„Pokud nechci lhát do vlastní kapsy, musím říct otevřeně: Ukrajina stále bojuje, stále se učí a stále má mimořádnou odolnost, ale bez výrazného navýšení a zrychlení podpory ze strany Západu bude její pozice v roce 2026 slabší než kdykoliv od začátku plnohodnotné invaze,“ píše v obsáhlé analýze bývalý zpravodajský důstojník a voják Petr Mlejnek.
Tento text je výsledkem mé dlouhodobé analýzy rusko-ukrajinského konfliktu. Nepíše se mi snadno, ale nechci a nemůžu si lhát do vlastní kapsy – ani pokud se závěry nečtou příjemně pro ty, kdo stále doufají v rychlý a spravedlivý konec války.
Úvod: Rok falešných nadějí a tvrdé reality
Rok 2025 měl být podle mnohých obdobím, kdy nová americká administrativa přinese alespoň rámec příměří. Místo toho se proces jednání několikrát zadrhl a Washington vykazoval spíše rozpolcenost než odhodlání hájit suverenitu Ukrajiny. Probíhající kolo rozhovorů tak pravděpodobně povede pouze k dočasnému zastavení bojů, nikoliv k udržitelnému míru. Vladimir Putin přitom vstoupil do roku 2025 s převahou, kterou ruské síly získaly už na začátku roku 2024, a s přesvědčením, že strategické podmínky jsou nadále v ruský prospěch. Jeho slova o „pozitivní dynamice ve všech směrech“ jasně ukazují, v jakém duchu Moskva do jednání vstupuje.
Ukrajina naopak prožila další mimořádně těžký rok poznamenaný nárůstem ruských vzdušných útoků, energetickou krizí, územními ztrátami u Pokrovska, dočasným přerušením americké zpravodajské podpory, omezením americké vojenské pomoci, politickými otřesy a korupčními skandály. Současně však pokračovala v sedmi klíčových strategických úsilích, která měla rozhodnout nejen o výsledcích roku 2025, ale i o jejím přežití v roce 2026.