Tajemství Okamurova úspěchu

Jako první využil pandemie v kampani Tomio Okamura. Svezl se na vlně naštvání lidí a využil neschopnosti vlády. Jako vždy.

Populistický virtuóz Okamura se po minulých krajských volbách mohl radovat. S přehledem porazil strany, které donedávna platily za suverény tuzemské levice, tedy sociální demokraty a komunisty, v jejichž vodách dnes loví voliče. Není divu, že má úspěch, protože strany klasické levice víceméně s úspěchem ignorují nejméně půl milionu domácností, jejichž budoucnost určují insolvenční soudy a exekutoři, případně zapomínají na ty další, kteří nevidí žádnou perspektivu z jiných důvodů. Okamura zkrátka umí. Umí využít všeho, co ostatní chtějí zamést pod koberec. Odemykáme text z loňského vydání časopisu Neovlivní.cz

Přišel správce bytového družstva, aby vymáhal poplatky za elektřinu a teplo z minulých měsíců. Přitom hrozil, že pokud nezaplatí i další domácnosti v paneláku, dodavatelé energie vypnou. Těžko však zaplatit, když člověk nemá práci, a vlastně ji ani nemůže chtít, protože většinu výdělku by sebral exekutor. Vydělávat načerno je možné, jenže právě takovou práci dnes nikdo nenabízí. Dětem se opět zavírá škola a dožadují se přístupu na internet, ovšem marně, protože předplacenou kapacitu by vyčerpaly během pár hodin.

Tak žije novodobý Job, který může být typickým voličem radikálního hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), před šesti lety založeného Tomiem Okamurou.

K jeho úspěchům patří 10,6 procenta hlasů ve volbách do sněmovny před čtyřmi lety. Také v následujících krajských volbách dostalo hnutí pozoruhodných 6 procent společně se vstupenkou do devíti ze třinácti krajských sněmů. Populista Okamura dokázal vytěžit z toho, že se KSČM i ČSSD přestaly zajímat o ty, kdo je tradičně volili. Tedy o nejméně půl milionu domácností, které spadly do dluhové spirály.

Důvod pro takové tvrzení poskytují právě výsledky krajských voleb. Ještě před deseti lety bylo možné obdivovat velkolepé výsledky sociálních demokratů a komunistů, kteří se ve svých klasických základnách, rozlehlých sídlištích krajských a větších okresních měst, někdy dokázali přiblížit až ke 40 procentům hlasů. Později, zvláště ve sněmovních volbách před třemi lety, převzali vděčnou roli ochránců nižších příjmových vrstev kandidáti hnutí ANO.

V krajských volbách 2020 už nedávaly paneláky v Ústí nad Labem, Ostravě, Kladně nebo v Sokolově zdaleka tak jednoznačnou odpověď. ČSSD a KSČM se z nich takřka ztratily, ANO oslabilo ve prospěch Pirátů, zároveň se sídliště stala základem úspěchu radikálů z SPD.

Nedokončená panelstory

Silnou pozici Tomia Okamury na sídlištích dokazuje jednoduchý přehled větších obcí, kde mělo jeho hnutí nejlepší výsledky.

Přes 10 procent získal ve dvaadvaceti z nich, přitom mezi ně patří Jirkov, Bílina, Chomutov, Krupka, Duchcov, Orlová a Bohumín, kde sídliště tvoří většinu bytového fondu. Do stejné kategorie se trochu překvapivě hlásí historické město Žatec, ovšem přes 16 procent má SPD na tamním nepříliš zachovalém sídlišti s názvem Podměstí.

Zmíněnou informaci podtrhuje okolnost, že neexistuje mnoho jiných lokalit, kde má Okamura takovou podporu, zvláště když se vyškrtnou města, kde výsledky SPD vytáhli nad deset procent kandidáti se silným místním zázemím. Díky hlasům pro levicovou legendu Jaroslava Foldynu se stalo nejsilnější výspou Tomia Okamury na Ústecku okresní město Děčín spolu s blízkými obcemi Česká Kamenice, Benešov nad Ploučnicí, Varnsdorf a Libouchec. Na Karlovarsku získal mimořádný výsledek místostarosta Žlutic Ladislav Koutný.

Výsledek blízko 10 procentům potěšil SPD i v těch největších městech severu Čech a Moravy. Ústí nad Labem i Ostrava potvrzují, jak důležitou roli při podpoře SPD hrají sídliště. V severočeské metropoli získal Okamura v průměru 9,1 procenta, ovšem v odlehlé panelákové čtvrti Neštěmice 12,4 procenta. V Ostravě se hnutí muselo spokojit s necelými osmi procenty, v gigantické panelákové oblasti Ostrava-jih, kde žije třetina obyvatel, to bylo přes deset procent. Okamura se opírá o sídliště a stává se tím nebezpečnou konkurencí hnutí ANO.

O tom, že hlavními základnami Okamurova hnutí jsou města, a zvláště ta s rozlehlými plochami zastavěnými paneláky, svědčí i srovnání krajských nebo okresních metropolí s jejich okolím.

Konkrétně v Ústeckém kraji a některých regionech Libereckého a Karlovarského kraje nedosahoval zisk SPD v zázemí velkých měst výsledku v městech samých. Stejný efekt se uplatnil i v některých metropolích Slezska a na celé Moravě, kde měla z pohledu Tomia Okamury právě okresní města Šumperk, Prostějov, Přerov, Hodonín a Znojmo nadprůměrné výsledky. Bilance krajských voleb přesto svědčí, že SPD dokáže oslovit voliče v některých chudších či sociálně oslabených venkovských regionech, především u západní české hranice v regionu mezi Domažlicemi a Chebem, ve východní části Litoměřicka a v části Slezska na západ od Moravské brány. Jinými slovy, Okamurovi přeje sudetský venkov. 

Poslední adresa

Nejchudší lokality zanedbaných paneláků a zapomenutých venkovských regionů mají dostatečný důvod, proč volit SPD. Právě v nich žije nejvíc rodin, které trpí exekucemi.

V nejhůře postiženém Ústeckém kraji platí v zásadě jednoduché pravidlo, podle kterého znamená 20 procent obyvatel vystavených exekuci 10 procent pro SPD (s výjimkou Děčínska, kde lidé dávali hlasy Foldynovi). Stejný model vysoké míry exekucí i podpory SPD lze sledovat v západních Čechách s výjimkou Staňkova, Holýšova, Horšovského Týna a Tachova. Tam může být silnějším důvodem k podpoře proticizineckého hnutí vysoké procento bývalých pohraničníků. Vyšší podporu SPD vyslovily ty slezské regiony, kde je lidí v exekuci přes 10 procent, tedy víc, než činí průměr Moravskoslezského kraje. Stejné svědectví dávají na nižší úrovni také Jihomoravský a Olomoucký kraj.

SPD se osvědčila strategie, při níž se důsledně a hlasitě zastávala „obyčejných lidí“ proti exekutorům a insolvenčním správcům, kteří prý hromadí bohatství na účet chudých. V krajských volbách se ukázalo, že voličům stačí pozornost a tolik nevadí, že zůstane u slov.

Svědčí o tom příklad z 22. ledna 2019. Toho dne sněmovna hlasovala o senátní novele insolvenčního zákona, podle kterého mohou být za několik let prominuty dluhy každému, kdo poctivě splácel, i když splatil jen minimum. Okamura držel před rozhodujícím hlasováním zásadní proslov ve prospěch beznadějně zadlužených. „Principem toho zákona by mělo být v prvé řadě dostat občany z dluhových pastí a vrátit je z šedé ekonomiky zpět do systému. Cílem je pomoci lidem, kteří v dluzích páchají zoufalé činy, často i kriminální, trpí a rozpadají se jim rodiny, páchají sebevraždy,“ prohlásil emotivně. O devadesát minut později odmítlo senátorský návrh sedmnáct poslanců SPD z dvaadvaceti, dva nehlasovali. Uvolnili tak prostor pro schválení jiné verze insolvenčního zákona, která podle dřívějšího Okamurova projevu „zajišťuje skutečně privilegovaný byznys insolvenčním správcům“.

Tenkrát ve třináctém

SPD dokáže zabodovat ještě jedním tématem, které ostatní politické strany, pokud možno, zametají pod koberec. V přehledu moravských pevností Tomia Okamury hrají klíčovou roli okresní metropole s dostatečně velkými panelovými enklávami, ještě lepší výsledek však zaznamenala města, jejichž jména připomínají třeba Pražákům šťastnou moravskou idylu. Konkrétně hanácké zemědělské centrum Kojetín, nedaleké Němčice, vínem proslulý Bzenec či poutěmi na svatý Hostýn vyhlášená Bystřice.

V krajských volbách 2020 se v nich připomnělo dědictví z let 2012 a 2013. Lidé ve zmíněných regionech trpěli stejně jako jinde dopady dlouhé finanční krize, situace v Kojetíně, Němčicích, Bzenci a Bystřici se ještě vyhrotila tím, že ve stejné době realitní kanceláře skupovaly tamní nemovitosti a stěhovaly do nich, případně se do nich chystaly stěhovat, romské rodiny z jiných měst v širším okolí, například ze Vsetína. Postup obvyklý při přemisťování romské menšiny do severních Čech vzbudil i na střední Moravě obdobně rasistické reakce včetně násilností a protestních demonstrací. Krizová zkušenost se v postižených městech zapsala do politického vědomí a Tomio Okamura z toho může těžit tím spíše, že se tuzemské vlády od té doby přestaly o životní podmínky romské menšiny zajímat.

Konflikty s těmi, ke kterým mají ve většinové populaci chudí Romové nejblíže, jsou přitom obecným jevem. Na střední Moravě se tento efekt projevil nejnápadněji, není však tamní specialitou. K podobným protiromským bouřím jako v Bzenci či Němčicích došlo před sedmi lety ještě ve větším měřítku na českobudějovickém sídlišti Máj. Jižní Čechy patří ke čtyřem krajům, kde SPD v krajských volbách nezískalo ani pět procent, neuspělo ani v Českých Budějovicích a slabý výsledek mělo i na tamních sídlištích. Výjimkou byla s deseti procenty ulice Václava Volfa na Máji, která byla epicentrem střetů mezi romskou populací a rasisty. S osmi procenty jí dokázala konkurovat už jen sousední ulice Miroslava Chlajna.  

Má SPD budoucnost?

Politický systém by byl stabilnější, kdyby radikální hnutí SPD nepatřilo do skupiny pěti nejsilnějších stran. Toho se však veřejnost nedočká, dokud bude mít tolik lidí důvod Tomia Okamuru volit. Přitom v časech krize, jako je ta současná, se protestní či radikální strany těší větší pozornosti.

Šest procent při tuzemských krajských volbách v nepřehledné konkurenci regionálních stran a koalic je lepší výsledek, než se zdá na první pohled. Vládní strany jako Unie svobody, zelení, Věci veřejné, stejně jako opoziční Zemanovci či Sládkovci to nikdy nedokázaly. Samotné SPD mělo před čtyřmi lety v krajích o půl procenta horší výsledek, i když na svých kandidátkách hostilo právě přívržence současného prezidenta. 

Příklady z blízké ciziny ukazují, že pro radikály nemusí být ve sněmovních volbách nepřekonatelnou hranicí patnáct ani dvacet procent. Legendou se stala AfD, která dokázala promluvit jménem frustrovaných východních Němců. Byla založena před sedmi lety a před rokem už vstoupila do sněmů tří východoněmeckých zemí se ziskem okolo pětadvaceti procent. Dědicem řady politických a ekonomických krizí v Maďarsku se stala radikální pravicová strana Jobbik, která vznikla roku 2003 a v parlamentních volbách o sedm let později skoro dosáhla až k sedmnácti procentům. Své ambice naopak nenaplnila Lidová strana Naše Slovensko, která se sice loni pod vedením kontroverzního Mariana Kotleby stala v evropských volbách s dvanácti procenty třetí nejsilnější stranou na Slovensku, v následujících volbách do parlamentu však propadla. Nacionalista Miroslav Škoro překvapil koncem minulého roku třetím místem a pětadvaceti procenty v boji o křeslo chorvatského prezidenta. Jeho nově založené Vlastenecké hnutí skončilo rovněž třetí v létě, když se volilo do parlamentu, muselo se ovšem spokojit se sotva polovičním ziskem. 

Text vyšel v loňském časopise Neovlivní.cz, cesta k předplatnému vede tudy:

Zdroj náhledové foto: SPD/Facebook Tomia Okamury