Wagnerová: Soudce na večírku? V USA nemožné

Fakt, že ministerstvo spravedlnosti prověřuje účast předsedy Vrchního soudu v Praze Jaroslava Bureše na lednovém večírku v hotelu Casa Marcelo v centru Prahy, vítá bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu, dnes senátorka Eliška Wagnerová.

Úředníci zkoumají, zda Bureš neporušil zákon o soudech a soudcích tím, že se účastnil párty, kam jako hosté zavítali kupříkladu stíhaní lidé z případu kolem Jany Nagyové Nečasové. Nejméně jedna jejich trestní kauza přitom skončí právě u Burešova soudu.

“Je v pořádku že pan ministr prověřuje celou událost. Soudce nesmí zavdat příčinu k pochybnostem o své nestrannosti,” říká v rozhovoru pro deník Neovlivní.cz Wagnerová.

NEO: Kdyby ministr spravedlnosti došel k závěru, že Bureš porušil zákon o soudech, mohl by na něj podat kárnou žalobu. Má šanci na úspěch?
Je otázkou, zda bude či nebude úspěšný. A to s ohledem na nedostatek kultury chování soudců u nás. Tedy nedostatečné vnímání toho, jak se mají soudci chovat, aby byla zachována důvěra v jejich nestrannost.

NEO: Předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš se ale brání tím, že soudce by měl chodit s advokáty do společnosti a nebát se stýkat s lidmi, jejichž kriminální či civilní případy mohou skončit u jeho soudu. Že nezáleží na tom, s kým se stýká, ale jak rozhoduje.
Víte, případ souvisí s otázkou nestrannosti soudce. Tento požadavek nelze interpretovat jen tak, že soudce si musí být sám jistý, že je nestranný. Ale jde i o to, jak se to jeví veřejnosti. Tedy zda si zachová v očích veřejnosti svou nestrannost, i když se lidé dozví o jeho stycích s trestně stíhanými osobami, kteří navíc mohou skončit u jeho soudu. Já jsem vždy zastávala názor, že soudce si musí dávat dobrý pozor na to, kam jde a s kým se stýká. Přiznám se ale, že jsem v tomto názoru byla poměrně osamocená.

NEO: Jak se to projevovalo?
Podívejte se, když jsem byla v pozici předsedkyně Nejvyššího soudu, dostávala jsem pozvání na řadu soukromých večírků. Ale nikdy jsem nešla, zatímco jiní soudci tam vesele chodili. Myslím si, že je to dáno i mou poučeností. Vzhledem ke svému životu mám zkušenosti ze zahraničí a vím, že třeba v USA či Kanadě by absolutně nebylo možné, aby se soudci podobných večírků účastnili. Oproti tomu jsou ale některé evropské státy k těmto věcem shovívavější.

NEO: Máte pocit, že se o kultuře chování soudců dostatečně mluví?
Ne. Myslím, že u nás je kultura chování a etika soudce teprve ve vývoji, není to ukončený proces. Zdá se mi, že se tu o těchto otázkách příliš nediskutuje, nejen na soudcovských fórech, ale i mezi zástupci jiných profesí. Je to poměrně dost zanedbaná oblast.

NEO: Jaroslav Bureš říká, že i kdyby se případy lidí ze zmíněného večírku dostaly k jeho soudu, nemá na rozhodování jednotlivých soudců vliv. Je to tak?
Odpovím obecně. Musíte si uvědomit, že předseda soudu rozhoduje například o rozvrhu práce soudců. Dovedu si představit, že kdyby byla v čele soudu ne úplně vhodná osoba, dokázala by si na taková citlivá řízení jako jsou konkurzy či určité typy trestné činnosti vybírat soudce, kteří jsou ovlivnitelnější. Ona ovlivnitelnost není jen o tom, že by jim musel onen předseda říkat, jak mají rozhodnout. Často stačí, když se předseda o případ zajímá a soudci, kteří nejsou úplně sebevědomí a jistí si sami sebou, tak to vnímají. Snaží se vyjít předsedovi vstříc.