Týden podle Vávry: Co bude dál

Globalizace, umělá inteligence a covid. Tři prvky, které dohromady vytvoří amalgám, ze kterého bude vystavěna nová realita 21. století, píše bývalý bankéř a investor Radovan Vávra.

Lidská psychika je v mnoha ohledech jednoduchá. Máme tendenci přeceňovat aktuální informace, přehnaně na ně reagovat a příliš se spoléháme na extrapolaci. Tedy máme tendenci předpokládat, že věci se budou dít stejně jako doposud, ale pouze více a intenzivněji. Jenže lidské dějiny nám ukazují, že to tak není.

Stačí se podívat na jakoukoliv etapu historie a extrapolovat. Takže extrapolací roku 1900 dojdeme k tomu, že světu bude vládnout Evropa. Extrapolací roku 1920 dojdeme k tomu, že Německo je zničeno a extrapolací roku 1940 naopak k tomu, že ovládne svět. Jasné, že to takhle nejde. Problém je totiž v tom, že spousta jevů se děje „pod povrchem“ a nejsou nám tak každý den na očích. A když pak dojde k dějinnému skoku, jsme překvapeni a zaskočeni. Pod povrchem se ale naprosto neodehrávají tři zásadní procesy, které budou formovat zbytek tohoto století a přesto jim pouze málokdo věnuje souhrnně adekvátní pozornost. To je výsledkem další nepříjemné tváře našeho chování a sice, že začneme věci registrovat až tehdy, když se nás začnou dotýkat bezprostředně.

Jinak máme pozoruhodnou schopnost hrozby ignorovat. A nemusí to být právě hrozby, prostě zásadní změny. Změnami našeho století budou globalizace, umělá inteligence a covid. Tyhle tři prvky DOHROMADY vytvoří amalgám, ze kterého bude vystavěna nová realita skutečně dvacátého prvního století.

Řidiči čehokoliv budou prvními obětmi. Jsem tak starý, že pamatuju „řidiče výtahů“, kteří se vás, třeba v Domě Módy zeptali, kam to bude a pak tam výtah s vámi „zavezli“. Stejně neuvěřitelné bude za dvě dekády konstatování, že dopravní prostředky obsluhovali lidé. Stejně tak si dnes nikdo neuvědomuje, že původní řidiči byli vůdci strojů, ale zároveň také jejich opraváři. Bylo běžné, že automobil do cílové stanice nedojel, a proto musel zkušený řidič zaskočit také jako erudovaný mechanik. Ještě na mojí střední škole nám profesor vyprávěl, jak nožíkem na pangejtu „půlil motor“ na svojí Jawě a celá třída s pochopením kývala hlavou.

Dnešní řidiči/piloti drahého dopravního hardware tyto úkoly pochopitelně neplní. Mohou za letu klidně spát, nebo špásovat s letuškou. Tesla už má v beta provozu mezi ranými uživateli jejich plné samořízení pro osobní auta. Během nízkých jednotek let bude tento systém zralý do běžného provozu. Nejnovější Mercedes třídy S má také samořízení na úrovni „3“ z celkem pěti a bude majitelům po novém roce ve vozech aktivováno. Volvo od příštího roku nabídne všechny své trucky v elektrifikované podobě. Budou mít dojezd 300 km. To je pro člověka málo, ale pro stroje úplně optimální. Kargo se prostě v uzlových bodech v klidu dobije, protože nemusíme nikomu platit prostoje a diety. Miliony nízko kvalifikovaných dělníků volantu tak nebudou mít pokračovatele a služby jako Uber zůstanou jako platformy pro účtování jízdného.

Zemědělci už v podstatě vyhynuli. Stačí si pustit film z vesnice konce minulého století, aby bylo jasné, jak dramaticky se zaměstnanost v zemědělství změnila. Precizní farmaření spolu s potravinářským monopolem uzavřou rychle kruh. Už dneska je 90 % potravin, které každý den kupujeme, vyráběno pouhými deseti globálními mamuty. Nestlé, PepsiCo, Unilever a další. Globalizace je ve tomto ohledu mimořádně efektivní a zemědělské velkovýrobě není naprosto možné čelit. Stejné je to s potravinářstvím. Je jistě pěkné, že pan Teplý drží dál Madetu jako privátní firmu, ale to je spíše dočasná anomálie než pravidlo. Koncentrace bude samozřejmě pokračovat. Stačí se podívat na obal čehokoliv, co si z obchodu přinesete.

Mediální domy pomalu hynou deset let. Informace jsou zadarmo a já neznám žádné „jméno“ v mediální oblasti, jehož obsah bych bez výhrady přebíral. Jediné relevantní médium, které zvládlo přechod za paywall, je The New York Times. Ostatní mediální domy budou dále hynout, protože jejich provozní model je neudržitelný. Demokratizace informací dosáhla stavu, kdy každý s připojením na internet je vlastníkem „pravdy“. K vyrábění obsahu stačí mobilní telefon a reklama, ze které mediální domy žily, se logicky přesouvá do nejefektivnějšího kanálu. Takže jeden instagramový post Leoše Mareše stojí více než citilighty v Pařížské.

Výrobní závody se vyprázdní. V továrně blízké budoucnosti budou pouze dva živí tvorové. Jeden člověk a jeden pes. Člověk bude krmit psa a pes bude hlídat člověka, aby nesahal na řídící přístroje. To je sice aforizmus, ale pravdivý. V této souvislosti bych chtěl opravit jeden populární omyl. Tím je nepochopitelné volání po „konci našich montoven“. To je čistý politicky motivovaný nesmysl, a navíc velmi nebezpečný. Vychází z romantické představy kapitalismu devatenáctého století, kdy skutečně, konkurencí lokálních výrobců, vznikali lokální šampióni. Jenže tenhle vlak už odjel. Ve dnešním globalizovaném světě není místo na vznik nových šampionů, ale pouze na posilování vítězů a ždímání jejich subdodavatelů. Okamžitým důsledkem zrušení montoven by byl vznik armády nezaměstnaných. K tomu tak jak tak dojde, ale postupně, tak jak budou montovny i u nás automatizovány.

Digitální proletariát a zaručený příjem promění k nepoznání naše ekonomické úvahy o všem. Ceny bytů v Praze, které zdá se neznají cenový strop, začnou padat. Protože, když můžete místo práce sedět doma a chodit na procházky se psem, proč byste to dělali v paneláku na Jižáku? Tisíckrát lepší jsou Jižní Čechy, kde si ještě vypěstujete bio mrkev, vypálíte slivovici a večer u ohně poklábosíte se sousedy v lůně přírody. Realitou totiž je, že ekonomika dvacátého prvního století nebude potřebovat nekvalifikovanou pracovní sílu. Tím pádem budeme muset danit digitální ekonomiku, práci robotů a já nevím co ještě, abychom udrželi lidem důstojný standard. Naštěstí vývoj globální populace nám jde naproti a za nějakých padesát let bude populace planety ve všech zemích menší, než je tomu dnes. Nic z toho se pochopitelně nedotkne dnešních padesátníků. Zejména těch, kteří se na důchod zajistili. Jinak budou hrát se svým stářím nebezpečnou ruletu, ve které může padnout cokoliv. Možná bude globální ekonomika tak výkonná, že těch pár pracujících stihne uživit zbytek planety. A nebo taky ne. Jak říká paní ministryně Schillerová, „ví vil sí“.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít