Globalizace, umělá inteligence a covid. Tři prvky, které dohromady vytvoří amalgám, ze kterého bude vystavěna nová realita 21. století, píše bývalý bankéř a investor Radovan Vávra.
Lidská psychika je v mnoha ohledech jednoduchá. Máme tendenci přeceňovat aktuální informace, přehnaně na ně reagovat a příliš se spoléháme na extrapolaci. Tedy máme tendenci předpokládat, že věci se budou dít stejně jako doposud, ale pouze více a intenzivněji. Jenže lidské dějiny nám ukazují, že to tak není.
Stačí se podívat na jakoukoliv etapu historie a extrapolovat. Takže extrapolací roku 1900 dojdeme k tomu, že světu bude vládnout Evropa. Extrapolací roku 1920 dojdeme k tomu, že Německo je zničeno a extrapolací roku 1940 naopak k tomu, že ovládne svět. Jasné, že to takhle nejde. Problém je totiž v tom, že spousta jevů se děje „pod povrchem“ a nejsou nám tak každý den na očích. A když pak dojde k dějinnému skoku, jsme překvapeni a zaskočeni. Pod povrchem se ale naprosto neodehrávají tři zásadní procesy, které budou formovat zbytek tohoto století a přesto jim pouze málokdo věnuje souhrnně adekvátní pozornost. To je výsledkem další nepříjemné tváře našeho chování a sice, že začneme věci registrovat až tehdy, když se nás začnou dotýkat bezprostředně.
Jinak máme pozoruhodnou schopnost hrozby ignorovat. A nemusí to být právě hrozby, prostě zásadní změny. Změnami našeho století budou globalizace, umělá inteligence a covid. Tyhle tři prvky DOHROMADY vytvoří amalgám, ze kterého bude vystavěna nová realita skutečně dvacátého prvního století.
Řidiči čehokoliv budou prvními obětmi. Jsem tak starý, že pamatuju „řidiče výtahů“, kteří se vás, třeba v Domě Módy zeptali, kam to bude a pak tam výtah s vámi „zavezli“. Stejně neuvěřitelné bude za dvě dekády konstatování, že dopravní prostředky obsluhovali lidé. Stejně tak si dnes nikdo neuvědomuje, že původní řidiči byli vůdci strojů, ale zároveň také jejich opraváři. Bylo běžné, že automobil do cílové stanice nedojel, a proto musel zkušený řidič zaskočit také jako erudovaný mechanik. Ještě na mojí střední škole nám profesor vyprávěl, jak nožíkem na pangejtu „půlil motor“ na svojí Jawě a celá třída s pochopením kývala hlavou.