Rozhovor s televizním moderátorem o tom, zda přežije novinařina.
Je malý zázrak myslet si ještě po třiceti letech v branži, že jste si vybrali to nejlepší povolání na světě. Já si to myslím. A myslí si to i Václav Moravec. Letos dovrší osmnáctý rok v čele publicistického pořadu České televize Otázky Václava Moravce a asi není v zemi člověk, který by ho nedokázal poznat podle typické dikce, natož podle tváře. Mít novinařinu rád ale neznamená, že člověk nevidí slabiny, chyby, kterých se redakce dopouštějí.
Mít novinařinu rád znamená ptát se, co s médii bude, až se řízení chopí mladší generace. Jací mladí novináři jsou? Jak dnes redakce fungují? Proč nedokážou přesvědčit čtenáře a diváky, aby jim znovu věřili? Kde děláme chybu? I o tom se bude mluvit po dnešních Otázkách pro Václava Moravce.
Václav Moravec před natáčením svých Otázek ve Studiu 3 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. Foto: Mikuláš Křepelka / Česká televize
Byla to dvouminutová audioglosa, která loni pár dní před 17. listopadem vyvolala poprask. Eva Soukeníková, novinářka nastupující generace, v ní na Seznam Zprávách sestřelila podobu oslav sametové revoluce; jde podle ní o nesnesitelný kolovrátek. „Příští týden se zase sejdeme na Národní třídě, zapálíme svíčku, poslechneme si Martu Kubišovou a veřejně si budeme předčítat Moc bezmocných. Budeme vzývat demokracii, nadávat na komunisty, poplácávat se po zádech, jak jsme to vybojovali. A také připomínat mladým, jak „se nemohlo cestovat!“, jak „si to ani nedovedeš představit!“, jak „jsme stáli frontu na novou pračku!“. OK Boomer. (…) Nejsou ale 32 let poté už další otázky a palčivá témata, která bychom si právě ve svátek demokracie měli připomínat?“ uvedla.
Své starší kolegy tím uvrhla do spirály úvah, zda ještě rozumí tomu, jak ti, kteří je vystřídají, vnímají svět. A tím bych otevřela dnešní otázky, na které odpovídá Václav Moravec, novinář a vysokoškolský učitel žurnalistiky. Známe se spolu dlouho a bylo by falešné předstírat vykání.