© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Premiér v demisi Babiš si bez schválení priorit parlamentem našel díky špatně plánovanému rozpočtu peníze na levné jízdenky pro důchodce a studenty. Sám tak rozhodl, že jsou pro něj vyšší platy učitelů méně důležité, než dotování jízdného, z kterého budou profitovat nejenom občané ale také přepravní společnosti.
Před několika dny byla zveřejněna tabulka úspor, díky kterým plánuje současný premiér v demisi, Andrej Babiš, zaplatit snížení jízdného pro studenty a důchodce. Opozice kritizuje tento krok jako populistické gesto.
Vlnu nevole vyvolala informace, že část z necelých šesti miliard na dotované jízdenky bude hrazena úsporami v rozpočtu školství, ve kterém chybí peníze na navýšení platů učitelů a další priority. V kapitole MŠMT našel Babiš nadbytečných 400 milionů, v Grantové a Technologické agentuře 366 milionů a v Akademii věd dalších 100 milionů.
Babiš na svém facebookovém označil kritiku svého postupu jako dezinformaci. Situaci komentoval následovně: „Prostě a jednoduše, snižování výdajů jednotlivých ministerstev bylo rozhodnuto na základě nečerpaných výdajů minulých let a schopnosti čerpání v tomto roce. Po vládní analýze jsme našli k 1. 1. 2018 celkem 170 miliard korun, což jsou neutracené peníze z minulých rozpočtů a resorty je nejsou schopny utratit ani letos. Například na resortu školství šlo o částku 400 milionů korun.”
Nečerpané výdaje, odborně nazývané „nároky z nespotřebovaných výdajů”, vznikají, když jednotlivé úřady nestihnou utratit plánované peníze pro daný rok a hypotetickou úsporu evidují právě jako tyto nároky. Ty nejsou finančně kryty, a pokud je chce úřad uplatnit, musí na ně Ministerstvo financí zajistit prostředky. Od roku 2008, kdy tento institut vznikl, nároky průběžně rostly. Na začátku roku 2018 přesáhly podle MF hodnotu 167 miliard korun.
Většina nároků vzniká z důvodu nesplnění úkolů v daném roce. Ministerstva je převádí do dalšího roku. Jde například o uzavřené smlouvy, jejichž plnění se přesunulo z důvodu zpoždění v dodávkách. Dalším příkladem mohou být peníze na projekty spolufinancované ze strukturálních fondů, které se také v daném roce nestačily podle plánu utratit. Důvodem mohou být i špatné odhady plánovaných peněz na jednotlivé priority v předchozím roce.
Úřady mohou o nároky v průběhu roku překročit svůj rozpočet a použít je podle svých potřeb bez souhlasu vlády, Poslanecké sněmovny nebo Ministerstva financí. V momentě, kdy se úřad rozhodne nároky skutečně použít, může dojít ke zvýšení státního dluhu, protože nejsou finančně kryté. Pro jejich krytí by pak Ministerstvo financí muselo například vydat státní dluhopisy.”
Problém je v evidenci těchto hypotetických peněz. Podle kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2017 byl problém vyčíslit, které nespotřebované prostředky pramenily z převedených úkolů úřadů a které ze skutečných úspor. Hlavní problém spojený s kumulací nároků NKÚ spatřuje v riziku růstu státního dluhu a problémů spojených s likviditou státní pokladny.
Co tedy plyne z mediální přestřelky ohledně školských úspor Babišova kabinetu, které mají být využité na levné jízdenky?
Zaprvé Babiš plete jablka s hruškami. Nemůže jednoduše říci, že díky snížení nespotřebovaných nároků ušetří peníze. Jsou to jednoduše podmíněné závazky, na které naopak bude muset další peníze formou navýšení státního dluhu získat. Pokud se systémově nevyřeší nakumulovaný závazek, může to mít negativní dopad na státní dluh. Proto je obhajoba neplánovaných levných jízdenek číslem 170 miliard jednoduše demagogie.
Druhý závěr souvisí s pochybným přesunem úspor na nové vládní priority. Premiér by si správně v případě přesunu položek státní rozpočtu (něco zruším, něco nového budu platit) měl požádat o schválení v poslanecké sněmovně. Neplatí to však v případě úspor. U těch si vláda může rozhodovat sama. Proto Babiš zjevně zvolil tuto cestu a našel pochybné úspory v řádech miliard korun. Nemusí tak před poslanci obhajovat zásadní změny v době, kdy je jeho vláda v demisi a podporu parlamentu nemá. Parlament je totiž jediným orgánem, který by měl takto zásadní změny formou zákona schvalovat.
Třetí neméně podstatný problém je špatný systém plánování státního rozpočtu. Jak je možné, že na začátku roku dokáže úřad vlády najít v rozpočtu úspory v řádu miliard? Jde o jasný důkaz toho, že vláda předložila a parlament následně schválil rozpočet, ve kterém je několikamiliardová vata. Peníze, které Babiš hned na začátku roku ušetřil, byly zjevně naplánované zbytečně. O tuto částku se mohl a měl snížit plánovaný schodek rozpočtu nebo měli poslanci schválit jiné projekty a priority ve stejné výši.
Poslední závěr se týká mlžení o tom, že uspořené peníze z kapitoly školství nebudou učitelům a školám chybět. V době, kdy všichni politici, včetně těch z hnutí ANO, mluví o tom, že platy učitelů je potřeba zvyšovat, je nelogické tvrdit, že dalších 400 milionů potřeba ve školství není. Pokud by byl rozpočet postavený správně, neměly by v něm být plánované stovky milionů, které je možné ušetřit hned na začátku roky. Správný rozpočet by měl obsahovat výdaje, které se skutečně utratí.