Výtvarnice Míla Fürstová: Nohama na zemi, s hlavou v oblacích

Řada českých umělců by ráda vystavovala v Londýně, New Yorku nebo Paříži. Ale Míla Fürstová toužila po Hradci Králové. Protože právě tam to všechno začalo. V šesti letech tu vyhrála dětskou výtvarnou soutěž, nyní jí až do konce října běží velká retrospektiva Taj jemnosti aneb Návraty domů. Světově uznávaná výtvarnice a grafička, která vytvořila obal desky pro Coldplay a jejíž jemná díla si pořídili Mick Jagger, Elton John či James Cameron, o jiném městě ani neuvažovala. Ostatně výstavy v Londýně už má za sebou.

Do Česka dorazila v noci před rozhovorem, nebo spíš brzy ráno. Letadlo kvůli špatnému počasí dlouho kroužilo nad ruzyňským letištěm, a tak se výtvarnice a grafička Míla Fürstová dostala do postele v Hradci až dlouho po půlnoci. I tak mi ale už za pár hodin v Muzeu východních Čech v Hradci Králové vyprávěla o tom, co ji teď velmi zajímá. O silném ženském hlase (nejen) v umění.

Míla ve svém studiu.
Foto: Anthony Binge / Archiv Míly Fürstové

Neo: Povězte: Jak se silný ženský hlas pojí s jemností a poetikou, kterou se vaše tvorba vyznačuje?

Myslím si, že v jemnosti je i exprese. Ale je to jemnost jako hlas, ženský hlas. Tady jsem doma a nechci se nějak stylizovat, ráda si dělám věci po svém. A jsem pochopitelně vděčná, že to muzeum a kurátorka Markéta Pražáková pochopily. Protože výstava je velkolepá a opravdu ji považuji za nádherný návrat domů.

Neo: Proto jste si vybrala pro svoji dosud největší výstavu Hradec Králové?

Ano, miluju město, kde jsem vyrůstala. Před pětadvaceti lety jsem tu měla první výstavu, snila sen, že budu umělkyní. Výstava je i takové poděkování tatínkovi, který před rokem zemřel, ale na mé cestě mě vždycky podporoval. A víte, že právě tady zažívám úžasnou věc, a to velmi pozitivní reakce na výstavu. Lidé mi třeba píšou, že když si prohlédli moje věci, tak to na ně působilo jako objetí.

Neo: Takové reakce máte?

Objetí a dotyk. Pro mě jako pro ženu je to například jedna z nejdůležitějších věcí, jak vychovávat vlastní děti. Dotyk i objetí se promítají v mé tvorbě, vyjadřují upřímnost a blízkost. Taky jsme se s kurátorkou snažily o to, aby jemnost byla brána seriózně, nebyla zpochybňována.

Neo: Ohlasy na výstavu vás zaskočily?

Ale příjemně. Spíš je to tím, že člověk tvoří doma, tak je u toho hodně sám. Já navíc dělám věci, které jsou hodně osobní, přetavuji do nich vlastní vzpomínky. A pak během výstav se teprve dozvídám, jak to lidé vnímají. Je to pro mě velmi hezký moment. Že se nechají obejmout mojí tvorbou.


Modrá křídla pro Coldplay, album Ghost Stories, 2014. Foto: Archiv Míly Fürstové

Neo: Výstavu jste chystala zhruba dva roky, jak to bylo náročné?

Musela jsem dát dohromady více než sto prací, s kurátorkou jsme vedly dialog, vybíraly, dopravovaly je do Hradce. Čerstvě po brexitu se všechno trochu hůř převáželo, takže některé zatím rozdělané grafiky jsem stočila a strčila do kufru mezi oblečení a boty. Protože jsem praktická žena. Ale takhle zarámované a nasvícené jsou zase velké umění.

Neo: A jak se ve vaší tvorbě projevuje Hradec?

Když použiju příměr: vše je odtud, ale převezené a vypěstované v Anglii. Zpětně si teď myslím, že tady by ta květinka nevykvetla. Hradec je jinak samozřejmě ve spoustě mých děl, přímo pro tuhle výstavu vzniklo například ústřední dílo When the Universe Whispers.

Neo: Tím příměrem narážíte na fakt, že jste se nedostala na Akademii výtvarných umění v Praze, odcestovala do Velké Británie a tam posléze prorazila?

Hrálo to velkou roli. Zamířila jsem do Anglie, ačkoli jsem vlastně neuměla anglicky. Připadala jsem si tehdy, že pro Česko a Čechy nejsem dost dobrá. Chybělo mi sebevědomí, to mi dodali až v Británii. Vystudovala jsem University of Gloucestershire v Cheltenhamu, kde dodnes s rodinou žiju, a potom postgraduál na Royal College of Art v Londýně. A tam byla samozřejmě zlomovým momentem spolupráce s kapelou Coldplay. Vytvořila jsem pro ně přebal alba Ghost Stories (2014) a taky přebaly na všechny singly, což jsem dlouho během příprav nesměla nikomu říct. Coldplay mi skutečně změnili život, ti lidé jsou jako moje rodina, pořád jsme v kontaktu. Ale kolena se mi podlomila, až když přišel Meky Žbirka, abych mu udělala obal alba.

O Orlici pro Mattoni, ilustracích pro Erbenovu Kytici, Babičku Boženy Němcové a Máchův Máj, inspiraci, ale také životě v Londýně Míla Fürstová vyprávěla v rozhovoru pro časopis Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email