únor nestojí za nic, tak mu prý Caesar vzal jeden den a přidal ho jako třicátý první k srpnu, aby bylo léto delší. Ovšem odpůrci sluníčka ho hned potom v Senátu ubodali připravenými dýkami. Člověk by myslel, že v tak krátkém měsíci se nemůže nic špatného stát. A vidíte, únor! Třeba ten vítězný. Ten nás trápí dodnes. Pokusím se stručně: Začalo…
Jiljí Horák se narodil, když byla republika teprve desetiletým děvčátkem. Když jemu bylo deset, Československo bezprostředně ohrožoval vzestup nacistického Německa. Stát mobilizoval a ve škole si tenkrát vykládali, že tatínkům hrozí nebezpečí. Zažil první deportace Židů. Bombardování Brna. Odsun Němců si ovšem vybavuje jen matně; hořel zrovna pro svou první, osudovou lásku. Únor 1948 i srpen 1968 strávil ve vojenské uniformě. Kluk z maloměsta z prosté rodiny, který ještě v osmnácti trpěl tím, že měl k nošení jen rezavé pumpky, využil hladu poválečné republiky po silné armádě a nastoupil na letecké učiliště. Létat! To je přece taková krása! „Po nějaké době k tomu člověk pocítí…