Mezi zlaté momenty české vědy patří sestavení strojů k průmyslové výrobě nanovláken. Stál za nimi tým profesora Jirsáka na liberecké univerzitě.
Označit někoho jako průkopníka zní možná dnes trochu archaicky. Ale přesně tím David Lukáš, emeritní rektor Technické univerzity v Liberci, je. Spolu s dalšími kolegy vyvinuli zcela novou nanovlákennou technologii. Linku, jež dokáže spřádat nanovlákna takzvaným elektrickým dechem. Objev mohl dokonale odlehčit Čechům i zdravotnictví v době pandemie, ale… nestalo se. „Mám dojem, že Česká republika promarnila možnost spolehnout se v krizové situaci na své vlastní síly. V prvních dnech jsem se domníval, že je to taková zakořeněná česká malověrnost, ale ve hře byl zřejmě byznys,“ říká profesor Lukáš, který nyní sbírá munici na možnou druhou vlnu koronaviru.
Označit někoho jako průkopníka zní možná dnes trochu archaicky. Ale přesně tím David Lukáš, emeritní rektor Technické univerzity v Liberci, je. Spolu s dalšími kolegy vyvinuli zcela novou nanovlákennou technologii. Linku, jež dokáže spřádat nanovlákna takzvaným elektrickým dechem. Objev mohl dokonale odlehčit Čechům i zdravotnictví v době pandemie, ale… nestalo se. „Mám dojem, že Česká republika promarnila možnost spolehnout se v krizové situaci na své vlastní síly. V prvních dnech jsem se domníval, že je to taková zakořeněná česká malověrnost, ale ve hře byl zřejmě byznys,“ říká profesor Lukáš, který nyní sbírá munici na možnou druhou vlnu koronaviru.