V needitované verzi zbyde to nejhorší z nás

Tři čtvrtiny novinářek na celém světě čelí online násilí. 25 % novinářek dostává výhrůžky vraždou, 18 % znásilněním a 13 % násilím na blízkých včetně dětí.

Výhrůžky znásilněním, mučením, vraždou, únosem dětí, posílání zmanipulovaných „nahých“ fotek… Téma nenávisti na sociálních sítích dostává v poslední době další významný rozměr.

Jde o novou podobu střetu „cenzury“ a „svobody projevu“, kde se ohroženým druhem stávají novináři, a především novinářky. Virtuální násilníci se je snaží vytlačit z veřejného prostoru. Čeká nás doba, kdy místo ověřovaných informací už definitivně zaujme neregulovaná nenávist?

„Za téměř 15 let mé novinářské kariéry se nenávist stala každodenní součástí mého života. Postupně jsem se stahovala z některých sociálních sítí, dělala opatření ve svém životě, ale nepodařilo se mi hejtu utéct. Pokud nepřijdou přes sociální sítě, zaplavují mě e-maily a dopisy do redakce. Moje hranice toho, co je normální, se posunula tak, že mi připadá jako běžný pátek, kdy mi lidé přejí znásilnění a chtěli by mě oběsit. Přestala jsem tyto zprávy počítat, přestala se nad nimi pozastavovat a přijala je jako součást života,“ napsala na konci února respektovaná slovenská novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová.

Chápete? Ta hrůza je samozřejmě i v tom, že lidé novinářce takové výhrůžky posílají. Ale především je v tom, co Zuzana Kovačič Hanzelová skvěle vystihla: „moje hranice toho, co je normální, se posunula“. To je teror a výsledek teroru. Teror, který ohrožuje nikoli jednu slovenskou novinářku, ale celou společnost.

Zuzana Kovačič Hanzelová svým čtenářům oznámila, že už nemůže, že se už ve veřejném prostoru necítí bezpečně. Na nějakou dobu se stahuje z médií a bude se snažit načerpat nové síly. Je to aktuální příběh z nám blízkého prostředí. Ale ani zdaleka není ojedinělý.

Bez nadsázky: Na sociálních sítích dnes probíhá boj o to, zda ještě ve veřejném prostoru budou slyšet slušní a kvalitní novináři. Nebo jej ovládnou roboti chrlící dezinformace. A robotům blízcí nenávistní lidé.

KDE KONČÍ NORMALITA

Zuzanu Kovačič Hanzelovou napadl na ulici neznámý muž, chytil ji za vlasy a trhal jí hlavou. Byl psychicky nemocný a možná ten útok neměl nic společného s útoky na internetu. Nicméně agresoři zveřejnili novinářčinu adresu. Dělají to běžně jejím kolegyním po celém světě. A vzkazují, že přijdou. A znásilní nejenom je, ale i jejich děti.

Jak dlouho lze tohle vydržet jako normální součást práce?

„Online násilí na novinářkách je jednou z nejvážnějších globálních hrozeb pro svobodu tisku a podle výzkumníků stojících za novou globální zprávou přispělo i k vraždám reportérek,“ komentuje list The Guardian celosvětový průzkum z roku 2021. Vznikl částečně v reakci na smrt mexické investigativní novinářky Maríi Eleny Ferral, která byla zavražděna na jaře roku 2020. V posledním sloupku publikovaném předtím, než byla zastřelena, psala o online obtěžování a výhrůžkách ze strany starostova syna.

Průzkumu se účastnila i britská novinářka Carolle Cadwalladr. Podílela se na odhalení praktik firmy Cambridge Analytica, která shromažďovala informace o lidech z Facebooku a využívala je pro účely politického marketingu. Výzkumníci zjistili, že mezi lety 2019–21 dostala novinářka 10 400 výhrůžných vzkazů. Ona sama to komentuje lakonicky: „Před nějakými 400 lety by mě upálili u kůlu.“

Průzkum dokládá, že tři čtvrtiny novinářek na celém světě čelí online násilí. 25 % novinářek dostává výhrůžky vraždou, 18 % znásilněním a 13 % násilím na blízkých včetně dětí.

Když k tomu připočtete, že ti lidé zveřejnili vaši adresu a každý ví, jak vypadáte, tak jak dlouho to vydržíte?

Budete se prostě chlácholit tím, že to nemyslí vážně? Že to jsou jen sociální sítě? Virtuální svět?

Jenže nejde jen o novináře. Týká se to všech, co jsou ve veřejném prostoru. A pak se divíme, že se třeba do politiky mladí nehrnou. Detailní analýzu naší nenávisti jsme přinesli v dubnovém časopise Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: SHutterstock.com