Vládní omalovánky a likvidace podnikatelů v roce 2020

Vláda tvrdí, že kompenzuje podnikatelům náklady za uzavřené provozovny lépe než sousední státy. Jak je to ve skutečnosti, píše senátor Lukáš Wagenknecht.

Pojďme se společně poohlédnout za minulým rokem a říci si otevřeně, jak se vláda k podnikatelům, kterým na více než tři měsíce zakázala podnikat, skutečně zachovala.

Vláda už nebude likvidovat živnostníky

Nejlépe, byť zjevně nechtěně shrnul přístup vlády vicepremiér Karel Havlíček ve svém nedávném příspěvku na Twitteru: “Vážení přátelé, s ohledem na šířící se epidemii jsme opět byli nuceni zavřít maloobchody, nicméně tentokráte jsme už vzali v potaz to, že nemůžeme prostě jednoduše zlikvidovat živnostníky a malé obchody.”

Bohužel svůj likvidační přístup vláda mediálně přehodnocuje až po deseti měsících restrikcí, které nikdy věcně nezdůvodnila. V případě opakovaného uzavírání provozoven maloobchodu a služeb nikdy nepředložila data, která by doložila, že je toto podnikání zdrojem šíření nákazy. Naopak v analýze ÚZIS z minulého roku, která unikla do médií, je uvedeno, že největším zdrojem nákazy (přes 50 %) jsou pracoviště, tedy továrny a kanceláře, které vládou nikdy omezeny nebyly.


Ilustrace: Shutterstock.com

Člověk by mohl přistoupit na Havlíčkovy argumenty, že stejně jako u nás byly zavřené obchody a služby i jinde. Vláda však veřejnosti neříká a vyplývá to i z její vlastní analýzy, že v mnoha evropských zemích v podzimní vlně pandemie obchody a služby nechaly tamní vlády normálně fungovat. Příkladem jsou Dánsko, Norsko, Švédsko, Estonsko, Lucembursko, Chorvatsko, Albánie, Kypr, Moldavsko. Země, které obchody plošně nezavíraly, ale v některých případech pouze částečně omezily provozní dobu nebo provoz velkých nákupních center jsou např. Maďarsko, Portugalsko, Švýcarsko, Nizozemsko, Srbsko, Černá hora, Bulharsko, Makedonie nebo Rumunsko.

Nejlepší kompenzace na světě

Ke kompenzacím, které nyní pan Havlíček vychvaluje je také potřeba doplnění, které on sám bohužel neuvádí. Prvním problémem je podpora, která u nás dorazí až ex-post. Když se vláda rozhodne kompenzovat platy zaměstnanců, proplatí je až po uhrazení mzdy a odvodů zaměstnavatelem. Stejně tak je to v případě hrazení nájmů. Na jaře stát dával 50 %, zbytek musel doplatit pronajímatel a nájemce. Nyní vláda využila trik notifikovaný Evropskou komisí, a umožnila čerpat 50 % nájemného za tři měsíce. Ve skutečnosti tak uhradí po druhé vybraným podnikatelům celý nájem za 1.5 měsíce, opět ex-post. Právě úhrady ex-post způsobují podnikatelům, kteří přišli ze dne na den o tržby, problém s cash-flow, velké problémy. Ti, kteří jsou vyvolení a dostanou některý druh podpory, se musí zadlužit, aby dobu do proplacení kompenzace přežili.

Další problematickou oblastí je to, že vláda si vybrala určité druhy nákladů, které podnikatelům hradí. Mnohé náklady, které podnikatelé bez příjmů musí platit, vláda ignoruje. Jde zejména o leasing různého druhu majetku. Příkladem může být vybavení kuchyně v hospodě, regály na prodejně, nebo dodávka, kterou podnikatelé potřebují ke svému podnikání. Sezónní zboží, které podnikatelé nemohou prodat a musí je likvidovat také nikdo neřeší.

I náklady, které vláda hradí, však pomohou jenom někomu. Vrátíme se k nájemnému. Někteří podnikatelé, kteří jsou v nájmu, na podporu dosáhnou. Vláda však hodila přes palubu ty, kteří podnikají ve vlastní budově, na kterou si museli vzít hypotéku. Ti nedostanou nic, i když měsíční splátky musí odesílat do banky dál.

Vládní pomoc v praxi jsme do detailu popsali už v červnovém časopise Neovlivní.cz. Předplácejte ZDE, ať Vám žádný článek neuteče

Novým nápadem vlády je mimořádná kompenzace uzavřených provozoven, kterým plánuje dát 400 korun na zaměstnance na den. I toto je nesrozumitelné pro ty podnikatele, kteří jsou efektivnější a zvládají své podnikání s menším počtem zaměstnanců než jejich konkurence.

Někdo dostane, někdo ne

Co je také podstatné zmínit, že podnikatelům, kterým vláda nezakázala podnikat napřímo, například čistírnám prádla, taxikářům a mnoha dalším, žádné konkrétně zaměřené věcné podpory nevypsala. Tedy výjimkou podpory provozovatelům autobusů. Můžeme se jenom domnívat, proč jedna skupina podporu dostala a jiná nedostala nic.

Celý systém dotací je tak nepřehledný, že je pro podnikatele velice komplikované se v něm vyznat. A právě toho využívá pan Havlíček pro komunikaci do médií. Podle něj se v Česku kompenzuje „luxusně“ oproti sousedním státům.

Pro demonstraci jeho tvrzení vytvořili jeho úředníci dva modelové příklady, na kterých demonstrují jak moc podnikatelé u nás od státu od příštího týdne dostanou.

Vládní omalovánky

Při podrobnějším prostudování obrázku, kterému říkám omalovánky, člověk jednoduše zjistí, že v něm MPO porovnává jablka s hruškami. Úředníci vytvořili dva modelové příklady restaurace, jednu na menším 10ti tisícovém městě a druhou ve větším 20ti tisícovém městě. K nim si vymysleli fiktivní měsíční nájmy a počty zaměstnanců. Všechno sečetli a došli k závěru, že každá hospoda u nás dostane od státu měsíčně 292 nebo 368 tisíc korun. A tato čísla srovnali s čísly kompenzací z Rakouska Německa nebo Polska.

Co však už v omalovánkách pana Havlíčka uvedeno není, že statisíce pro české hospodské nedostanou všichni. Nebudou na ně mít například nárok ti, kteří nejsou v nájmu, nebo budou mít menší počet zaměstnanců. Nebo v případě, že zaměstnanci budou při uzavření hospody chodit do práce a budou například malovat, nebo dělat inventury. Na jejich plat nedostanete nic. A taková čísla potom srovnává s Rakouskem nebo Německem, kde podnikatelé dostávají spravedlivě procenta jejich z tržeb minulého roku.

Je pochopitelné, že při tristním systému české cesty podpory podnikatelů, která někomu dává, někomu ne, musí vláda vymyslet nějaké PR. Ale takové počty se nehodí ani do mateřské školky.

Jak z toho ven

Co říci na závěr? Vláda by už měla přestat bez jasných dat uzavírat vybrané sektory podnikání, které oproti továrnám a kancelářím nejsou zásadním zdrojem nákazy. Stejně tak by konečně měla vláda spravedlivě, nediskriminačně a proporcionálně hradit tržby nebo minimálně veškeré prokazatelné náklady, které podnikatelé musí hradit v době, kdy jim vláda zakazuje podnikat.

A pak by měla přestat lhát o tom, jak ve skutečnosti (ne)pomáhá.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email