© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Česko může v přelomových časech posloužit jako temná laboratoř úpadku pro celou evropskou sociální demokracii.
V Evropě leží země, kde není sociální demokracie parlamentní stranou. Ta země se jmenuje Česko. Proč se právě zdejší sociální demokraté propadli ze všech nejhlouběji, případně jestli to znamená konec celé tuzemské levice, se stává otázkou dne.
Premiéři ze sociálnědemokratické strany (ČSSD) vládli svobodnému státu Čechů celkem 14 let (1919–1920, 1945–46, 1998–2006 a 2013–2017). V parlamentních volbách roku 2021 však jejich strana získala 4,65 procenta hlasů a po třiceti letech odešla ze sněmovny. V průzkumech veřejného mínění překračují preference ČSSD jen výjimečně pětiprocentní hranici.
Letošní sjezd sociální demokracie a Michal Šmarda Foto: ČSSD
„Není to poprvé, co jsme zmizeli z politické scény. Byli jsme pryč možná polovinu své stopadesátileté historie,“ neztrácí naději Patrik Eichler, ředitel stranického think-tanku Masarykova demokratická akademie.
Sociální demokraté čelili represím hned po svém založení v časech Rakouska-Uherska, následovalo pozastavení činnosti za první světové války, zákazy v dobách druhé republiky, protektorátu a za komunistického režimu. Dnes se tedy vrací situace, s níž mají bohaté zkušenosti.
Současný výpadek má neobvyklý rozměr v tom, že ho tentokrát nezpůsobil zásah zvenku, ale zasloužená porážka ve volbách. Utrpěla ji strana, která se v uplynulém čtvrtstoletí změnila na partaj aparátníků místní, krajské i republikové úrovně. V roce 2013, po sedmileté absenci ve vládě, se sociální demokraté spojili s tehdy pravostředovým populistou Andrejem Babišem (ANO), jen aby se mohli vrátit do Strakovy akademie. Premiér Bohuslav Sobotka pak začal uskutečňovat klasický program založený na posilování sociálního státu včetně co nejspolehlivější infrastruktury veřejných služeb, ovšem mediálně zdatnější Babiš si dokázal přisvojit nejen úspěchy vládní sociální politiky, ale také levicové voliče. V nadcházejících volbách poslal ČSSD se sedmi procenty na okraj scény.
ČTĚTE TAKÉ: Návrat ruské mafie do České republiky
Sociální demokraté ještě v šoku z porážky zvolili za předsedu Jana Hamáčka, který jim slíbil, že s Babišem domluví další koalici. Po čtyřech letech koaličního vládnutí vedl vicepremiér Hamáček do voleb vyčerpanou stranu s programem, že setrvá v koalici s Babišem. Katastrofa se dostavila.
V souboji s konzervativně-liberální koalicí Spolu neuspěl ani Babiš, stal se však příjemcem hlasů většiny levicových voličů. Logicky se stal uchazečem o pozici lídra levicové politiky, který pošle ČSSD navždy do propadliště dějin.
„Taková úvaha přece není hodná zkušeného politického komentátora,“ kroutí hlavou Patrik Eichler nad takovým výkladem. Současné politické poměry přirovnává spíše k poměrům u severních sousedů.
Dnes v tuzemsku dominuje ODS a její koalice Spolu, která svým programem připomíná polskou Občanskou platformu, populismus ANO odpovídá varšavské vládní straně Právo a spravedlnost. Babišovo hnutí se sice zmocnilo nějakých levicových témat, nejde mu však o budování solidárního státu, pouze chce využít dříve levicové voliče k nastolení autoritářské vlády. „Pravý střed bojuje s pravým středem, to je v Polsku stejné jako u nás,“ hodnotí šéf Masarykovy akademie.
Kdo obsadí místo ČSSD? Má naději na návrat? A kolik jejich volič půjde k Babišovi a SPD? Analýzu přinášíme v březnovém časopise Neovlivní.cz, který je k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.
Zdroj náhledové foto: ČSSD