Slovenský NBÚ varoval státní úřady před používáním radarů s kamerami od výrobců z Ruska, Kypru a Chorvatska, kterých měly být po republice rozmístěny tři stovky. Slovenská kauza ukazuje, proč se bezpečnost státu nesmí posuzovat jen podle země původu technologie. Klíčovou otázkou vždycky je, kdo skutečně kontroluje software a kdo bude mít možnost zařízení spravovat i v budoucnu.
Slovenská kauza kolem radarových kamer NERO R-ONE přestává být příběhem o sporné veřejné zakázce. Stává se varováním pro celou střední Evropu, včetně České republiky.
Ještě před několika týdny se vedla debata především o tom, zda jsou kamery skutečně ruského původu, nebo zda jde o evropskou technologii dodávanou prostřednictvím kyperské společnosti. Dnes už je situace výrazně jasnější. Národní bezpečnostní úřad Slovenské republiky ve své oficiální analýze uvádí, že zkoumané zařízení bylo na základě hardwarových i softwarových artefaktů jednoznačně identifikováno jako kamerová platforma CORDON PRO.M ruského výrobce SIMICON. Podle analýzy odpovídá ruskému původu hardware, nízkoúrovňový firmware i aplikační software. Označení NERO R-ONE je podle NBÚ použito pouze ve slovenské lokalizaci webového rozhraní.
Celá kauza by přitom nebyla tak závažná, pokud by šlo pouze o dvě testovací kamery. Původní projekt však počítal s vybudováním sítě přibližně 300 stacionárních radarů rozmístěných po celém Slovensku. A právě rozsah plánovaného nasazení zásadně mění bezpečnostní význam celé kauzy.
Problém není v hardwaru. Problém je v softwaru