Tomáš Březina: Politici nejsou schopni nepopulárních kroků

Někdejší úspěšný byznysmen je i dnes přesvědčený, že podnikatelé by do politiky měli vstupovat. “Bohužel to nedělají. Ať si pak ale nestěžují.”

Roky úspěšně podnikal, kdysi seděl i v parlamentu a loni se zapojil do prezidentského klání. Prezidentem se nestal. Loni na podzim začal zakládat nový politický subjekt. Těsně před jeho registrací ale musel z rodinných důvodů projekt přerušit, dveře do politiky si nicméně nechává dál otevřené.

„Objektivní okolnosti určí, zda budu moci v projektu pokračovat. Ale naprosto otevřeně, rodinné problémy musí být pozitivně vyřešeny. A kromě toho, já musím zastavit svoje stárnutí,“ říká s nadsázkou v rozhovoru pro Neovlivní.cz. Je nicméně stále skálopevně přesvědčený, že podnikatelé by měli být v politice výrazně zastoupeni. „Skuteční podnikatelé, malí nebo velcí, by měli do politiky vstupovat. Bohužel to nedělají. Nechápu to. Ať si ale pak nestěžují.“

Neo: Do prezidentských voleb jste kandidoval podle svých slov proto, že jste nechtěl jen nečinně kritizovat politiku. Už jste u toho „vyléčený“ nebo stále přemýšlíte o vstupu do politiky?

Snaha ovlivňovat, zlepšovat, posouvat moje a naše ekonomické a tedy i politické (mocenské) prostředí chápu jako svoji přirozenost. Chápu to jako přirozenost odpovědných lidí v každém státě. V Česku jsme k tomu zatím bohužel nedospěli. Nechci říkat, že já už nikdy. Z mojí strany se vždy jednalo a jedná o nabídku mých schopností a zkušeností. O pocit, že dělám potřebné a nutné. Na svém náhrobku budu mít motto: „ten co se snažil“. Já musím denně uléhat s tím, že jsem udělal maximum. V rodině, v životě.

Neo: Příští rok nás čekají parlamentní volby. A průzkumy ukazují, že největší šance mají populisté Babiš a Okamura. Proč se současné koalici nedaří lidi většinově přesvědčit, že i přes zjevné přešlapy je lepší mít demokratickou vládu než vládu, která slibuje, že za vás všechno vyřeší a na všechno budou peníze?

Hnutí ANO je raritou v celé Evropě. Je jedinou politickou formací, která má podporu obrovské masy důchodců, jejich českou většinu. ANO tak z politické mapy vymazalo ČSSD a KSČM, tradiční strany těchto lidí. Stálo to obrovské státní peníze, za vlády Andreje Babiše a jeho ANO tak nastal faktický rozvrat českých veřejných rozpočtů. Následná vláda SPOLU a PirSTAN slibovala vše napravit. Za cenu politických  a osobních obětí. Byl to jejich vítězný volební program.

Ve skutečnosti pak vláda zvedla daně, není schopná řešit energetickou krizi, ani dotační ekonomiku, stabilizaci státního rozpočtu, téměř nic. Obří byrokracii řeší ustavováním dalších byrokratických agend.  Ač se definuje jako pravicová, reálně nám vrací státní socialismus. A to nejdůležitější: sděluje, že se máme skvěle, a budeme se mít ještě lépe.  

Potřebuji mladého, nadějného studenta politologie (televizního starého bych nevydržel), aby mně vysvětlil, co je větší populismus. A pak láhev rumu, abych tu politologii vydržel a strávil.

Neo: Jasně, lidi obecně jsou pohodlní a chtějí, aby to za ně někdo vyřešil. Ale to jsme se skutečně těch bezmála 35 let měli tak špatně, jak to navenek vypadá, jak spousta lidí říká?

Z materiálního hlediska jsme se měli i za komunistů většinově dobře, samozřejmě odpoutám–li se od zvěrstev padesátých let. To ve srovnání s jinými tragickými oblastmi světa, nikoliv Západem. Po sametové revoluci se naše životní standardy skokově zlepšily i ve vnímání duchovního a zcela svobodného života. Problém je, že v poměřování s nejvyspělejšími státy světa, i s našimi sousedy, je to stále málo. Tyto státy mají proti nám stále ekonomický i politický náskok, v posledních letech se dokonce tento náskok začal opět zvyšovat. Lidé to vidí a cítí. Cítí to často jako osobní křivdu. Obvykle je bohužel nenapadá, že by se mohli a měli i sami více činit.  Vlády tento stav reálně neřeší. Nebo se řešit bojí. Nejspíše, což je společenská tragédie, netuší, jak problémy řešit. Jen slibují, jen vyprávějí.

Neo: Blahobytné a bezstarostné časy ale evidentně skončily. O čem podle vás svědčí dva nedávné burcující projevy francouzského prezidenta a britského premiéra? Macron mluvil o tom, že se Francouzi i Evropa musí připravit na mentální skok z pohodlných jistot jedné umírající éry do drsné reality éry nové. A dodal, že pokud si chce Evropa udržet mír, musí se připravit na válku. Sunak zase oznámil Britům, že svět je nejblíže jaderné válce od kubánské krize.

Ano, obé je dle mého názoru pravda. Není k tomu co dodat. Snad jen, že tito politici jsou schopní těmito výroky pojmenovat realitu, což je nesporně ctí. Pojmenování ale samozřejmě nestačí. Je otázkou, jaké mají schopnosti a možnosti pro následná věcná řešení. Burcující projevy jsou pouze terapeutickou činností. Případně odrazištěm pro pokračování jejich kariéry.

Neo: Jsme na ten mentální skok v Česku připravení? Respektive dělají čeští politici v koalici i opozici všechno pro to, abychom nebyli zaskočení?

Jsem pouze čtenářem a divákem médií. Nemám žádné jiné mimořádné zprávy o činnosti politiků. K tomu mám svoje celoživotní zkušenosti a svoji duševní vybavenost. S tímto svým informačním a mentální vybavením si jsem jist, že čeští politici selhávají. Zcela selhávají.

Neo: Prošel jste ODS, měl jste možnost aspoň zčásti poznat myšlení Babiše, který vás lákal ke kandidatuře do politiky v barvách ANO. Babiš, který přišel z byznysu, měl zejména v předposlední vládě unikátní šanci něco změnit, zemi posunout kupředu, ekonomicky ji pozdvihnout. Neudělal nic. Od Fialovy vláda také spousta lidí čekala razantní ekonomické řezy a pozdvihnutí státní správy. Ano, Babiš i Fiala budou upozorňovat na objektivní komplikace, jako byl covid, resp. Putinova válka, ale je to fakt důvod, proč se jim nechtělo do nepopulárních řezů?

Nejsou schopní provést nepopulární opatření. Vládnutí obecně je fakticky trvalé provádění nepopulárních kroků. Všichni  lidé mají svoje schopnosti. A svoje intelektuální a mentální limity.  Ty nelze překročit. Vámi vyjmenovaní lidé mají limity nízké.  Ti lidé nejsou správně na svých místech. Nejsou tou potřebnou a skutečnou elitou. A mají svoje zájmy. Většinou spojené s  jejich dalším kariérním postupem… To je celé.

Neo: Jak moc se na tom všem podepisuje fakt, že spousta marketérů politikům radí: není důležité, co děláte, ale co o tom říkáte? Tedy forma vítězí nad obsahem. Pro řadu politiků je tak podstatnější, jak vypadají na sociálních sítích, než jestli za nimi zůstane nějaká odvedená práce.

To je faktická tragédie. Tragédie způsobená zbohatnutím civilizace. Dnes se uživí, dobře uživí, každý žvanil.  Celý  svůj život nemám rád profesionální poradce a marketéry. To jsou lidé, kteří prodávají lži a iluze. V reálném světě, v reálném byznysu, v kterém já žil, v kterém ale žije jen pár procent populace, by se neuživili. Proto prodávají Karlštejny, jako kdysi Harry Jelínek… Pitomí uživatelé těchto rad a postupů a ještě pitomější konzumenti mají lví podíl na „blbé náladě“.

Neo: Proč současné strany nedávají prostor pro to, aby uvnitř partají vyrostli noví lídři. I v zajetých partajích s dlouhou historií jen stěží hledáte mladé talenty, kteří by dokázali k politice přitáhnout i mladší generace. Poslední viditelný byl Dominik Feri, kterého ale jeho ego nakonec zničilo.

V životě jsem nepotkal člověka na řídící pozici, který by nadšeně podporoval růst zjevného, talentovaného lídra.  To spíše uvidím, jak chlap porodí dvojčata.  Viditelnost a lídrovství nelze spojovat. Nepochybně platí, že lídr je viditelný, naprosto však neplatí, že viditelný člověk je lídr. Ano, potřebujeme lídry. Zoufale je potřebujeme, bez nich se nepohneme z místa. Lídři nerostou, lídr se musí narodit. A musí být ochoten, mluvíme-li o politice, jít do veřejného prostoru se nechat ničit. Je to všude ve světě, u nás drobně více, že lídr je méněschopnými, neschopnými, tedy oproti němu obří většinou, nesnášen a nenáviděn. Obvykle s úlisným úsměvem. To je na esej.

Neo: Vy jste kandidoval na prezidenta, vládní koalice svého kandidáta nepostavila, s Vámi ovšem jednala řada politiků různých stran, jestli byste mohl být jejich kandidátem. Neprošlo to proto, jste nebyl součástí stranického „potravinového řetězce“? Tedy, že mezi sebe vlastně nikoho nového pustit nechtějí, protože to je nevypočitatelný element?

Ano. Psala mně a hovořila o podpoře i politicky velmi zvučná jména. Také mně ta jména radila, jak mám vystupovat, jednat, mluvit. Já jsem však trvale přesvědčen, že prezident je první mezi rovnými a jako takový musí vždy činit. Naprosto nemůže činit pod vlivem jakýchkoliv profesionálních poradců. Musí jednat se znalostmi, inteligentně, prozíravě, strategicky, vidět o několik kroků dál, než běžně pracující člověk. Musí být chytrý, musí vyčnívat. Historie popíše každého, i toho směšného. Snad jsem odpověděl pochopitelně.

Neo: Jedno z plakátových hesel současné koalice byla takzvaná deagrofertizace.  Tedy odstřižení Babišových lidí od státní správy, to se ale evidentně nepovedlo. Aparát vzdoruje. Nejde ale jen o Babišovy lidi, problém nefunkční státní správy je obecný, viz třeba opakované potíže s digitalizací. Co s tím?

Nejsem žádný fanoušek pana Babiše, sama jste to zmínila. Nicméně deagrofertizace byl a je mýtus. Marketingový tah jeho politických soupeřů. Každý, kdo pracuje s lidmi, resp. řídí lidi, a je jedno jestli v podnikání nebo v politice, vám řekne „že nejsou lidi“. Myšleno schopní, pracovití, loajální lidé. Pan Babiš měl a má stejný problém. Nominací i svých zaměstnanců nepochybně řešil personální potíže svého hnutí. A také potřebnou a očekávanou loajalitu. V nadčasové i v nadpolitické rovině je problém s lidmi řešitelný pouze jejich pozitivní motivací, jejich vzájemnou konkurencí, rovnými šancemi kohokoliv na jakékoliv významné místo. Stručně řečeno, totální změnou zákoníku práce, okamžitým zrušením tzv. služebního zákona. Znalostí jednoduchých ekonomických pravidel každým z nás. A změnou pracovní atmosféry.

Neo: Mluvila jsem s řadou drobných podnikatelů, kteří jsou poslední měsíce upřímně zděšení tím, jak se k nim stát chová. Věřili, že to zaklekáváním skončilo. Teď jsou ale opět v situacích, kdy se po nich státní správa stále vozí, místo, aby byla jejich partnerem. Neustálá přibývající byrokracie, kontroly, sankce. A pak v nich přibývá názor: malý nemá šanci, protože nemá jako korporace hordy právníků, čas a peníze, aby se pouště do vleklých bojů se státem. Proč to podle vás nikdo z politiků neřeší?

Celý svůj život žiju mezi malými i velkými podnikateli. Nesmírně si jich vážím. Dokonce, i když mně nejsou osobně příliš příjemní. Protože to jsou lidé, kteří nežijí „zavěšení“ na penězovody státu, naopak  oni stát živí. Živí ostatní české obyvatele. Dokonce i ti, co neplatí daně. Protože ani ti nestojí stát vůbec nic. Těchto lidí je cca 5 až 10% populace. Standardní politici, natož většina úředníků, tyto lidi nemají rádi. Protože stojí mentálně a významem pod těmito lidmi. Oni si přitom myslí opak. Žijí ve lži o sobě samých.

Málokdo si uvědomuje, že v pravdivých a krutějších dobách minulosti byli politiky a vládci jen válečníci. Lidé schopní stát v první řadě na bojišti. Za věc umírat. Dnes se tzv. politik školí na vybrané tzv. elitní univerzitě. Učí se politiku jako předmět. Také sociologii, politologii, antropologii, diplomacii, teoretickou ekonomii.  Na boj se dívá z tribuny v závětří se stoly s bílými ubrusy. Žádná normální ženská takového chlapa nechce doma.

Podnikatelé, malí nebo velcí, by měli do politiky vstupovat. Jsou to dnešní válečníci. Bohužel to nedělají. Ať si nestěžují.

Neo: Není čas i na revizi nastavení samosprávy? Jen pro srovnání, jedenáctimilionové Česko má cca 6 300 starostů, Polsko s 39 miliony obyvatel jich má asi 2 500. Pak se divíme, že Praha dodnes nemá dokončený obchvat, který blokuje mimo jiné to, že starostové, kterých je v hlavním městě bezmála 60, nejsou schopni se dohodnout..

Je čas na revizi celé správy Česka. Na změnu českého politického systému. Na změnu celé české ekonomiky. Je čas na nového lídra a nová politická řešení. Je čas říkat pravdu. Je čas začít pravdivě jednat a pravdivě žít. Je třeba vědět, má-li se změna a progrese podařit, že se bavíme o mnoha letech našich životů.

Neo: Když už jsme u toho Polska, jak si vysvětlujete, že mnohými dlouho vysmívaní Poláci dokázali z peněz EU vytěžit maximum, například dokázali z dotací postavit tisíc kilometrů dálnic a my ne? Proč se u nás ročně pořád staví jen 17 km nových dálnic a v Polsku 290? Osobně jsem se Polákům nikdy nesmál. Vždy jsem Poláky, se svojí  znalostí historie, obdivoval za jejich statečné postoje a činy. Vždy jsem se spíše divil české téměř vrozené přehlíživosti Poláků. A našim pocitům, že jsme něco víc. Polsko je geograficky a demograficky velký stát. V blízké budoucnosti bude jedním z klíčových ostrovů Evropy. Z ekonomických, bezpečnostních, politických důvodů. Tak to tam cítí a dle toho žijí téměř všichni Poláci, bez ohledu na jejich politickou orientaci. Jsou hrdí na Polsko a na sebe.  Mají zdravé sebevědomí. Nám toto vše strašně chybí, samozřejmě modifikovaně vzhledem k naší velikosti.  Je nutné, abychom se zbavili uctívání Švejka i Járy Cimrmana. Alkoholika a iluze.

---

TOMÁŠ BŘEZINA

• Podnikatel, zakladatel a ředitel společnosti BEST, prvního a největšího tuzemského výrobce betonových stavebních prvků. V roce 2007 byl zvolen Podnikatelem roku. V roce 2021 firmu prodal.

• Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ODS, stranu i sněmovnu opustil po “Sarajevském atentátu” na jaře 1997.

• V roce 2013 figuroval několik týdnů na čelním místě středočeské kandidátky hnutí ANO do voleb do sněmovny. Jak sám říká, “naivně” si myslel, že by se z ANO mohla stát jakási nová sjednocená pravice.

• Březina je svéráz celoživotně oddaný pravicové politice. Loni kandidoval na prezidenta, ministerstvo vnitra mu ale neuznalo potřebný počet podpisů. Na podzim pak oznámil přípravu nové strany, o svém vstupu do politiky ale rozhodnutý není.

• Dětství a mládí prožil v jižních Čechách (konkrétně v Husinci), vystudoval pražské ČVUT. “Nikdy nezapomenu, že před pár lety jsem řídil Trabanta a vlastnil pouze červené trenýrky a bílý nátělník. A byl jsem mladý, nadějný, bezpartijní referent. Bez sametové revoluce navždy referent. Děsím se návratu,” píše ve svém CV. Tomáš Březina je také jedním z dlouholetých partnerů Neovlivní.cz.

---

Zdroj náhledové foto: Archiv TB