Tiché zestátnění: Co bez povšimnutí prošlo v novele televizních poplatků

Dvě slova v novém mediálním zákoně způsobila, že poprvé od listopadu ’89 se stát zavázal, že bude České televizi a Českému rozhlasu posílat stále víc a víc milionů přímo z veřejných rozpočtů. Bude čím dál větším koncesionářem se zdaleka největším vlivem.

Legenda o nezávislosti českých veřejnoprávních médií na státu definitivně padla. Senát ve středu posvětil návrh zákona o televizních a rozhlasových poplatcích, který sněmovna schválila už v březnu. V novele se bez povšimnutí objevila formulace, která rozšíří povinnost ministerstev, státem financovaných organizací, úřadů, magistrátů nebo třeba větších obcí platit provoz veřejnoprávních médií.

„V překladu, ročně začnou do České televize a Českého rozhlasu proudit přímo ze státních a veřejných rozpočtů až stovky milionů. A protože zákon předpokládá, že bude provoz ČT a ČRo čím dál nákladnější, stát, jeho firmy i samosprávy zároveň mají závazek své příspěvky pravidelně navyšovat,“ píše časopis Neovlivní.cz v dubnovém vydání.

V hluku kolem patnácti-, respektive dvacetiprocentního zvýšení měsíčního poplatku a rozšíření různých povinností platit za televizi a rádio to zcela zaniklo.

Avšak vláda Petra Fialy dál tiše prolamuje tabu, které se stalo základním argumentem, proč má Česká republika mít veřejnoprávní média. Tedy že Česká televize a Český rozhlas musí stát mimo vliv státu, mají být na něm nezávislou veřejnou službou.

Pokračující finanční „zestátňování“ je pro budoucno nejvážnějším efektem zákona. Avšak zdaleka není jediným vážným otazníkem, který se nad novelou vznáší. Reálně totiž hrozí, že do televize a rozhlasu bude česká společnost pumpovat mnohem víc peněz, než jí politici veřejně přiznali.

Připlatíme „jen“ 1,2 miliardy. Prý…

Česká televize na roční provoz spotřebuje bezmála 8 miliard korun. Část nákladů pokrývá reklamou, avšak příjmy z koncesionářských poplatků tvoří v rozpočtu většinu, přibližně 5,76 miliardy korun. Drtivou část pokrývají platby lidí, tedy veřejnosti. Takových koncesionářů vykazuje ČT 3,3 milionu. Do televize pošlou ze svých příjmů za rok 5,35 miliardy. Zbytek pokrývají povinné koncese od firem. Těch je sice zdánlivě hodně, 224 tisíc, avšak jejich finanční příspěvek je vlastně malý – i právnické osoby platí „za přijímače“, jako domácnosti.

Když ministr kultury Martin Baxa na loňské tiskové konferenci slavnostně představoval nový návrh zákona, prohlásil: „Česká televize získá díky navýšení poplatků navíc do rozpočtu 865 milionů korun, Český rozhlas bude mít o 331 milionů více.“ Ano, ale to je jen část pravdy.

Zákon ve skutečnosti mění mnohem víc. Oproti dnešku trvale rozšiřuje počet osob, které mají platit. Navíc mezi poplatníky „natvrdo“ přidává další firmy, vyjma těch nejmenších.

A do třetice je tu ona „státní část“, tedy závazek trvale se zvyšujících poplatků od právnických osob fungujících ve veřejné sféře.

Většina z Baxových „865 milionů“ pro ČT je prostý matematický efekt, poplatek narůstá o 11 procent. Když 5,3 milionu Čechů začne obratem místo 135 korun posílat měsíčně korun 150, udělá to v ročním úhrnu 600 milionů navíc. O zbytek se postarají právnické osoby, ke kterým se ještě dostaneme.

Obdobné je to pro Český rozhlas. Ten dnes od 3 milionů koncesionářů-občanů vybírá přes 1,6 miliardy korun. Rozhlasový poplatek se zvyšuje prudčeji než televizní, poskočí o 20 procent, tedy ze 45 na 55 korun měsíčně. Lidé šmahem do rádia pošlou o 360 milionů víc.

Veřejnoprávnímu rozhlasu zákon kompenzuje, že ho o část „veřejnoprávních příjmů“ nový zákon připravil. Rádio totiž v minulých letech, na rozdíl od televize, dokázalo trpělivě dolovat poplatky z menších i větších právnických osob. Celkem jich ČRo eviduje obrovských 784 tisíc, v penězích to ročně udělá 423 milionů korun.

Protože nový zákon bude veřejnoprávní poplatky od právnických osob vymáhat jinak, rozhlasu se tok peněz změní. Proto Baxa na tiskové konferenci mluvil „jen“ o 331 milionech pro ČRo navíc. V čerstvé reakci pro Neovlivní.cz už dokonce jeho ministerstvo hovoří jen o 231 milionech. Ale ve skutečnosti se rádio bát nemusí, ministerstvo mu pojistilo příjem jinde.

O čem již Baxa tak hlasitě nemluvil, je fakt, že vláda svým návrhem dramaticky rozšířila a přidala skupiny nových plátců. Tvrzení, že novela přinese veřejnoprávním médiím „jen“ 1,2 miliardy korun, by obstálo pouze v situaci, že by zůstal stejný počet koncesionářů, jako jich je dnes. Avšak to se stát nemá.

Kolik skutečně zaplatí lidé? A kolik připlatí ministerstva, radnice, pošta a další „státní“ právnické osoby?Detaily přináší dubnový časopis Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com