Český rekord je zároveň pátým nejhorším dnem na celém světě od února, kdy epidemie propukla.
Sestavili jsme přehled opatření, jaké přijaly jednotlivé evropské země v éře boje s pandemií Covid-19. V prvním sloupci u názvu státu je uveden počet mrtvých na jeden milion obyvatel (první Španělsko tedy 380 mrtvých k 13.4. 2020) Z tabulky je zřejmé, že Česká republika šla cestou nejtvrdších kroků. Jsme také jedinou zemí EU, která zakázala vycestovat svým vlastním občanům. V ostatních zemích, pokud se jejich občané rozhodnou odjet, postačuje povinná karanténa po návratu.
Vláda Andreje Babiše zrušila svou verzi ochranných opatření proti Covid-19 v den, kdy se Česko definitivně zařadilo mezi země s nejhorším vývojem nákazy vůbec.
Analýza oficiálních dat ukazuje, že nárůsty případů nákazy koronavirem jsou v Česku ve srovnání se sousedními státy dramaticky nejvyšší
Francouzský politolog a historik Jacques Rupnik patří mezi uznávané experty na východní a střední Evropu. S doyenem české žurnalistiky Karlem Hvížďalou rozpráví o tom, proč jsme se dostali tam, kde dnes jsme. Proč lidé volají po vládě silné ruky a kudy z toho všeho ven. “Podle nedávného průzkumu nejvyšší procento lidí z EU, kteří si přejí vládu „silné ruky“, žije v Rumunsku a Bulharsku, ale hned po nich (asi polovina) v České republice a na Slovensku. Může za to zčásti kontext rostoucí nejistoty (globalizace, migrace, atp.) a hlavně totální nedůvěra k politické elitě a politickým stranám. A ta se vždycky…
Úspěchy svého primátorství shrnoval Pavel Bém jedinou větou: „Praha je pátý nejbohatší evropský region.“ V první řadě šlo o krásnou pohádku, která využila povrchní statistiky Eurostatu. Přesto pověst žije dalším životem a do komunálních voleb vstoupila heslem kandidáta ANO Petra Stuchlíka „Uděláme Prahu bohatší“. Tedy bohatší než Lucemburk, Brusel, Hamburk a Londýn, které byly v Bémových dobách před námi? Může být Praha ještě bohatší? Může se české hlavní město stát jednou z metropolí Evropy? Výrok Pavla Béma o tom, jak je Praha pátý nejbohatší region, se ve skutečnosti hodí maximálně jako ukázka, jak daleko se může statistika vzdálit realitě, i když ji nikdo…
Ján Michalčák přijel na studia do Británie v den, kdy se tam v září 2014 poprvé rozhodovalo o její budoucnosti: v den referenda o skotské nezávislosti. Skotové tehdy řekli, že zůstanou ve Spojeném království. O necelé dva roky později se však Britové v referendu vyslovili pro odchod z EU. „Když teď na naší univerzitě proběhne mnohahodinová panelová debata, na konci je jediný závěr: stát se teď může úplně cokoliv,” říká student politologie a ekonomie na prestižní University College London. Studuje na britské univerzitě, která patří k deseti nejlepším ve světě. A z první ruky může Ján Michalčák den po dni sledovat, jaké…
Poněkud to připomíná kulometnou palbu. Trump vydal pokyn stavět zeď na hranici s Mexikem. Trump zavede databázi muslimů. Trump obnoví tajné věznice CIA a mučení v nich. Trump přestává přijímat uprchlíky ze Sýrie. Trump hrozí Číně použitím moci. Trump chce odstoupit od klimatické dohody. Trump podepsal příkaz o odchodu USA z Transpacifického partnerství… Výčet kroků, které stihl nový prezident USA učinit během prvních třiceti dnů v úřadu, je fascinující. A, pohledem země závislé na silných spojencích, mírně řečeno znepokojující. Dlouholetý diplomat, někdejší mluvčí Charty 77 a nyní hostující profesor na floridské univerzitě Martin Palouš přesto soudí, že na paniku je ještě brzy. „Můžeme…