© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Přesně před rokem zemřel první člověk v ČR na covid-19.
Vloni 22. března zemřel v České republice na nákazu koronavirem první člověk. Rok poté přináší stejné datum mnohem tragičtější milník: 25 tisíc obětí. Velká část z nich zahynula kvůli sérii fatálních chyb a selhání vládního kabinetu Andreje Babiše.
Je to rok od chvíle, co jsme na webu Neovlivní.cz začali vydávat první série datových analýz a mezinárodních statistických srovnání, jak koronavirová epidemie postupuje světem a jak si v boji s ní stojí Česká republika. Publikovali jsme je v době, kdy český stát a úřednický aparát řízený politiky ANO a ČSSD nebyl schopen vytvořit ani základní nástroje, podle kterých by se země mohla v krizi řídit.
A hned od března jsme začali shromažďovat exkluzivní odhalení. Jak Andrej Babiš, Adam Vojtěch, Jan Hamáček, Karel Havlíček či Alena Schillerová bez podkladových analýz a netransparentně rozhazují státní miliardy, které měly sloužit potřebným. Jak se přímo oni nebo jimi (ne)řízení úředníci dopouštějí nezákonných přehmatů, finančních machinací a zcela vědomě ničí osudy podnikatelů, zdravotníků, školních dětí.
Podobně jako Neovlivní.cz shromažďovala závažné informace o dění během koronaviru i další nezávislá média. Investigace, včasná varování expertů, příběhy lidí bez pomoci, to vše bylo zveřejněno.
Jak premiér Babiš a jeho tým expertů s všemi těmito varovnými signály v průběhu jara, léta a podzimu 2020 naložil, je už notoricky známo. Ironicky smutné „Best in Covid“ bude na náhrobku jeho vlády.
Co neznáme, a už se pravděpodobně ani nikdy v úplnosti nedozvíme, jsou jména obětí tohoto vládního diletantismu.
Konkrétní tváře, životní osudy, budoucí plány, které už nikdy nebudou naplněny. Pětadvacet tisíc lidí je těžko představitelné číslo. V jednoduché vizualizaci níže jsme se dnes, v den oficiální vzpomínky na tisíce zmařených životů, pokusili vztáhnout čísla ze statistik k situacím či místům, které všichni dobře známe.
Budete-li procházet takovou konkrétní kanceláří, nákupní halou nebo náměstím, zkuste si ta místa představit plná lidí, kteří už nejsou.
Skupinka, kterou si umí vybavit téměř každý, kdo pracuje ve firmách. Obvyklý počet lidí, který máme bezprostředně kolem sebe během zaměstnání. Desátý člověk podlehl v Česku koronaviru 26. března 2020, čtyři dny po první evidované oběti.
Dokud to ještě bylo možné, přibližně takový počet lidí byste měli kolem sebe v hledišti alternativnější, komorní scény. Padesátka lidí naplní třeba divadelní sálu v pražském Skautském institutu, oblíbeném mezi studenty. Covidovou oběť s číslem 50 zaevidovala ČR v noci z 3. na 4. dubna 2020.
Kolik je to lidí, to si dobře představí každý, kdo někdy cestoval přeplněnou tramvají noční Prahou. Ikonická Tatra T3 má vagon pro stovku sedících a stojících pasažérů. Babišova vláda oznámila překonání hranice 100 mrtvých 9. dubna 2020.
Do hlediště legendárního Divadla Husa na provázku se vejde zhruba tolik osob, kolik jich v Česku zahynulo na koronavirus k 3. květnu 2020.
Pivní zahrádka jiné legendy, pražské restaurace U Fleků, pojme v plném létě až 500 hostů. Covidový den, kdy – obrazně řečeno – všechny stoly v zahradě osiřely, nese datum 18. září 2020.
Národní divadlo deklaruje absolutní kapacitu 986 diváků. Pokud jste ho zažili někdy vyprodané, zavřete oči a představte si první tisícovku mrtvých na koronavirus v ČR (přes 1000 obětí se číslo přehouplo 11. října).
Hudební klub SaSaZu v Praze proslavily koncerty hvězd taneční hudby v době, kdy ještě malé koncertní sály mohly “praskat ve švech”. Kdo zažil tamní vyprodané akce, umí si představit i noc z 26. na 27. října. To v Česku právě umřel covidový pacient číslo 2500.
Platilo by to pro každé středně velké nákupní centrum, ale vybíráme symbolicky pražskou “ikonu konzumu” 20. století. Každý, kdo zažil předvánoční nakupování v Bílé labuti, měl kolem sebe pravděpodobně tolik lidí, kolik na Covid-19 umřelo k 5. listopadu (v dobách největší slávy Bílou labutí prošly přes čtyři tisíce lidí za hodinu).
Do jedné z dominant Ostravy, hokejové haly klubu Vítkovice, se vejde 10 tisíc fanoušků. Alespoň tomu tak bylo v éře hokejových mistrovství světa, před pár lety přístavbou sky boxů kapacita klesla na 9 833. Těžko představitelné, ale 15. prosince se to stalo realitou. Statistika koronavirových úmrtí překonala 10.000. Jakoby hlediště, které bouří při největších zápasech v ostravském hledišti, najednou ztichlo a zmizelo.
Na největší český fotbalový stadion SK Slavia Praha v Edenu se vejde 19.370 sedících diváků. Ty tisíce teček, to jsou lidé. A je jich zhruba tolik, kolik jich po sérii chyb a selhání Babišovy vlády zemřelo na Covid-19 k datu 25. února 2021.
Jen o měsíc později a obětí českého koronavirového selhání je již 25 tisíc. Shodou okolností přesně rok po prvním evidovaném mrtvém. Vezmeme-li jako měřítko, že na jeden metr čtvereční plochy se při demonstraci vejdou maximálně 3-4 lidé, znamená 25.000 mrtvých plné Staroměstské náměstí v Praze. Záměrně nabízíme aktuální fotografii, kde je jen hrstka lidí. Ale možná jste byli na Staromáku, když přiletěli hokejisté z Nagana, nebo při jedné z velkých demonstrací. A viděli ty desetitisíce tváří kolem sebe. Až se v pondělí v poledne rozezní po celé zemi zvony, vzpomeňte si na ně.
Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com