TOP 10 justice: číslo 7

Píší zákony, které ovlivňují životy nás všech. Angažují se v kauzách, kvůli nimž padají vlády. Hledáme u nich zastání, když všechno ostatní selže. Právníci. Deník Neovlivní.cz připravil žebříček deseti nejvlivnějších lidí tuzemské justice.

---

Číslo 7 – Jaroslav Bureš

Narozen 5. května 1954 v Mimoni, předseda Vrchního soudu v Praze, právník a politik, ministr spravedlnosti v éře sociálnědemokratických vlád.

Jaroslav Bureš se do TOP 10 české justice probojoval díky funkci šéfa pražského vrchního soudu v Praze, který řídí od roku 2013. Na stole “jeho” soudu končí ty nejzásadnější trestní i civilní kauzy, namátkou – bude ve finále vrchní soud řešit případ Jany Nagyové-Nečasové, kvůli němuž padla vláda Petra Nečase.

Sedmé místo v žebříčku Neovlivní.cz obsadil také díky politickým kontaktům. Za ty nejprospěšnější lze označit vazby na sociální demokraty, ale i vlivné zákulisní hráče, jako je třeba bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec. V minulosti se těšil přízni prezidenta Václava Klause a měl i podporu ministrů za ODS.

Časy se ale mění a Burešova pozice v TOP 10 nemusí být trvalá. V justici totiž reprezentuje křídlo, které není nijak spojeno s novou politickou hvězdou Andrejem Babiše. V zákulisí se tak už několik měsíců řeší, zda dojde k dohodě nebo někdo půjde z kola ven.

Osud Jaroslava Bureše nyní drží v rukou ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který zvažuje, že na předsedu vrchního soudu podá kárnou žalobu. A to kvůli párty exministra Pavla Němce, na které se Bureš sešel s lidmi, jejichž kauzy bude řešit “jeho” soud.

Kontakty na politiky kariéře Jaroslava Bureše na jednu stranu pomáhaly (když třeba šlo o ministerský post), řada soudců na ně ale hleděla s obavami. A to i s přihlédnutím k netajenému Burešově postoji, podle něhož má být justice podřízená politické moci.

Nejviditelněji se tomu postavila bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, která Bureše navzdory tlaku Václava Klause odmítala na svůj soud přijmout.

“Doktor Bureš v souvislosti s různými změnami politického dění zastával různé politické funkce. Jeho profesní mobilita jej zpochybňuje z pohledu soudcovské nezávislosti. Dále jej zpochybňuje i tlak exekutivy na to, aby se dostal do čela Nejvyššího soudu,” prohlásila před lety Brožová.

Politické vazby jej o post na Nejvyšším soudu připravily dokonce dvakrát, Brožová kvůli tomu neváhala podat žalobu na prezidenta Klause. Burešovy mocenské ambice stojí i v pozadí neúspěchu v prezidentské volbě, kdy kandidoval na Hrad za sociální demokracii.

O vlivu pak Jaroslav Bureš řekl: “Jediný reálný vliv v justici, který znám, je odborný. Nechám-li stranou vliv těch, kteří dokáží přesvědčit prezidenta republiky o osobě nejvhodnějšího kandidáta na post předsedy Nejvyššího soudu, pak vliv mají ti, kteří dokáží pro své názory svou odbornou autoritou získat soudce. To je běh na dlouhou trať a přesvědčí jen ten, kdo si dlouhodobě udržuje vysokou odbornou autoritu a neusne na vavřínech.”