„Každý byznysmen, který má se státem něco do činění, je denně svědkem trvalého úpadku našeho státu. Je to něco, co je největší brzdou růstu našeho HDP v dobách míru. Je to něco, co je vedle viru samotného, největší hrozbou těchto dní.“ Bývalý bankéř a investor Radovan Vávra píše o době covidové.
Ále něco pořád eště máme. Ňáký lesy nám zbyly, pivo máme dobrý, někdy… A holky, Karle, holky máme nejkrásnější na světě. Od roku 1985, kdy Rudolf Hrušínský ve Vesničce pronesl tato slova, se toho u nás zas tolik nezměnilo. V lesích řádí kůrovec a na JIPkách kovid. Ale, slovy klasika „něco pořád eště máme“. Co jsou naše zbývající silné karty v kovidové době, co jsou „ohříváčky“ naší současné neveselé situace? O co se můžeme opřít?
Banky, finanční instituce a celý systém finančních služeb můžeme považovat za své trumfové eso. Vláda #KSČMČSSDANO sice ještě stihla znárodnit pojišťovnám rezervy ve výši ročního zisku celého odvětví, ale bankovní daň se zatím přátelům z Liďáku, přes největšího dlužníka českých bank, toho času premiéra vlády, protlačit nepodařilo. Von ten střet zájmů není zas tak špatná věc. I díky tomu jsou naše banky silné. Byly silné již za minulé, finanční, krize. Byly tehdy dokonce silnější než jejich zahraniční matky. To má svůj kořen v divokých devadesátkách a můžeme to probrat jindy. Podstatné je, a je to doloženo výsledky zátěžových testů, že naše banky v klidu zvládnou i horší pokles ekonomiky, než který máme nepochybně před sebou. Peníze nemocné nejsou a peníze nám nedojdou. Banky navíc mají scénáře pro pokles ekonomiky a částečnou podporu státu. Ta je bohužel konstruována tak stupidně, že nepodpoří ty, které podpořit měla, tedy klienty bank, ale podpoří banky samotné. O co jde?
Portfoliová záruka ve výši 30%, kterou stát bankám za kovidí úvěry poskytl, je pro nové, nebo rizikové obchody naprosto nedostatečná a proto se ty programy nečerpají. Banky prostě za stát horké brambory z ohně tahat nebudou. Banky nikoho z kovidové šlamastyky nevytáhnou, nepůjdou do rizika. Ale u svých stávajících klientů otočí co nejvíce stávajících úvěrů do úvěrů kovidových, na které se bude záruka státu vztahovat. To se sice zcela míjí s původním účelem těchto programů, nicméně alespoň to pomůže těm bankám. Jak říkali v Černobylu, „Not great, not terrible“.
Síťové firmy jako výrobci elektrické energie, její distributoři, distributoři plynu, vody, tepla a telko sektor jsou naším králem. Také sice poklesy tržeb zaznamenají, a to se projeví v jejich ziskovosti, ale nebudou mít problém s provozem své fyzické infrastruktury. Je naším velkým štěstím, že tato odvětví jsou u nás provozována na vysoké technické úrovni a že ke všem kovidím hrůzám nám tak nemusí hrozit obavy o kontinuitu dodávek klíčových komodit. Vstupujeme do topné sezony a výpadky v této oblasti by na naši churavou ekonomiku byly už fakt moc. Naštěstí k nim nedojde. Zejména elektrické energie máme obrovský přebytek, který se nám může, v případě jakýchkoliv problémů v Evropě, setsakra hodit. Máme dobře diverzifikované produktovody. Máme robustní rozvodné sítě. Máme moderní infrastrukturu klíčových médií. Je strašná škoda, že to stejné nejde říci o našich železnicích a dálnicích. Je strašná škoda, že po kovidí krizi sice bude každý chápat nutnost jejich dokončení, ale už na to nikdy nebudeme mít peníze. Nikdy, game over.