Venezuelský vězeň: Terorista, nebo snílek?

Madurův autoritářský režim zatkl českého občana s obviněním, že coby žoldák v zájmu CIA chystal ve Venezuele puč a atentáty. Připletl se Jan Darmovzal nechtěně do akcí tajných služeb? Nebo se na nich přímo aktivně podílel? Nebo měl prostě jen smůlu a byl ve špatný čas na špatném místě? Odemykáme text z říjnového časopisu Neovlivní.cz

Je to už skoro čtvrt století, co české úřady spustily operaci na záchranu Ivana Pilipa a Jana Bubeníka, které uvěznil kubánský komunistický režim. Záchrannou misi tehdy sledoval celý demokratický svět. Teď se situace opakuje. Jen je případ o poznání vážnější.

Tehdy šlo o veřejně známé osoby, na které se soustředila obrovská pozornost. Dnes se diplomacie a speciální složky pokoušejí dostat domů neznámého mladého muže Jana Darmovzala. Venezuelské úřady odmítají s Českou republikou komunikovat. Teprve nyní – osm měsíců od zatčení – Darmovzalovi poprvé povolili spojit se s rodinou a oficiálně tak potvrdit, že je naživu a v pořádku. Při té příležitosti odemykáme text z říjnového časopisu Neovlivní.cz.

Absolventa sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity na přelomu loňského srpna a září sebraly bezpečnostní síly venezuelského autoritářského režimu. Darmovzala, dva španělské občany a tři Američany obvinily, že v režii americké tajné služby CIA společně plánovali v zemi ozbrojený převrat. Tvrdí, že chystali dokonce i atentát na prezidenta Nicoláse Madura.

Zatčení oznámil ve státní televizi Diosdado Cabello, mocný národní ministr vnitra. „CIA je v čele této operace,“ řekl Cabello na tiskové konferenci, kde předváděl fotky zatčených a množství zbraní, jejichž vlastnictví jim připsal.

Třiatřicetiletého Jana Darmovzala pak označil za „velmi důležitou osobu“, výsadkáře a dramaticky tvrdil, že jde o žoldáka z blíže neurčené skupiny Z.

Jak jsme zveřejnili na webu obratem po venezuelském oznámení, Jan Darmovzal byl členem Aktivních záloh armády. Zařazený byl u chrudimských výsadkářů. „Je to prostě pěkný průšvih,“ byla první reakce jednoho z našich zdrojů z bezpečnostních složek.

Tím spíš, že i další ze zatčených – Wilbert Joseph Castañedo Gomez – má mít napojení na armádu. Venezuela jej označila za mariňáka, který měl za sebou mise v Afghánistánu, Iráku a Kolumbii.

Darmovzalovo zapojení do Aktivních záloh neznamená, že je na obvinění venezuelských úřadů cokoli pravdivého. Právě tato informace jim ale dává do ruky obrovskou munici, aby mohla splétat obří obvinění. Stačil k tomu snímek Jana Darmovzala s nášivkou AZ – armádní zálohy, který ministr Cabello zveřejnil, a ze záložáka udělal rovnou příslušníka armády.

Náš nebyl, tvrdí tajné služby

Jak španělské, tak americké úřady ihned po Cabellově oznámení označily celou verzi spiknutí v režii CIA za lživou a smyšlenou.

„Jakákoli tvrzení o americké účasti na spiknutí s cílem svrhnout Madura jsou kategoricky nepravdivá. Spojené státy nadále podporují demokratické řešení politické krize ve Venezuele,“ stojí v prohlášení americké administrativy, která akci Madurových lidí dává do jasné souvislosti s důsledky červencových zmanipulovaných voleb. Ty podle opozice, expertů i západních pozorovatelů vyhrál pětasedmdesátiletý bývalý diplomat Edmundo González Urrutia. Autokrata Madura porazil o nejméně 4,5 milionu hlasů. Jenže na Madurovu stranu se přiklonila armáda i administrativa, označil se za vítěze voleb a spustil vlnu tvrdých represí. González uprchl do zahraničí, exil našel ve Španělsku.

I Madrid příběh o spiknutí striktně popírá.

Česká diplomacie si dala na čas. Nicméně po několika dnech i Černínský palác zveřejnil v podstatě shodné stanovisko: „Veškerá tvrzení o zapojení České republiky do plánu svrhnout Madurovu vládu postrádají jakýkoli reálný základ.“

Všechny tři tuzemské zpravodajské služby – vojenské i civilní – se v reakci na dotazy Neovlivní.cz od případu rovněž distancovaly. Jejich zástupci v neformálních rozhovorech uvedli, že Jan Darmovzal „jejich“ rozhodně nebyl. „Nemáme s tím společného vůbec nic,“ prohlásil oficiálně mluvčí BIS Ladislav Šticha.

Šéf rozvědky Vladimír Posolda i mluvčí vojenského zpravodajství Jan Pejšek shodně uvedli, že jejich složky nikdy veřejně nemluví o tom, s kým spolupracují nebo nespolupracují. I oni ale kategoricky popírají, že by v případu sehrály jejich služby jakoukoli roli.

A i v neoficiálních rozhovorech další zástupci služeb trvali na tom, že pro ně zadržený dobrodruh vážně nikdy nepracoval. Ani jako kmenový příslušník, ani jako agent.

Ideální krytí pro špiona

Ke spojení Jana Darmovzala s tajnými službami přitom na první pohled vysloveně svádí jeho profil, který lze sestavit z veřejně dostupných zdrojů. Mladý muž je nadstandardně jazykově vybavený: angličtina, němčina, italština, španělština, ale také arabština. A všemi jazyky skutečně mluví, nešlo jen o PR do životopisu.

„Když jsem s ním byl v Kataru, byl jsem u toho, jak plynule přepínal z angličtiny do arabštiny. Arabsky se tam domluvil,“ potvrzuje například Jan Kubata, jeho bývalý šéf ze státní agentury CzechTrade.

Darmovzal podle dohledatelných informací pracoval vlastně jen v CzechTrade, životní standard jeho rodiny mu však umožňoval cestovat po celém světě. Dle snímků na sociálních sítích a svědectví jeho známých procestoval řadu zemí, které nepatří mezi destinace právě vyhledávané běžnými turisty. Byl v Severní Koreji, Mosambiku, absolvoval dobrovolnický program na Západním břehu, navštívil Kurdistán a méně exotické země, jako je Gruzie, Malajsie, Singapur či Maroko.

Na svém profilu na LinkedIn pak uvádí, že na konci roku 2023 získal stipendium na tříměsíční studium moderní standardní arabštiny na institutu Al Minbar v marockém Rabatu. Předtím pak podle svého tvrzení během pětiletého pobytu v Singapuru dálkově studoval právní studia na University of London.

Jeho zahraniční cesty pak byly zpravidla spojeny s maratony nebo triatlonovými závody. Měl totiž nadprůměrnou fyzičku a běhu se věnoval dlouho. Absolvoval také kurzy přežití, jeho známí říkají, že na sobě stále tvrdě dřel.

„Zkrátka celé by to bylo ideální krytí pro špiona,“ podotkl již citovaný zdroj z bezpečnostní komunity.

Věčné dítě Honza

Jenže trochu jiný obrázek Jana Darmovzala se objeví ve chvíli, kdy se bavíte s lidmi, kteří ho znali.

„Honza je věčné dítě. Srdce na dlani a strašně naivní,“ popisuje ho jeden z dlouholetých známých z běžecké komunity. „Vždycky snil o tom, že bude společnosti prospěšný. Že ho ocení. Velmi vážně uvažoval, že se zapojí do bojů na Ukrajině, když tam vletěl Putin. Ale i když už byl tehdy přes tři roky v Aktivních zálohách, z rozhovoru s ním bylo jasné, že nemá úplně představu, jak to ve skutečnosti ve válce vypadá. Prostě se pro něco zrovna nadchnul.“

Ani jeho příprava cesty do samotné Venezuely neodpovídá praxi ostřílených špionů, jak vyplývá z rozhovoru s ostravským cestovatelem a spisovatelem Janem Rendlem, se kterým se Jan před cestou radil.

„Volal mi před tím, než vyrazil. Chtěl po mně nějaké rady, protože jsem v té oblasti nedávno byl. Nevím nic o jeho historii, ale kdybych měl soudit na základě naší konverzace a vzhledem k tomu, na co se ptal, tak to bylo spíše hodně naivní. O Jižní Americe toho moc nevěděl. Co přesně tam jede dělat, o tom jsme se nebavili. Říkal jen, že to je turistický výlet,“ vybavuje si Rendl.

Nic podle něj nenasvědčovalo tomu, že by šlo o nějakou utajenou misi. Korunu tomu pak Jan Darmovzal nasadil ve chvíli, kdy na svůj instagramový účet 10. srpna pověsil snímek své letenky do Caracasu. Jako by si namaloval terč na čelo, poznamenávají bezpečnostní experti.

Slova cestovatele Rendla to bezděky potvrzují. „Ve Venezuele vznikají problémy už jen proto, že jste cizinec. Když přiletíte, čeká vás spousta kontrolních bodů, na kterých jsou policajti. A ti čekají úplatek. Když ho nedáte, zavřou vás. Mě vytáhli z autobusu, člověka prohlížejí, vyslýchají, dokud ten úplatek nedá. Dokonce si o něj i řeknou, když to neuděláte sám. Je možné, že tím, že byl voják, měl pásmo vzdoru jinde než obyčejný člověk. Takže to je mohlo taky naštvat,“ dodává cestovatel Rendl.

Navíc: Bez ohledu na to, co tajné služby o angažmá Darmovzala tvrdí, v jeho nedávné minulosti nastal okamžik, který vysloveně mluví proti tomu, že by byl ve spojení se světem tuzemské špionáže.

V roce 2022 měl vyjet jako zástupce agentury CzechTrade do Kataru, kde měl řídit firemní kancelář. Prošel výběrovým řízením, v němž byl podle svého šéfa Kubaty o parník nejlepší. Získal podle agentury i bezpečnostní prověrku, ale jeho výjezd nakonec bez udání důvodů stoplo ministerstvo zahraničí.

„Kdyby za ním stála některá z tajných služeb, nikdy by taková situace nenastala. Do Kataru by prostě vyjel, to by si pohlídaly. Tím spíš, že tajné služby se podílejí na udělení prověrky, kterou Jan Darmovzal předtím dostal,“ popsal zažitou praxi státní úředník, který má detailní znalost o výjezdech agentů služeb do zahraničí.

Budu pracovat, ale taky bojovat

Sám Darmovzal dával stopku od diplomacie do souvislosti se svou publikační činností, pro kterou si vybral levicový web Britské listy. Tam se netajil zejména svojí ostrou kritikou Izraele; tenhle postoj si přivezl ze svého působení v palestinských utečeneckých táborech.

„Hamižnost a touha po moci daly v roce 1948 vzniknout naoko demokratickému státu, ale ve skutečnosti jde o militaristickou entitu, která neuznává mezinárodní úmluvy a která vytvořila ohavný režim apartheidu trvající daleko déle než ten, který jsme znali z Jihoafrické republiky. Brutalita, kterou se tento režim prezentuje nejen v těchto dnech, je v historii zcela bezprecedentní,“ napsal v květnu 2021 v textu s titulkem „Morálně zkorumpovaný český establishment je hrdý na podporu izraelské genocidy a apartheidu“.

Když mu pak o rok později diplomacie zhatila výjezd do Kataru, postěžoval si tehdy pro portál Seznam Zprávy. „V Aktivních zálohách oddaně sloužím a na svou službu jsem patřičně hrdý. Nikdy jsem se nedostal do žádného konfliktu, pokud šlo o mé názory na lidskoprávní otázky. Má publikační činnost nebyla nikdy tajná a nikdy jsem s tím neměl žádný problém. Je přeci jasné, že pokud by mé názory a články byly problémové, nikdy bych nemohl projít výběrovým řízením na CzechTrade a také velmi důkladným bezpečnostním řízením na NBÚ,“ dodal.

Jeho šéf z CzechTrade Kubata říká, že to tehdy byl výjimečný případ, ministerstvo zahraničí zpravidla výjezdy neblokovalo. Oficiální zdůvodnění stopky však tehdy nedostal.

„Já si Honzu Darmovzala pamatuju velmi dobře jako pracovitého, šikovného kluka, který měl úplně odlišné politické názory než já. On nerozlišoval, střílel úplně do všech. Snažil jsem se mu říct, že to takhle nejde, ale nakonec jsme politiku přestali řešit. Nebyl prostor, abychom se přesvědčili navzájem,“ říká Kubata a dodává: „Ale na pivo bych s ním šel vždycky, moc mě to mrzí, co se mu teď stalo. Přál bych mu, aby se dostal v pořádku domů.“

Vzpomíná také, že je na Janovi výjimečné jeho vlastenecké cítění, které v jeho generaci není tak obvyklé. „Byl ochoten položit život za Českou republiku a nebyla to od něj fráze. Bavil jsem se o tom s ním, když chtěl po napadení Ukrajiny zároveň odejít bojovat a současně pracovat dál pro CzechTrade. Říkal jsem mu, že nemůže sedět na dvou židlích. On byl připravený okamžitě bojovat, pokud by nás Rusko napadlo.“

Darmovzalův bývalý šéf současně ale skoro vylučuje, že by se mohl zapojit do akcí, z nichž ho teď Madurův režim obviňuje: „O tom velmi silně pochybuju, že by se něčeho takového účastnil. Rozhodně nebyl radikalizovaný. A že by na někoho spáchal atentát, to rozhodně ne.“

To samé tvrdí jeho rodina.

Stopa končí na kolumbijských hranicích

Právě Janův otec Oldřich se rozhodl podle informací z českých úřadů nespoléhat jen na stát a po synovi pátrá s pomocí prostředníků i na vlastní pěst. Pochopitelné zoufalství rodiny totiž umocňuje ještě fakt, že okolnosti Janova zatčení jsou zahaleny tajemstvím a v celém příběhu je k dispozici strašně málo informací.

Nejlépe to vystihuje reakce jednoho z ministrů Fialovy vlády: „Je to hrozně divný. Hrozně.“

Jisté je to, že Jan Darmovzal skutečně přiletěl do hlavního města Venezuely Caracasu podle plánu. Tedy 10. srpna. Podle zjištění Neovlivní.cz se ubytoval v hostelu El Sofá Caracas.  Ještě o dva dny později se právě odtud ozval cestovali Rendlovi.

„Poslední zpráva mi od něj přišla 12. srpna. Posílal mi odtud fotku,“ říká Rendl.

Zhruba stejná data nesou i příspěvky na Darmovzalově instagramovém účtu, na kterých jsou fotografie z Venezuely. Poslední je ze 16. srpna.

I poté byl ale v pořádku. Ještě na konci srpna se ozval rodině ze sousední Kolumbie, podle několika různých informací se předtím vydal do venezuelské provincie Amazonas. Tento druhý největší venezuelský stát platí za mnohonásobně rizikovější než oblast kolem Caracasu.

Mimochodem ze stejné lokality se přibližně ve stejnou dobu ozvali podle španělských médií svým rodinám i zatčení Španělé. Hlásili zkraje září, že jsou v Kolumbii a míří do Puerta Ayacucho, venezuelského města na hranici s Kolumbií. Právě tam byl podle venezuelské administrativy zatčený i Jan Darmovzal.

A venezuelské úřady přidaly ještě další styčný bod: hotel Las Toninas v Bogotě, kterým podle Madurova ministra vnitra prošlo všech šest zatčených mužů, včetně Darmovzala. Bogota ovšem leží na druhém konci Kolumbie. A potvrdit či vyvrátit verzi úřadů o pobytu všech zatčených se redakci nepodařilo, zástupci hotelu na pokusy o komunikaci nereagovali.

Podle záznamů portugalských aerolinek, které má redakce k dispozici, se měl Jan Darmovzal jejich letounem vrátit do Lisabonu 12. září. A to v 8.45 ráno přímým letem z venezuelského Caracasu. Ještě pár dní před tím naposledy mluvil s rodinou.

„Komunikoval ještě několik dní před návratem a pak se odmlčel. Všichni čekali, že se ozve po návratu, ale už se neozval,“ uvedl jeden z členů týmu, který se podílí na záchranné misi.

Následně pak 15. září Venezuela oficiálně oznámila, že Darmovzala a pět dalších mužů zatkla a obvinila z teroristického spiknutí. Přesné datum zatčení zatím také nelze potvrdit.

Nástroj výměny

Ivan Pilip, někdejší kubánský vězeň, dnes přiznává, že po zatčení Jana Darmovzala cítil jisté flashbacky, které mu připomněly jeho vlastní příběh.

„Samozřejmě jsem si představoval, jak to asi probíhá. Nepochybuji přitom, že je to politická záležitost, jak ze strany Madura odvést pozornost od zmanipulovaných voleb. A dokázat cizí vměšování se do vnitřních záležitostí Venezuely,“ vypočítává bývalý ministr, který spolu s někdejším studentským vůdcem Janem Bubeníkem strávil v kubánském vězení měsíc.

Jak předtím zveřejnil na sociální síti, je třeba být obezřetný i k případným „přiznáním“ zatčených. „Je nutné počítat s tím, že se mohou objevit vynucená přiznání a vyfabrikovaná svědectví. Úřadovna tajné policie SEBIN v budově Helicoide v Caracasu je známá nesmírně brutálními postupy vůči zadrženým. Cizinci snad zůstanou ušetřeni, ale objevovat se mohou různé manipulace,“ dodal Pilip.

Může a nemusí mezi ně patřit zápisník, který měl podle tvrzení venezuelských zpravodajských služeb Jan Darmovzal u sebe. Madurův režim jej prezentuje jako jasné svědectví o tom, že se Darmovzal a spol. chystali na puč. Ve skutečnosti může jít o Darmovzalovy zápisky z kurzů přežití, jak se zachovat v případě zajetí. Nejde o nic tajného, stejné informace musel Darmovzal získat i během působení v Aktivních zálohách.

Příběh s českou účastí není zdaleka první, kdy Madurův režim zatkl cizince a obvinil je z plánů na teroristické útoky. Před čtyřmi lety to byli bývalí američtí vojáci Luke Denman a Airan Berry, v roce 2016 pak jejich krajan Joshua Holt. Trvalo dlouhé měsíce, resp. roky, než je Venezuela propustila. A v případě Luke Denmana se dokonce objevilo video, kde se Američan přiznává k pokusu o svržení prezidenta Madura.

Jak na případu Holta popsal tehdejší senátor Utahu Orrin Hatch, propuštění bývá výsledkem mravenčí diplomatické práce. „Za poslední dva roky jsem spolupracoval se dvěma prezidentskými administrativami, s množstvím lidí z diplomacie, velvyslanců po celém světě, s lidmi ve Venezuele i se samotným prezidentem Madurem,“ citovala americká média senátora.

V případě Jana Darmovzala hraje hlavní roli česká diplomacie. Záchrannou misi ale kromě nedostatku informací komplikuje i fakt, že přímo ve Venezuele ministerstvo své lidi nemá. Spoléhá na své diplomaty z Kolumbie. „Zatím v tuto chvíli nejsou žádné nové informace,“ uvedl ke konci září Daniel Drake z ministerstva zahraničí s tím, že úřad požádal Venezuelu o detailní zprávu k případu.

Ministerstvu zahraničí v případu Darmovzal asistují výše zmiňované výzvědné tajné služby. Civilní i vojenská. A paralelně také běží pátrání otce, který je úspěšným moravským podnikatelem.

Úřady samozřejmě řešily i linku, že si Jana Darmovzala venezuelský režim vyhlédl právě kvůli finanční situaci rodiny, pro tuto verzi ale nic nesvědčí. Právě proto, že Madurovi lidé dali Jana do jedné skupiny se zadrženými Španěly a Američany a přišli s teorií žoldáckého spiknutí. Američané navíc podle některých zpráv byli zatčeni už dříve, a to na konci srpna.

„Kdyby chtěli výkupné, neudělají z něj politický případ,“ podotkl již citovaný zdroj z bezpečnostní komunity.

Text vyšel v říjnovém časopise Neovlivní.cz. Pořiďte si PŘEDPLATNÉ a už vám žádný článek neuteče.

Zdroj náhledové foto: LaIguana.TV