Týden podle Vávry: Tak nám zabili ekonomiku, paní Müllerová!

Bývalý bankéř a investor Radovan Vávra v pravidelné rubrice aktuálně píše o praktickém životě v době koronavirové krize. Dnes o reálné pomoci firmám, podnikatelům a živnostníkům, o Vládě kopýtek a o tom, kdo nás chce ovládat.

Za posledních šest týdnů jsme byli svědky podivného experimentu. Čas plyne stráááášně pomáááálu. Pamatuju si ten pocit z dětství, kdy týden byl něco jako nekonečno. Dnes je to stejné. Zdá se mi, že naše minulé životy jsou vzdáleny v čase více, než odpovídá realitě. Díváme se na svoje běžné “předkovidíL zážitky a připadá nám, že je to scifi. Hodně vzdálená scifi.

Tenhle zpomalený film líně plyne na pozadí dvou stejně pomalých dějů. Pandemické a ekonomické války. Ty jsou naprosto nevídaným, kolosálním divadlem, kdy v přímém přenosu sledujeme střet naší obrovské technologické civilizace s něčím tak maličkým, že buňka je proti tomu vlastně velká věc. Navíc válku s virem „sledují“ opravdu pouze odborníci, nám laikům jsou předkládány různé výluhy domněnek, teorií a předpokladů, podle kterých není úplně snadné řídit riziko. Asi si budeme muset vystačit s informací, že máme nosit roušky, prosím profesionální ffp2, ty domácí jsou k ničemu. Že si máme mýt ruce a dodržovat dvoumetrový odstup.

» Privatizace a Covid-19 jsou jednou za život

» Článek, co nechci psát

» Nejen virus má plán

Ekonomická válka je viditelnější a srozumitelnější širšímu okruhu diváků. Jednak ekonomii rozumí víc lidí než epidemiologii, ale hlavně, nemocní na JIPce nám toho momentálně moc neřeknou.

Firmy na JIPce ještě v předsmrtelné křeči kopou a jejich řev je dost slyšet. Zatímco kovidím pacientům rozežírají buňky v alveolách cizí neživé organizmy, naši ekonomiku rozežírají kroky naší vlády. Vlády Kopýtek.

Je mimo moje chápání, proč vláda tak ekonomicky triviální situaci nezvládla a proč se rozhodla obětovat obrovské sektory ekonomiky a zadarmo je předat zahraničním investorům. Nerozumím tomu, proč selektivně lije do nesmyslných ekonomických projektů miliardy a upírá životodárnou likviditu prosperujícím firmám, které ještě před dvěma měsíci platily daně, zaměstnávaly lidi, vytvářely hodnoty a hlavně, vytvářely lokální ekonomiku, náš autentický životní prostor.

Je to o to nepochopitelnější, že všechny ostatní civilizované země řeší problém jinak než my, ale všechny ostatní stejně. Je naprosto nepochybné, že vláda svojí ostudnou politikou podala naší zemi otrávenou „medicínu“ a že všechny tyto škody jdou za ní. Od bizarních nákupů přes neuvěřitelné bílé koně, po nekompetentní rozhodnutí ve sféře použití veřejných peněz.

Jsem si jistý, že největší skandály nás teprve čekají. Výběrová podpora firmám, které „nevlastní“ pan premiér. Nalévání peněz do firem, vlastněných spřátelenými oligarchy. Palermo byl proti tomu heřmánkový čaj. Toto všechno za ostentativního nezájmu totálně zprivatizovaných „Orgánů nečinných v trestním řízení“ a za hlasité podpory spřátelených médií. Prostě socík jako řemen, akorát můžeme svobodně vycestovat… Oh, wait…

Situace, které vláda v půlce března čelila byla naprosto bezprecedentní. Tedy, pokud jste se od ledna nedívali na televizi a nečetli noviny. OK, to, že budeme muset ekonomiku zavřít, nechce asi slyšet žádný politik, takže neochotu připravit se na něco, co neznáme, bych asi vládě vyčítal nejméně. Správně rozhodla o uzavření země a občané správně zareagovali. Díky tomu mrtvé počítáme v nízkých stovkách a ne v desítkách tisíc.

Kde ale vláda katastroficky a nepochopitelně selhala, je ekonomické řešení problému. Co se vlastně stalo? Velké části ekonomiky přes noc zcela nebo částečně, rozhodnutím vlády, zmizely tržby. Ale nezmizely jí náklady. Úlohou vlády bylo tyto tržby rychle nahradit. To má dvě roviny. Musíte mít z čeho a tady vláda skutečně z čeho má.

Pozice našich veřejných financí umožňuje bez problémů navýšit dluh o onen legendární bilion korun. Jak říkal jistý archeolog, zdroje tu jsou. Druhý problém je, že tyto peníze musíte „přes noc“ doručit velkému množství ekonomických subjektů. Čili zaplatit to musí stát, rozdat to musejí banky, komerční banky. Nikdo jiný to platit nemůže a nikdo jiný to rozdat neumí a nestihne.

Pro záchranu naší ekonomiky stačilo říct, že všechny úvěry, poskytnuté po 15. březnu jsou kryté státní garancí a poskytnuté ve výši dvouměsíčního obratu jednotlivých firem za komerčních podmínek. Firmy by je pochopitelně nemusely čerpat a mnoho z nich by je také nečerpalo. Ty, které by čerpaly, by to buď zachránilo a pak by je v pořádku splatily. Náklady na úvěry firmám, které by padly, by neplatily banky, ale státní garance. Jednoduché, vyzkoušené, fungující…

Naše ekonomika by si tím koupila dva měsíce času. Naše firmy by tím mohly v klidu omezit ekonomické aktivity na technologické minimum, aby se po rozmrazení státu zase rychle vrátily. Naši občané by nebyli, kromě rizika nákazy, vystaveni riziku ztráty příjmů, ztráty zaměstnání, ztráty celoživotní kariéry, ztráty veškerých jistot. Zůstali by svobodnými lidmi, kteří nemusejí potupně škemrat u ouřadů o almužny.

Jenže to je právě ten problém. Vládne nám garnitura, která nás chce ovládat. Vládne nám nomenklatura, která chce řídit naše životy v každém ohledu a všechny nás zařadit do Holdingu. Proto nešli správnou cestou. Cestou, kterou se vydaly ostatní země.

Oni raději každé ráno přijedou na náměstí plné hladových, stáhnou okénko u limuzíny a do davu hodí kost. Pak už se jenom spokojeně dívají, jak se o ni rveme, zamávají nám a s úsměvem nám řeknou, že zítra přijedou zase. S čerstvě naondulovanou hlavou a s rouškou v barvě kapesníčku…

Radovan Vávra pravidelně publikuje v časopise Neovlivní.cz. Předplatit si jej můžete zde: