Trumpův návrh: Diplomacie na hraně

Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o posledních plánech americké administrativy, jak ukončit konflikt na Ukrajině.

Po více než třech letech války na Ukrajině přišla americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa s návrhem, jak konflikt ukončit. Donald Trump se snaží zastavit zabíjení a tlačí Rusko a Ukrajinu k ústupkům. Sedmibodový plán, prezentovaný během jednání v Paříži a Londýně, má podle informací médií obsahovat okamžité příměří, uznání Krymu jako součásti Ruské federace, zachování ruské přítomnosti na rozsáhlých územích Donbasu a jihu Ukrajiny, neutralitu Kyjeva vůči NATO, ekonomickou dohodu o těžbě nerostných surovin a také přechod Záporožské jaderné elektrárny pod americkou správu.

Navzdory diplomatické aktivitě narazil plán okamžitě na odpor – jak v Kyjevě, tak v Moskvě. Pro Ukrajinu návrh znamená především ohrožení její územní celistvosti. Ukrajinská ústava výslovně zakazuje vzdát se území, včetně Autonomní republiky Krym. Prezident Volodymyr Zelenskyj by akceptací takového plánu riskoval nejen porušení zákona, ale také ztrátu domácí i mezinárodní legitimity. Podobnosti s Mnichovskou dohodou z roku 1938 rezonují silně.

Kyjev se obává, že přijetí příměří na současné linii fronty fakticky zafixuje ruskou okupaci a vytvoří „zamrzlý konflikt“ – scénář, který by oslabil bezpečnostní situaci na jihovýchodě Ukrajiny a ohrozil námořní exportní trasy, zejména pro vývoz obilí přes Černé moře. Kromě toho Ukrajina postrádá jasné bezpečnostní záruky. Plán nepočítá s přítomností Američanů v případné mírové misi. V současné době však diskutuje koalice ochotných o umístnění vojáků NATO na Ukrajině a právě i ochraně černomořské dopravní cesty. Po zkušenostech s Budapešťským memorandem z roku 1994, kdy Rusko porušilo závazek respektovat ukrajinské hranice výměnou za jaderné odzbrojení, je důvěra Ukrajinců v neurčité záruky velmi nízká.

Ukrajinské vedení opakovaně prohlásilo, že podporuje příměří jako první krok k mírovému procesu, ale odmítá jakýkoliv návrh, který by legitimizoval ruské územní zisky. Součástí obav je i plánované zrušení amerických sankcí vůči Rusku a obnovení hospodářské spolupráce. Pro Ukrajinu by takový krok znamenal normalizaci vztahů mezi Washingtonem a Moskvou na úkor vlastní bezpečnosti a suverenity.

Na druhé straně barikády stojí Moskva, která Trumpův návrh odmítla jiným způsobem. Předsedkyně Rady federace Valentina Matvijenková i mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zdůraznili, že Rusko se nezúčastní žádných jednání, která by umožnila rozmístění evropských nebo mezinárodních mírových sil na Ukrajině. Moskva takové kroky vnímá jako skryté rozšiřování NATO. Kromě toho ruská ústava, pozměněná v roce 2020, považuje Doněckou, Luhanskou, Chersonskou a Záporožskou oblast za nedílnou součást Ruské federace. Kreml deklaruje, že válka skončí pouze v případě, že Ukrajina tyto regiony oficiálně postoupí – což je nejen v rozporu s mezinárodním právem, ale i se samotnou ukrajinskou ústavou.

Ruské vedení tak zůstává neochotné ustoupit i jen symbolicky. Elektrárna ZNPP, umístěná strategicky u frontové linie, je pro Kreml nástrojem kontroly nad jižní Ukrajinou. Její převedení pod americkou správu by znamenalo ztrátu klíčového tlaku na Kyjev a oslabení ruské vojenské pozice. Zatímco Trump prohlásil, že s Putinem už má dohodu, a zbývá „jen přesvědčit Zelenského“, mírová realita je daleko složitější.

Washington zároveň s Kyjevem podepsal memorandum o spolupráci na těžbě nerostných surovin, čímž otevírá nový rozměr – hospodářský zájem Spojených států na rekonstrukci a ziscích z poválečné Ukrajiny. Tento ekonomický rámec však jen zvyšuje ukrajinské podezření, že návrh je veden spíše geopolitickým kalkulem než snahou o spravedlivý mír. Trumpova diplomacie stojí na hraně. Plán nabízí klid zbraní – ale výměnou za ústupky, které jedna strana nemůže přijmout právně a druhá politicky.

Výsledek? Status quo. Boje pokračují. A Evropa zatím jen přihlíží, jak se mírový proces mění ve strategickou přetahovanou o sféry vlivu, suroviny a mocenskou rovnováhu.

Reakce Evropy a důsledky pro bezpečnostní architekturu Evropské metropole reagují na americký návrh s rostoucími obavami. Zatímco některé státy – zejména Maďarsko a Slovensko – signalizují opatrný souhlas s příměřím „za každou cenu“, jádro Evropy v čele s Polskem, pobaltskými republikami, Německem a Českou republikou dává najevo zdrženlivost až odpor. Pro Varšavu je jakékoliv příměří bez plného stažení Ruska ze všech okupovaných oblastí přímým ohrožením bezpečnosti Polska. Litevská prezidentka Nausėdaová označila plán za „vysoce rizikový precedens, který legitimizuje agresi“. Berlín je opatrnější, ale v zákulisí panuje obava, že americká diplomatická zkratka podkopává důvěryhodnost Západu – především vůči zemím jako Gruzie nebo Moldavsko, které v USA a NATO dlouhodobě vidí bezpečnostní kotvu. Z francouzské strany zazněl návrh, že pokud USA nebudou součástí mírových sil, může se Evropa ujmout vedení.

Paříž a Berlín tak tiše oživují myšlenku „evropské strategické autonomie“ – koncept, který byl dosud považován za spíše akademický. V NATO mezitím sílí tlak na redefinici alianční strategie. Baltské státy a Polsko volají po okamžitém posílení východního křídla a budování 50 plně bojeschopných brigád, které by mohly působit jako odstrašení v případě oslabení americké angažovanosti. Generál Cavoli i šéfka evropské diplomacie von der Leyenová opakovaně zdůraznili, že Evropa musí „být připravena na scénář bez Spojených států jako garantů bezpečnosti“. Česká republika se zatím drží zdrženlivého postoje. Prezident i premiér opakovaně deklarovali podporu mírovému řešení, ale zároveň zdůraznili, že Ukrajina nesmí být donucena ke kapitulaci „mírem z donucení“.

Nová železná opona?

Pokud by návrh získal podporu Washingtonu, ale odpor v Evropě přetrvával, mohlo by dojít k bezprecedentnímu zlomu v transatlantické jednotě. Vznik dvourychlostní bezpečnostní architektury – s USA sledujícími vlastní ekonomické a strategické cíle a Evropou snažící se o sebeobranu – by zásadně změnil dosavadní rovnováhu sil. Z geopolitického hlediska by došlo k legalizaci „zón ruského vlivu“, což by mělo dopad nejen na Ukrajinu, ale i na celou černomořskou oblast, Kavkaz, Balkán a možná i Pobaltí. Případná ztráta Záporožské jaderné elektrárny jako nástroje ruské kontroly by mohla být vyvážena získáním „strategické legitimity“ – tedy uznání ruských zisků bez války. Trumpova administrativa tvrdí, že „je čas na dohodu“. V Evropě ale sílí hlas, že taková dohoda může být jen předehrou k další agresi – a že skutečný mír může přijít pouze s ruským ústupem, ne s geopolitickým obchodem.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com/AI