Uprchlíci jako politické téma ženou Čechy do extrémů

Data z průzkumů veřejného mínění hovoří jasně: Ač do Česka stále žádná “vlna” uprchlíků nepřišla, lidé jsou k nim měsíc po měsíci odmítavější. Svůj podpis na tom mají zejména politici, způsob, jakým s touto agendou pracují, a následné mediální pokrytí.

Nejprve pár čísel z aktuálního výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, které v rámci projektu Naše společnost pravidelně sleduje postoje veřejnosti ke klíčovým otázkám. Data o názorech občanů k přijímání uprchlíků sbírali sociologové v půli ledna, při osobních rozhovorech vyzpovídali 1047 respondentů starších 15 let.

Dvě třetiny z nich (65 %) soudí, že by Česko vůbec nemělo přijímat ani ty uprchlíky, kteří utekli před válkou. Nechat je zde usadit je přijatelné jen pro 3 % lidí. Od září přitom podíl těch, kdo se k přijetí uprchlíků staví kladně, poklesl o 13 procentních bodů.

Zajímavě vychází české názory i v porovnání s dalšími členy V4 – s Poláky a Maďary. Polská veřejnost je v této otázce méně vyhraněná, proti přijetí uprchlíků bylo v lednovém šetření 53 %. V Maďarsku dokonce jen 32 %. “To je podle mě nejzajímavější moment šetření: Porovnání se zeměmi okolo nás, které jsou nám typově podobné,” říká socioložka Jarmila Pilecká z CVVM, která výzkum zpracovávala. “V Polsku, ač je tam politická situace, jaká je, jsou zároveň nálady o něco lepší než u nás. V Česku protiuprchlické nálady stále rostou. Roste to až do extrému.”

Neo: Čím si vykládáte propastný rozdíl mezi tím, jak jsou uprchlíky ochotni – či spíše neochotni – přijímat Češi a jak se k nim stavějí Maďaři?

Rozdíl mezi Maďarskem a námi je především v tom, že Maďaři se s uprchlíky bezprostředně střetávají. Mají jich tam hodně, tím pádem i hodně lidí má už i osobní zkušenost. Nejde jen o zprostředkované informace, jako máme my. V Česku, v porovnání s Maďarskem, uprchlíků není tolik. Češi s nimi nemají žádný osobní kontakt, informace čerpají jen z médií. Takže my si rozdíl v náladách vykládáme právě tím, že v Česku rostou obavy v důsledku toho, že lidé nemají bezprostřední zkušenost.

Neo: Pokud si člověk vybaví obrázky z Maďarska – uprchlíci spící po stovkách v Budapešti na nádraží, sběrné tábory, ostnaté dráty – musel by si logicky myslet, že tuto situaci budou Maďaři brát jako něco, co je může ohrožovat. I třeba ze zištných důvodů: Že stát musí na pomoc vyčlenit peníze, které původně měly skončit jinde. Proč to tak Maďaři nevnímají, ale pro 81% Čechů představují běženci bezpečnostní riziko?

Maďaři nepochybně rizika vidí. Ale jsou informováni jinak než my – setkávají se s následky toho, že tam uprchlíci jsou, že potřebují pomoc, vidí, zda to vláda zvládá. V Česku je podle mého názoru to číslo tak vysoké proto, že jde o mediálně hojně zmiňované, frekventované téma. Češi jsou tím neustále konfrontováni, což je utvrzuje v tom, že jde o velmi důležitou, závažnou otázku.

Neo: Když říkáte mediálně frekventované téma: Myslíte tím, že média chrlí různé reportáže z uprchlických center, nebo že se tomu čím dál tím víc věnují politici?

Kombinace obojího. V Česku už se z toho stalo politické téma. Jsou strany, které ze situace – nechci říci profitují – ale vytvářejí si z toho volební program, agendu. A souběžně i mediální pozornost tématu je vysoká. A roste s tím, čím víc se tím politici zabývají. Mnozí se tím svým způsobem i profilují.

Neo: Když se podíváme do jiného výzkumu CVVM – na důvěru v politiky: Za posledního půl roku nejvíce vzrostla prezidentu Zemanovi, přičemž během stejného období jeho rétorika vůči běžencům přitvrdila. Dá se z toho něco vyvodit, je mezi těmi dvěma věcmi podle vás rovnítko?

Nevím, zda přímo rovnítko. Ale tím, že je společnost více názorově vyhraněná, se dá říci, že lidé na podobné výroky víc slyší. Lépe si je pamatují. Pokud jde o tvrdý, šokující výrok, občany to více zasáhne, než když někdo argumentuje věcně, racionálními výroky. Ti lidé na to slyší, protože sami mají nějaké obavy. Takže by se dalo říci, že tam není přímo rovnítko, ale lidé s prezidentem mohou sympatizovat právě z tohoto důvodu.

Neo: Racionální výroky bych připsala premiérovi Sobotkovi. Vy jste se ve vašem výzkumu zaměřili i na to, kdo jsou lidé, kteří jsou nejvíc naklonění přijetí uprchlíků. Vyšlo vám, že jsou to voliči s orientací ke středu, středové pravici a pravici. Znamená to, že premiér svou umírněnou rétorikou v podstatě míjí své vlastní voliče?

Čtěte také:

»Data: Sobotka jde proti většinovému mínění, Babiš a Zeman ho drtí

Takto bych si to netroufla shrnout. Spíše to znamená, že premiér zastává košer postoj; nesnaží se vyhranit, nechce rozdělovat společnost. Ukazuje i jinou cestu řešení. Ale zároveň nemá extremistické názory, nejde do extrému, udržuje si politickou tvář.

Neo: Tedy jinak. Pokud se podíváme na politiku ODS, ta se staví proti přijímání uprchlíků. Znamená to, že je v rozporu se svými voliči?

Otázka, proč se tak ODS chová, by asi patřila někomu jinému. Za sebe bych řekla, že u politiků může jít o pokus oslovit masu, většinovou společnost, svézt se na většinové náladě. Nebo přinejmenším nejít proti většinové náladě.