© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Muzikant a herec v časopise Neovlivní.cz mluví nejen o tom, zda má prezident pravdu, že nejlepší díla umělců vnikají, když jsou hladoví.
Rozhovory příliš nedává. Možná jsem se toho interview i trochu bál. V jaké náladě asi musí být po roce, který se kromě strachu z nákazy nesl ve znamení zavřených klubů, koncertních sálů, divadel a kin, hudebník a herec uvyklý tomu, že se o něj produkce přetahují? Odpověď jsem měl ještě dřív, než jsem pustil diktafon. Vojtěch Dyk si umí v hlavě věci srovnat a soustředit se na to, co považuje za podstatné.
„Uvědomil jsem si, že abych se nezbláznil, musím nechat ty věci plynout. Je to nějaká vlna, která mě samozřejmě může smést, ale důležité je nezastavit se vevnitř,“ svěřil se v rozhovoru pro tištěný Zimní speciál Neovlivní.cz.
Co ho trápí mnohem víc než myšlenky na ztrátu zaměstnání a propad celé ekonomiky, je otázka, co koronavirová krize způsobí nám všem uvnitř. „Je jasné, že potřebujeme jíst, za něco si koupit rohlík. Ale v okamžiku, kdy je postižený člověk samotný, jeho duše, v tom okamžiku se pak ekonomika narovnává mnohem hůř. Mám pocit, že na člověčenství a lidství už často nebereme ohledy, vlastně nám jde o to, abychom předně mohli pracovat… Bojím se zkrátka, aby se nám cestou ven z téhle krize nepoztrácel dialog a nezačali jsme být k sobě agresivní a na všechny ty roušky, omezení a ochuzení si nezačali zvykat.“
Žádná kavárna (vždyť jsou zavřené!), ale lavička na dětském hřišti. Rozhovor s Vojtěchem Dykem vznikal v srdci Vinohrad, na sklonku podzimu, kdy ve vzduchu cítíte příchod zimy, zatímco vám kabát občas pokryje padající listí. Před rokem bychom si podobných detailů nejspíš nevšimli, seděli bychom u horkého čaje v podniku za rohem.
Neo: V jakém rozpoložení jsem vás dnes zastihl?
Řekl bych, že jsem v celkem vyrovnaném rozpoložení. A upřímně musím říct, že to tak mám od začátku pandemie, protože jsem si prostě už na začátku zcela racionálně řekl, že pakliže se nechci z toho všeho zbláznit a propadnout se do nižších vibrací, tak si to nesmím připustit moc k tělu. Lépe řečeno, k tělu klidně ano, ale nesmím si tím obalit duši.
Můj vztah k celé věci byl zpočátku ambivalentní, protože na jednu stranu posloucháte zprávy, v nichž vám pořád říkají, co máte dělat, a na druhou stranu nevíte, jestli těm lidem vůbec můžete věřit. Třeba naše vláda. Myslím, že na jaře se v tom plácala úplně stejně jako my. Teď možná jen o trochu méně. Navíc se obávám, že s přibývajícími zkušenostmi s virem začíná fungovat jejich „záchranný systém”. Tj. že se z toho snaží vycucat, co jde. Teď mluvím hlavně o premiérovi.
Tudíž jsem si z toho všeho vzal jediné pozitivní, a to že budu mít víc času pro rodinu, pro sebe a můžu se usebrat. S tím souvisí, že jsem si v září zase koupil tlačítkový telefon, abych netrávil parazitní čas posloucháním zpráv, protože to člověka udržuje ve zvláštním stresu a tenzi. I ve fyzické, nejen duševní. A řeknu vám, je to o hodně lepší. To byla velká změna. Zjistil jsem, že jsem byl na konzumaci všech zpráv, informací, dost závislý.
Obecně si myslím, že AI technologie jsou jeden z důvodů, proč se tak moc v sociálních vazbách odosobňujeme. Pořád mám totiž pocit, že korona kvůli něčemu vznikla. Že je to důsledek našeho směřování, evoluce. Nevím, jak vznikla, ani se toho nedopátrám, ale přemýšlím tak, že každá akce vyvolává reakci. Stejně tak je to i s tou „patálií”, je to reakce na to, kam jsme došli v našem obecném vědomí, a zároveň akce, která musí vyvolat nějakou zpětnou vazbu. Jediný fyzikální zákon, kterému já sám rozumím, je totiž zákon o zachování energie. Na tom stojí celý svět, tudíž tam, kde se vezme, musí se někde přidat, třeba na druhé polokouli. Velké katastrofy se, podle mě, nedějí jen tak.”
V rozhovoru pro Zimní speciál Neovlivní.cz popisuje Vojtěch Dyk, jak vnímá slova prezidenta Miloše Zemana, že umělec tvoří nejlepší díla “hladový”. “Pronesl to v naprosto nevhodný okamžik, jak je jeho dobrým zvykem. Podle mě je to pán, který je nemocný nejen fyzicky, ale i duševně. A víte co? Myslím, že musí být nešťastný.”
Mluví také o tom, jak žije v éře covidu. Čeho se bojí, k čemu s manželkou Tatianou vedou syny nebo jestli je éra kluků z NightWork definitivně pryč. Časopis můžete už nyní předplácet ZDE.
Měsíčník Sabiny Slonkové
“V Zimním speciálu najdete svoji pravidelnou dávku investigací. Tentokrát například o ministrech Aleně Schillerové a Janu Blatném. A pak také rozšířenou porci rozhovorů. Kromě Vojtěcha Dyka jsme vyzpovídali Bedřicha Moldana, Marka Wollnera, Igora Lukeše nebo Petru Peckovou. Předplatné můžete věnovat také jako dárek.”Předplatné časopisu Neovlivní
Zdroj náhledové foto: archiv Vojtěcha Dyka