Člověk potřebuje mít rodinu, mít pro koho žít, to je důležité. Rozhovor o obyčejných věcech.
Na českém Twitteru působil Mirek K. jako přírodní úkaz. Pod aliasem @komikom1 nechával pravidelně nahlédnout do života člověka, který se staral o svého nemohoucího otce. Tu vtipné, tu jímavé texty dlouhé maximálně 280 znaků a psané vesměs v moravském nářečí nezachycují nic víc než drobné události toho kterého dne. V lavině informací a vyhrocených názorů, které jinak sociální sítě zavalují, působí Mirkovy hlášky jak z jiného vesmíru. Jako zprávy z analogového světa lidí z kostí a kůže, kteří prožívají skutečné životy, ve kterých jsou radost a bolest, soucit a láska ještě skutečné.
Mirek K. v úterý zemřel, jak oznámili jeho přátelé. Jako vzpomínku odemykáme rozhovor, který jsme před lety otiskli v tištěném časopise Neovlivní.cz.
Mirek K. s otcem Foto: Neo
Mirka a jeho otce jsem navštívil v jejich bytě ve Zlíně. Najdete ho ve třetím patře malého činžáku ze 70. let, na jehož výstavbě se otec významně podílel. Dům nemá výtah a otec byt opouští prakticky jen při návštěvách lékařů, nebo když jedou na chalupu do čtyřicet kilometrů vzdáleného Syrovína.
Na úvod ještě pár vysvětlivek pro ty, kteří Mirkovo psaní nesledují: na svém účtu nejprve popisoval soužití s oběma nemohoucími rodiči, o které se rozhodl postarat. Maminka loni v září zemřela, a tak se deník zúžil na události ze života otce a syna. (Následně po otištěnil rozhovoru zemřel i otec) Píše-li Mirek o (nočních) „tiskovkách“, má na mysli spontánní posezení řešící náhlé psychické či zdravotní potíže; mnohé se dá vyřešit s pomocí panáčka slivovice a dobře upečeného bůčku.