Populární Žížala, blaníkZ alias Radovan Vávra se stahuje do ústraní.
A pohádky je konec…Tedy, jak se to vezme. Do konce roku ještě pár dní zbývá a do konce toho „kovidího“ minimálně ještě pár měsíců. Ale jeden příběh dnes i tak společně uzavřít můžeme. Tím příběhem je moje rejdění ve veřejném prostoru.
Co začalo před lety jako nevinná „Hra na Žížalu“ na twitteru se letos rozrostlo do Instagramu, Facebooku, YouTube, Spotify a dalších platforem. Co začalo jako občasný příspěvek do tištěného měsíčníku Neovlivní přerostlo do pravidelného týdenního sloupku. Také jsem začal přijímat všechna pozvání na různá vystoupení v médiích, která jsem před tím zdvořile odmítal. Bylo mne ve 2020 dost vidět. Tak s tím bude ve 2021 konec. Jasně, občas něco na twitter napíšu. Jasně, pro měsíčník Neovlivní také. Ale s ostatním je konec. Než vysvětlím proč, řekněme si, proč to celé začalo.
Prvním impulzem byl kovid. Neumím pomáhat ve špitále, nemohu darovat plazmu, ale pomáhat jsem chtěl. Proto jsem se snažil informovat o kovidu a jeho dopadu na ekonomiku a na peněženky nás všech. Tak vznikla denní instagramová rubrika Korona versus Koruna. Tak vznikla řada příspěvků pro Týden podle Vávry. A když jsem se později některým tématům chtěl věnovat na větší ploše, vznikla série rozhovorů na YouTube, s trochu drzým názvem, Hovory V. Ve dnešní době má člověk okamžitou zpětnou vazbu a tak mohu celkem s jistotou tvrdit, že všechny platformy si své čtenáře, posluchače a diváky našly. Nakonec, na čísla se může podívat každý. Nicméně jsem si po čase uvědomil, že co je pro mne „charitou“ může být pro někoho, jehož ekonomický osud je s podobnou aktivitou, na rozdíl od mého spjatý, konkurencí. A to jsem nechtěl a nechci.
Hlubším důvodem pro moje „vylezení z ulity“ však bylo něco jiného. Byl tím pocit, že jsme zemi vrátili těm, od kterých jsme si ji v Listopadu vzali. Ten jsem měl od vzniku vlády Andreje Babiše. Ne, nejsem naivní. Politika nikde na světě není odpolední čajíček. Moje pravicové vidění světa mi nebrání analyzovat levicová řešení a vést s jejich nositeli debatu. Nepotřebuji ke štěstí vládu konzervativců a nehroutím se, když vládnou liberálové. V naší zemi jde ale o něco jiného. Andrej Babiš přinesl do politiky a veřejné debaty normalizační móresy a politiku i veřejnou debatu zničil. Nemá smysl tady teď vyjmenovávat, jaké škody tím kde napáchal. To nakonec uvidíme ještě dlouhá léta. Pro mne to ale bylo impulzem se tomuto zlu aktivně postavit. Ne, nemyslel jsem si, že jedinec svojí aktivitou něco dokáže. Ne, nemyslel jsem si, že dokážu otočit kolo dějin a dokonce se dá říct, že jsem to ani nedělal, na rozdíl od pana premiéra, „pro lidi“. Vylezl jsem z ulity kvůli sobě. Abych si nikdy v budoucnu nemusel vyčítat, že jsem nic neudělal. No a proč si myslím, že mám splněno? Že se do své pohodlné ulity mohu vrátit?